Jejich příběh připomíná spíš film, ale tenhle biják se už brzy stane skutečností. Česká baseballová reprezentace má před sebou premiéru na mistrovství světa a tým, ve kterém je naprostá většina amatérů, se postaví globálním hvězdám.
Ono výročí si připomnělo bez přehánění téměř celé Česko, v únoru země s radostí zavzpomínala na to, že uběhlo čtvrtstoletí od triumfu hokejistů na olympiádě v Naganu. A teď se na svoje Nagano chystají baseballisté.
„Je to přesně tak,“ přikývne Martin Mužík, český pálkař působící aktuálně v australském Adelaide. „Povedlo se nám něco, co ještě nikomu před námi, o to je to cennější.“
Už 10. března totiž národní tým poprvé v dějinách vstoupí do World Baseball Classic, mistrovství světa profesionálů a dolarových multimilionářů, obří platy totiž k nejlepším pálkařům či nadhazovačům neodmyslitelně patří. „Zato my chodíme do práce nebo studujeme. Baseballu se věnujeme, protože náš sport máme rádi,“ říká Mužík a vyhlíží životní zážitky.
Česko ve skupině v Tokiu čekají Číňané, Australané a hlavně dvojice Jižní Korea, Japonsko. Zástupci východní Asie totiž náleží mezi naprostou elitu a za domácí nastoupí i Shonei Ohtani, někdejší nejužitečnější hráč profesionální americké soutěže American League a dvojnásobný účastník Utkání hvězd MLB.
Martin Mužík
Ohtani je oporou Los Angeles Angels a ESPN spekuluje o tom, že by mu příští dlouhodobý kontrakt mohl vynést až 500 milionů dolarů – ano, přes 10 miliard korun.
„Pro mě je nejlepší hráč na světě, je totiž vynikající nadhazovač a zároveň i pálkař. Přitom Ohtani teď na tiskové konferenci řekl, že v japonském týmu nebude nejlepší,“ přibližuje Mužík sílu soupeře. „Japonsko a Korea jsou plně profesionální týmy. Šance, že bychom je porazili, je tak jedna ku tisíci.“ Tím spíš jejich příběh fascinuje. Když senzačně uspěli v kvalifikaci v Řeznu, způsobili poprask.
Jedním z nejnadšenějších fanoušků mimochodem bude šéfkuchař Zdeněk Pohlreich, sám někdejší baseballový reprezentant. „Baseball je skvělá hra, které ve svém životě nepřímo vděčím za mnohé,“ řekl Pohlreich v podcastu Forbesu Život je bohatý. „Úplně vážně jsem přemýšlel o tom, že se do Tokia poletím podívat. Je obdivuhodné, co kluci dokázali, jsem za ně strašně rád a je úplně jedno, jestli budou dostávat 15:0.“
Ano, i to se může stát. Proč, to lze přiblížit třeba právě na Mužíkově story. Ten ještě na podzim pomáhal zachraňovat Hlubokou v české extralize, pak se vydal na zkušenou na druhý konec planety.
„Ale v Adelaide kromě baseballu i občas chodím pracovat. Dělám základy na baráky a jako druhou práci pomáhám s úpravami zahrad,“ popisuje. „Se mnou je tady ještě jeden klučina z reprezentace, který pro změnu dělá ploty. Náš trenér je neurolog, máme v týmu učitele zeměpisu, obchoďáky, studenty, další je investiční poradce.“
Japonci nebo Jihokorejci si naopak pečlivě vybírají z širokého portfolia hráčů. Mohou strategicky upřednostňovat sílu na jednotlivých postech, sázet na rychlost či na jiné atributy. Mužík jejich možnosti přirovnává k tomu, jako když v nejlepších časech ladila sestavu česká hokejová či fotbalová reprezentace.
Té baseballové je podobný luxus cizí. Proto se v jejím případě cesta do Japonska stává cílem. Už český postup na šampionát platí za naprostou senzaci.
„Stáli jsme jako David proti Goliášovi proti týmům s množstvím profesionálů, ať už aktivních, nebo bývalých,“ připomíná Mužík. „Na mistrovství budeme mít za cíl vyhrát jeden zápas. Nejdůležitější bude ten první proti Číně, ta by měla být asi nejblíž naší kvalitě baseballu.“ A pak přijdou duely, jejichž představa ještě nedávno působila jako sci-fi.
Mužík například přiznává, že nikdy nenastoupil před více než tisícovkou fanoušků. „No a Japonci mají na každý zápas vyprodáno. Kapacita stadionu je přes 45 tisíc,“ usměje se při představě plných tribun arény Tokyo Dome.
„Miluju, když lidi řvou a povzbuzují, ať už nás, nebo proti nám, strašně se mi to líbí a burcuje mě to. Japonští fanoušci celý zápas stojí a zpívají. Jeden spoluhráč z Adelaide tam hrál ještě za covidových restrikcí, takže přišlo jen 26 tisíc lidí – a stejně nebylo na hřišti slyšet jediného slova.“
Kdo by se na takovou dávku emocí naopak netěšil, tomu bude k dispozici týmový psycholog. „Na turnaji se vžijeme do toho, jak to mají profesionálové. Od hlavy až k patě o nás bude postaráno,“ vyhlíží Mužík.
A také na vlastní kůži pocítí kvalitu protivníků. Mimochodem, japonské superstar se od těch třeba amerických znatelně liší. „Já jsem proti Japoncům třikrát nastoupil v mládežnických kategoriích a oni jsou strašně pokorní, nedávají vůbec znát, že jsou lepší. I když vás porazí 10:0, stejně přijdou, podají ruku, ukloní se fanouškům a uklidí si po sobě, což je super,“ oceňuje Mužík.
Plán zní: potvrdit sílu proti Číně, jako rovný s rovným bojovat s Austrálií – a pak, kdo ví, třeba i překvapit superfavority.
„Budou proti nim hrát nejlíp placení a nejlepší hráči světa, takoví pořezové… Úchvatné. Ať to nadhazovačům lítá, ať to někdo práskne za plot,“ přeje Pohlreich a říká: „Nemám rád, když sportovci říkají, že si jen jdou něco užít. Ať kluci něco vyhrají!“
Což by sportu, který Pohlreich pořád miluje, mohlo dodat další energii.
„Osobně si myslím, že baseball je za posledních pár let na velkém vzestupu. Dostal se do povědomí lidí, co ani třeba pořádně nevěděli, že se vůbec v Česku hraje,“ říká Mužík s tím, že zásadní byl právě postup do Japonska: „To si pak lidi řeknou, wow, oni něco vyhráli a někam jedou – to je přece skvělé.“
Poté, co si vyzkouší vyprodanou obří arénu a podají si ruce s elitou, navíc Češi hodlají své Nagano prožít i výsledkově. V září totiž Praha hostí mistrovství Evropy. „Poslední roky jsme na něm končili čtvrtí nebo pátí, na placku jsme pořád nedosáhli. Takže doma bude cílem medaile,“ uzavírá Mužík.
