Při slovu „robot“ se možná leckomu vybaví android s kovovou kostrou, jehož vnější lidská podoba má zaručit, aby zapadl a neděsil. Dnešní roboti jsou ale především všestranné stroje s širokou škálou forem a funkcí.
Průzkumník na Marsu Perseverance, armádní Kentaur detekující výbušniny, logistický MUTT, který následuje vojáky a vozí jim těžkou výzbroj a výstroj, nebo Saffir, bojující s požáry na námořních plavidlech. Další roboti doručující zboží, jídlo nebo třeba léky na nepřístupná místa v Africe.
Příliš vzdálené? Tak pojďme výrazně blíž: Na letišti v Lyonu vám roboti francouzského startupu Stanley Robotics sami zaparkují a pak vydají auto, aniž by potřebovali klíčky. Další inteligentní stroje budou brzy auta mýt, tankovat nebo připojovat k nabíječkám.
K tomu připočítejte automatické montážní a výrobní linky s robotickými rameny zvládajícími i velmi detailní práci anebo třeba robotické servírky, barmany či autonomní vysavače a zahradní sekačky. Inteligentní technologie už v současnosti reálně mění naše profese i životy.
A prosazuje se čím dál víc i ve zdravotnictví. Například dánská firma Blue Ocean Robotics během pandemie „vyhrála jackpot“ i prestižní IERA Award se svým autonomním dezinfekčním robotem, který v nemocnicích hubí viry a bakterie ultrafialovým světlem. Roboti byli schopni skenovat procházející lidi, změřit jim teplotu, rozdat dezinfekci nebo třeba vydezinfikovat celé metro v Hongkongu. Jiné stroje umožňují nemocničnímu personálu trávit více času s pacienty, nebo jim dokonce dělají společnosti samy.
Roboti utopistické vize nenaplní
„My roboty řešíme v rehabilitační divizi naší skupiny. V kardiu se zabývají spíše umělou inteligencí, vyhodnocováním signálů ze srdce a pomáháním lékařů s diagnózou,“ říká Stanislav Linhart, šéf robotických týmů české skupiny BTL, která je předním světovým výrobcem zdravotnické techniky pro fyzikální terapii, kardiologii a estetickou medicínu.
Automatizaci a robotizaci považuje ve svém oboru za naprostou samozřejmost. „Roboti nahrazují lidskou práci především ve dvou případech: u opakovaných úkonů a fyzicky náročných činností. Fyzioterapie splňuje obě tato kritéria. Je to obor na vzestupu a tlak na využívání robotických rehabilitačních zařízení roste,“ popisuje Linhart.
Inženýrské odvětví, které se zabývá koncepcí, návrhem, konstrukcí, provozem a využitím robotů, je považováno za jednu z profesí budoucnosti. I šestačtyřicetiletý šéf výzkumu a vývoje BTL je o tom přesvědčený. Černých scénářů o zhroucení trhu práce se neobává. „Roboti utopistické vize nenaplní,“ říká jednoznačně.
Světové ekonomické fórum sice předpovídá, že v důsledku automatizace a technologického pokroku bude už do roku 2025 zrušeno 85 milionů pracovních míst. Zároveň ale dodává, že 97 milionů nových rolí bude vytvořeno, protože lidé, stroje a algoritmy budou stále více spolupracovat.
„Myslím, že tohle si státy pohlídají,“ míní Linhart a s úsměvem přihazuje definici podstaty robotů jeho oblíbeného literáta Isaaca Asimova už z padesátých let. „Robot nesmí lidstvu ublížit nebo způsobit škodu tím, že nezasáhne.“
Vývoj trvá roky, podílí se desítky lidí
V BTL Linhart šéfuje několika vývojovým týmům – v Česku, Bulharsku i Rakousku. Na trh jeho vývojáři a inženýři uvedli třeba motodlahy, automatizovaná zařízení, která pomáhají rozhýbat klouby po úrazu a pacientům, ale i fyzioterapeutům a zdravotním sestrám ulehčit život. „Dokážou až trojnásobně urychlit rekonvalescenci,“ přibližuje Linhart.
V portfoliu má BTL také speciální antigravitační chodník, na kterém si připadáte jako při chůzi na Měsíci. Přístroj pracuje na principu rozdílů tlaků vzduchu – metodou vyvinutou v NASA. Právě v antigravitačním efektu, zjednodušeně ve snižování vlastní hmotnosti pacienta je výjimečný.
Člověka nadlehčí třeba jen na deset procent jeho váhy a díky tomu neuvěřitelně pomáhá lidem po úrazech, kontuzích, chirurgických výkonech, u neurologických pacientů, nebo pro cílené zlepšení fyzické kondice osob, které z jakýchkoli příčin nemohou cvičit obvyklým způsobem.
„Vývoj jednoho produktu od nuly až po uvedení na trh nám trvá několik let. Funkční prototyp obvykle zvládneme vyvinout do roka až dvou,“ vypočítává Stanislav Linhart.
Podílejí se na tom patnáctičlenné týmy složené z konstruktérů, mechaniků, hardwarových i softwarových inženýrů, testerů a dalších profesí. Paralelně s tím do vývoje promlouvají kolegové z marketingu a obchodu.
„Na velkých projektech se podílí až dvě stovky lidí,“ popisuje Stanislav Linhart. A takových projektů běží v BTL i pět současně a stejný počet těch menších. „Naprogramovat robotickou ruku, která s vámi dělá terapii, tak aby vám v případě závady nezlomila kost nebo nenatrhla šlachy, je nesmírně náročné. Proto polovinu vývoje zabere predikce možných chyb a následků a vyhodnocení nápravných prostředků,“ přidává šéf robotických týmů další popis praxe.
