Česká vláda ve čtvrtek představila masivní balík opatření, kterými chce snížit prohlubující se zadlužení státu a reformovat důchodový systém. Řada z nich dopadne na podnikatele, jako například navrhované omezení při prodeji podílů ve společnostech. Nad tím, co to znamená pro české rodinné firmy a malé podniky obecně, se v komentáři pro Forbes zamýšlí expertka na fúze a akvizice Monika Marečková, šéfka poradenské společnosti RSM pro Česko a Slovensko.
Vládní plán konsolidačního balíčku je bezesporu důležitý krok, kterým hasíme požár poté, co jsme nechali dlouhé roky hořet suchý les. A hasit mají i malé české firmy, na kterých stojí čtyřicet procent našeho HDP, stát na ně ale přesto nakládá stále více byrokracie a s „ozdravným balíčkem“ také nákladů.
Jediný jeho bod v podobě omezení osvobození při prodeji cenných papírů totiž podnikatele může stát až 23 procent jejich práce. Právě tolik totiž pravděpodobně odvedou státu, pokud se od příštího roku rozhodnou prodat své akcie. Dozvídáme se o tom symbolicky za pět minut dvanáct, z pohledu leaderů byznysu ale mnoho minut po dvanácté.
Denně prožívám osudy mnoha českých podnikatelů a jsem přesvědčena, že naprostá většina z nich je připravena a ochotna nést svůj díl odpovědnosti na budoucnosti české ekonomiky. Nervozita, že se pro nápravu veřejných financí „stále nic neděje“, byla mezi byznysmeny už v posledních měsících značná a jejich trpělivost takřka vyčerpaná.
Místo toho, aby se stali důležitým partnerem konstruktivní diskuse, byli vystaveni týdnům zmatené komunikace a překotného otevírání klíčových témat. Aby se nakonec dověděli, že vše bude ještě úplně jinak.
Stát zatím ztratil velké množství času, ve kterém mohl firmy všech velikostí postupně připravit na to, co přijde. Nestalo se tak a jejich vedení je nyní opět v bodě, kdy může své finanční plány vyhodit do koše, založit ruce a čekat, co z představené strategie bude nakonec skutečně uvedeno do praxe.
Monika Marečková
Mě osobně přístup státu mrzí dvojnásob ve vztahu k českým rodinným firmám. Upřímně si vážím každého, kdo tu za posledních třicet let vybudoval stabilní byznys a s ním i velký kus ekonomické pověsti Česka.
Tyto firmy – často dostatečně velké, aby měly zásadní vliv na zaměstnanost v regionu a formovaly budoucnost svého odvětví, zároveň však stále křehké a ohrožené vnějšími vlivy – by si nyní zasloužily zcela jiný přístup. Partnerský, citlivý a empatický.
Pravý opak zatím ilustruje jeden z bodů takzvaného „ozdravného balíčku“, kterým je omezení osvobození při prodeji cenných papírů a podílů ve společnostech. To dopadne zejména na ryze české rodinné firmy a úspěšné české startupy, které právě teď řeší prodej nebo otázku generačního nástupnictví.
Čeští podnikatelé budou muset ve velkém přehodnotit své plány. Nové zdanění pro ně totiž představuje „ztrátu“ až 23 procent prodejní ceny společnosti oproti původním plánům. Přijít takřka o čtvrtinu hodnoty firmy může být pro řadu z nich opravdu klíčovou změnou pravidel.
Na osvobození od daně při prodeji cenných papírů přitom byli zvyklí již od roku 2014. Téměř deset let už tedy platí, že pokud v účetním roce prodáte akcie v celkové hodnotě do sto tisíc korun nebo akcie vlastníte déle než tři roky, můžete se daňové povinnosti vyhnout.
Vlastníky navíc čeká i snížení hranice základu daně, která je v otázce daňové sazby rozhodující. Pokud tedy základ daně nově přesáhne nikoliv dosavadních 1,9 milionu, ale již 1,4 milionu, čeká je skok od 15procentní daně až k té 23procentní. Daňová pravidla možná snadná nejsou, výsledek je ale jednoduchý. Pokud se rozhodnete akcie vlastní firmy prodat, téměř čtvrtinu její hodnoty odvedete státu.
Řada zakladatelů a majitelů proto prodej možná zbytečně uspěchá, aby dokončili deal dříve, než nové zdanění vstoupí v platnost. Další naopak prodej neuskuteční. Tak jako tak, své plány budou muset rychle přehodnotit stovky z nich a ve výsledku se tato vize vlády dotkne tisícovek pracovních míst.
Čtyřicetimilionová hranice pro zdanění může vypadat jako dostatečně vysoká, jenže pokud budujete firmu třicet let a nikdy jste si z ní nevyplácel zisky, tak to zas tolik peněz není. Dotknout se to může tak i majitelů malých stavebních společností, středně velkých e-shopů nebo třeba vzdělávacích či kulturních projektů.
Neříkám, že to je špatně, jen upozorňuji na to, že takto zásadní věc se nemá řešit symbolicky za pět minut dvanáct.
A pak je tu ještě jeden symbolický detail. Nejen na firmy dopadne celá řada nových drobných výdajů, které se na tiskové konferenci pro jistotu nezmínily vůbec. Typickým adeptem je zdražení dálniční známky o více než polovinu na 2300 korun.
V době, kdy jsme zvyklí mít ceny pohonných hmot jako na houpačce, to může znít jako zanedbatelný výdaj. Na druhou stranu právě tato drobnost podtrhává nízké sebevědomí nebo možná nejistotu, s jakou jsou opatření prezentována.
Nepotřebujeme si namlouvat, že rozpočet spasí zdanění byznysmenů s firemním ferrari. Je třeba říct, že rozpočet zalepí spíše ochota těch poctivých – zaměstnanců, živnostníků, podnikatelů. A k těm je potřeba přistupovat s respektem a elementární empatií, která musí být samozřejmostí každé vlády.
