Patří mu nejstarší česká online kryptosměnárna, kde můžete směnit koruny a eura za portfolio vybraných, časem prověřených kryptoměn. Za posledních dvanáct měsíců realizoval Simplecoin vedený Pavlem Niedobou přes osmnáct a půl tisíce obchodů s obratem za více než devatenáct milionů eur.
Směnárna s desetiletou tradicí od roku 2013 protočila kryptoměny v hodnotě přesahující osm miliard korun. V roce 2017 koupila podíl v jeho společnosti další úspěšná česká krypto firma, globální jednička v kryptoměnových bankomatech General Bytes. O tři roky později pak svůj podíl prodala Niedobovi zpátky, který dnes zůstává stoprocentním majitelem Simplecoinu.
A dnes uvažuje, jestli by nebylo lepší celý byznys raději zavřít.
Důvod je zdánlivě banální: Niedoba u nás v současnosti nenachází tradiční banku, která by mu pro směnárnu otevřela bankovní účet. Ten poslední, který měl Simplecoin u Equa Bank, mu totiž Raiffeisenbank, která banku pohltila, nedávno vypověděla a lhůta na vyřešení situace se rychle krátí.
Niedoba není v podobné situaci sám – stejnou výpověď dostaly všechny české krypto burzy a směnárny a také další firmy, které mají svůj byznys provázaný s kryptoměnami.
Jak přesně došlo k tomu, že jste se ocitli bez bankovního účtu?
Situace se za deset let změnila z úplné svobody do finanční totality, protože když jsem v roce 2014 zakládal Simplecoin, vešel jsem do jakékoliv banky, ukázal jsem občanku, nadiktoval IČO a za čtvrt hodiny jsem měl účet i s internetovým bankovnictvím, které fungovalo ihned.
Na to vše stačilo, abych vyplnil jeden standardní formulář. To se teď změnilo do stavu, že sice mohu jít do jakékoliv banky, ale ta mne rovnou odmítne, aniž by cokoliv zkoumali. Stačí, když řeknete, čím se zabýváte.
V Česku dnes není jediná banka, která vám otevře účet, když děláte do kryptobyznysu. Vyvrcholilo to tím, že poslední bankou, která neměla problém vést účty společnostem provádějícím krypto transakce, byla Equa banka, jenže ji bohužel koupila Raiffeisenbank a ta je vůči kryptu vyloženě nepřátelská.
Máme informaci, že jsou členem nějaké rakouské bankovní asociace, v jejímž rámci si řekli, že se nikdo z nich kryptu věnovat nebude. Což znamená, že ani ředitel české Raiffeisenbank nemůže učinit rozhodnutí, že udělá v jednom případě výjimku.
Na konci února jsme dostali výpovědi z účtů a prakticky ve stejné době dostaly stejnou výpověď všechny kryptosměnárny a burzy. Protože je třeba vyřešit situaci do května, všichni se snažíme přejít na nějaké nouzové řešení.
Jednou z posledních možností je nějaký spořitelní účet. Ty ale neumožňují okamžité platby, což je v kryptu velký problém. Lidé jsou na to už zvyklí a chtějí vidět peníze na účtu hned – ne, že platbu pošlou v pátek a přijde v pondělí. Tomu jsme rychle odvykli, i když ještě nedávno to tak bylo.
Opravdu nezbývají žádná alternativní řešení?
Všechna další řešení zahrnují placení nějakého ne úplně malého procenta z objemu transakcí. Což je výrazný nový náklad a v porovnání s tím, na co jsme zvyklí, tedy že máme transakce zdarma, je to cesta do pravěku.
Pokud náklad přesunute na zákazníky, prakticky to znamená, že se celý český krypto trh přesune do zahraničí. Pokud budeme muset přidat k ceně půl procenta, pak už se skoro každému vyplatí koupit krypto na Revolutu nebo si koupit eura a zaslat je na nějakou zahraniční burzu.
To bude mít nepříjemný důsledek pro české orgány činné v trestním řízení, které úplně ztratí kontrolu nad všemi transakcemi. Když totiž peníze proudí do českého subjektu, Finanční analytický úřad je dokáže v rámci několika hodin zadržet, aby se dalo spustit vyšetřování.
O to vše stát přijde. Je možné, že tu zůstane jedna, dvě velké firmy, které si vyjednají nadstandardní podmínky s nějakou platební institucí, ale pravděpodobnější scénář je, že celé krypto prostě odejde do zahraničí.
Simplecoin měl potíže s bankami již delší dobu. Kdy se vám poprvé stalo, že vám banka vypověděla účet?
Byla to právě Raiffeisenbank, máme s ní historii. Málo se ví, že banky, platební instituce, ale i směnárny, jako je právě Simplecoin, musí dodržovat zákon 253/2008, kde je napsáno, že pokud Finanční analytický úřad vydá příkaz k zadržení prostředků, tak jste vázáni mlčenlivostí.
Z toho pak vznikají absurdní situace, kdy vy jdete do banky, kde máte desítky nebo stovky milionů, řeknete, že chcete vybrat peníze a oni vám řeknou, že vám je nedají. Když se zeptáte proč, sdělí vám, že vám to nesmí říci. Je to pro většinu lidí nepředstavitelné, ale přitom zcela legální a běžná praxe. Dokonce tam není ani žádný časový limit.
Banka by vám alespoň měla do tří dnů sdělit usnesení, kterým byly prostředky zadržené, a vy zase do tří dnů můžete podat odpor. Někdo se tím možná bude zabývat, nejspíš to zamítnou, vy s tím musíte jít k soudu a ten bude trvat v optimistické variantě půl roku.
Po celou tu dobu jsou vaše peníze zamražené, vy s nimi nemůžete disponovat a když to bude váš jediný účet, nebudete schopni platit partnerům, ani sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance. Díky tomu vám naskáče penále a klidně můžete i spadnout do exekuce.
Po půl roce soud rozhodne, že vám peníze vrátí s tím, že žádná škoda nevznikla, protože vám vrátili vše, co zadrželi. Jenže to už tou dobou dávno není pravda.
Na jedné vaší přednášce před několika lety jste vyprávěl, jak přes vás někdo zkoušel prát peníze. Co se přesně odehrálo?
To byl přesně ten náš první vztah s Raiffeisenbankou a situace se odehrála podobně, jako jsem ji právě popsal. Přihlásil jsem se jeden den do internetového bankovnictví a ukázal se mi zůstatek minus deset miliard korun. Nemohl jsem odeslat žádné peníze, takže jsem šel do centrály Raiffeisenbank na Pankráci na přepážku a chtěl vědět, proč nemohu disponovat svými penězi.
Dozvěděl jsem se, že prostě nemohu a nic mi k tomu neřeknou, protože to tak je podle zákona. Odmítl jsem se s tím smířit a řekl, že tam budu čekat, až mi to řeknou. Oni, že zavolají policii, a já, že nemusí, protože ji zavolám sám.