„Vyvinout robůtka si může každý, ale aby to byl úspěšný produkt, musí být vyrobitelný, stoprocentně bezpečný a musíte být schopni ho prodat, udržovat, servisovat.“
Nesmíte nikdy zaspat
V robotizaci se podle Linharta uplatní lidé se selským rozumem, kteří se nebojí ptát „proč?“, a to i několikrát za sebou. Musí umět fungovat v týmech. Věřit, že to, co dělají, dává smysl. A především se musí chtít učit.
„V robotizaci, speciálně ve zdravotnických technologiích, vznikají stále nové normy a požadavky. Jde o kvanta informací. Nastupují nové materiály, grafeny, různé uhlíkové kompozity, mění se materiálové inženýrství a člověk musí mít povědomí, co je vyrobitelné a za kolik,“ zdůrazňuje Linhart, proč od svých kolegů očekává, že se budou vzdělávat v práci i doma.
„Pokud někdo čeká, že ho to firma naučí, zklamu ho. A takového člověka radši v týmu nechci. Musí se vzdělávat kontinuálně. Nemusí jít o šprtání algoritmů, jedniček a nul. Spoustu v robotice uplatnitelných znalostí a dovedností se naučíte, i když si doma opravujete auto, děláte si robůtky nebo se učíte programovat. Jen nesmíte nikdy zaspat dobu.“
Do svých týmů pak potřebuje týmové hráče, ne samorosty a geeky. „Když jste introvert a umíte perfektně třeba dva obory – mechaniku, hardware, a ještě si to třeba naprogramovat – je to super vstup. Člověk se zavře a jede. Ale když pak nedokáže jednoduchou informaci předat člověku z jiného oboru, je to problém,“ vysvětluje.
Hůře podle něj do rozjetého vlaku rutinní práce naskakují vývojáři a kreativci, kteří začínali ve startupech. „Je to mindsetem. Jsou to tvořiví lidé, ale často jsou to právě samorosti, kteří si do práce nechtějí nechat kecat.“
Dát šanci mladým
Ve Spojených státech lákají velké firmy jako IBM či Caltech adepty do „robotických“ online bootcampů, například na platformě Simplilearn. Kromě unikátní možnosti „sáhnout“ si na nejnovější nástroje a technologie z ekosystému umělé inteligence nabízí i mistrovské kurzy instruktorů technologických firem.
A taky stovky lekcí s experty na robotizaci, umělou inteligenci, strojové učení, robotickou automatizaci procesů a další obory, což absolventům bootcampů poskytne kariérní výhody včetně povýšení nebo šance na nový job.
Ve skupině BTL na to jdou přímočařeji a míří na české univerzity a fakulty technických zaměření, jako je ČVUT v Praze, Fakulta aplikovaných věd v Plzni nebo Fakulta biomedicínského inženýrství v Kladně.
„Téměř na každou profesi mám dva až tři studenty. Dva až tři roky tady fungují na part-time a pak je zapojíme naplno. Znají procesy i kolegy, a pak už se rozvíjí ve své odbornosti, kterou nabrali na škole. Funguje to,“ pochvaluje si Linhart zapojení talentů do pražského týmu.
Mnozí ze studentů, kteří před lety prošli podobným procesem, jsou dnes ve firmě na řídících pozicích v projektovém řízení.
Do firmy je láká možnost podílet se na projektech s globálním významem, firemní kultura, která má daleko do korporátních procesů, a také možnost experimentovat a vyzkoušet si špičkové technologie, na které by si jinde nesáhli.
„Často vyvíjíme projekt od úplné nuly. Zadání se mnohdy v průběhu radikálně změní, začíná to jako koule a končí jako kostka. Ale funkční kostka, která může pomoci lidem,“ říká Linhart, který v BTL začínal před třinácti lety jako konstruktér. I tahle tvůrčí atmosféra a možnost obtisknout se do unikátního řešení, které nikdo před tím nevymyslel, lidi v BTL motivuje, včetně jejich šéfa.
„Vadí mi jen to nudné rutinní řízení auta při cestě do práce. Já bych si radši četl a auto by mohl řídit nějaký robot,“ směje se Stanislav Linhart.
Budoucnost zakódovaná v umělé inteligenci
Budoucnost oboru robotizace vidí i v zapojení strojového učení. Nedávno s kolegy podlehli světovému fenoménu posledních týdnů, kterým je ChatGPT od OpenAI. Chatbot šéfa vývojářů ohromil.
Už teď by prý dokázal nahradit programátory na úrovni absolventů střední školy. A kdyby umělá inteligence dostala validní vstupní data od reálných programátorů, na kterých se naučí, dokáže podle něj už za pět či deset let nahradit spoustu konstruktérů a odborníků na hardware i software.
Umělá inteligence tak bude celý obor pohánět ještě víc a rychleji než samotní roboti. „Vím, co robot reálně musí umět, co musí vydržet, co musí splňovat a kolik stojí. Uvést na trh robota je ekonomicky velmi náročné. Ale AI je software, zaplatíte vývoj a pak už to jede samo,“ dodává Linhart.
Tento článek je součástí projektu, který vznikl ve spolupráci Forbes Česko a skupiny BTL. V následujících měsících vám díky ní na příbězích úspěšných inovátorů představíme 11 nejžádanějších profesí budoucnosti, u nichž nešlápnete vedle, pokud se jim začnete věnovat. Nebo k nim nasměrujete svoje potomky.
Jaké profesní obory budou v budoucnu nejžádanější? Které jsou ty nejinovativnější? A kdo má odvahu investovat do neznáma a razit cestu lidstvu k úplně novým možnostem? Každý měsíc vám přineseme dva nové profily osobností, díky kterým můžete zjistit, co je podmínkou úspěchu v dohledné budoucnosti.
