Tři sta let. Přesně tolik uběhlo 5. června od narození Adama Smithe, jednoho z největších myslitelů všech dob. Výročí si připomínáme myšlenkami muže, který se člověku vybaví, když se řeknou pojmy jako vlastní zájem, neviditelná ruka trhu či zákon nabídky a poptávky.
A nepřipomínáme si jej s nikým jiným než s Luďkem Sekyrou, filozofujícím českým miliardářem, který se zamýšlí nad jádrem Smithova myšlenkového odkazu.
Adam Smith je jednou z největších postav mimořádného intelektuálního vzepětí skotského osvícenství. Byl žákem morálního filozofa Francise Hutchesona a přítel Davida Huma, zřejmě nejvlivnějšího britského filozofa osmnáctého století.
Myšlení Adama Smithe, kterého známe především jako zakladatele moderní ekonomie, má hluboké filozofické kořeny, o nichž svědčí jeho akademická pozice profesora morální filozofie na univerzitě v Glasgow. To všechno zásadním způsobem formovalo jeho myšlení, jeho pojetí etické, sociální a ekonomické analýzy.
V dějinách idejí nenajdeme mnoho postav s podstatným vlivem v etice a fundamentálním v ekonomii. Ve své knize Teorie mravních citů, poprvé vydané v roce 1759, rozvinul velmi originálním způsobem centrální pojem sympatie, který nacházíme rovněž v dílech jeho předchůdců, jako jsou Shaftesbury či Hutcheson, i současníků jako Hume.
Sympatie je pro něj morálním citem, jakousi reflexí pocitů, vášní a stavů ostatních, přičemž v našem vědomí a představách se zrcadlí přístupy těch druhých jako předpoklad sympatizujícího vztahu k nim. To je základ Smithovy morální teorie, přibližující nám „léčebnou útěchu vzájemné sympatie“. Sympatie v jeho pojetí zahrnuje nejen soucit, sounáležitost, ale také ideál trhu a mísí se se široce založenou empatií.
Druhým velkým pojmem Smithovy morální filozofie je „nestranný pozorovatel“ (impartial spectator). Jeho postoje jsou výrazem morálních norem a v prvním vydání i konsenzuálních hodnot a sociálního statusu. Smith pozorně vnímal deziluzi ze sociální dynamiky překotně se rodícího kapitalismu a to jej vedlo v posledním, šestém vydání z roku 1790 k transformaci „nestranného pozorovatele“, který se stal zástupcem nemnoha ctnostných.
Tito noví Smithovi vyvolení čelili sílícímu „tržišti přání“ (marketplace of desires), odrážejícím zrod konzumní společnosti na sklonku osmnáctého století. Ideál individualistického agrárního kapitalismu podnikavých jednotlivců se začínal rozplývat. Smith zaznamenával plíživé zárodky eroze svého modelu, který tolik obdivovali velcí ekonomičtí liberálové dvacátého století jako Ludwig von Mises či Friedrich August von Hayek.
To zároveň posilovalo jeho nedůvěru k velkým obchodním a akciovým společnostem s monopolistickými tendencemi – zvláště Východoindickou společnost považoval za „národní rakovinu“. Příčinu sociální zkaženosti a eroze morálních citů pak spatřoval v „obdivu k bohatým a mocným“.
Liberální kritická reflexe bouřlivě se rozvíjejícího kapitalismu našla silný výraz v důkladné kritice Marxově, která však dospěla k fundamentálně chybným závěrům. Nedávno vzbudila v tomto směru široký ohlas zevrubná kritika kapitalismu plodícího majetkovou nerovnováhu z pera Thomase Pikettyho
Při veškerém respektu k jeho analýze příčin rostoucí nerovnosti se opět nelze ztotožnit s jeho závěry jež volají po ingerenci, regulaci a redistribuci. Vždy je třeba mít na paměti, že tržní prostředí je nejen jednou z příčin ekonomické nerovnosti, ale i primárním zdrojem bohatství společnosti.
Neopominutelná je skutečnost, že svoboda, autonomie i na neutrálních institucích založená demokracie jsou důsledkem tržní soutěže. Smithova pozice stvořitele ekonomického liberalismu vyvolávala častou otázku na vzájemný poměr jeho etického myšlení jako celku a Bohatství národů, jeho nejvlivnějšího ekonomického opusu.
Pojmy jako sympatie či „nestranný pozorovatel“ jsou nahrazeny koncepty vlastního zájmu a „neviditelné ruky“ trhu. V tomto jeho díle je vlastní zájem silnější než altruismus a „sobecký“ zájem podnikatelů na zisku ve svém důsledku uspokojuje potřeby ostatních členů společnosti. Zdánlivý rozpor vedl některé interprety k názoru, že jeho dílo má dvě zcela rozdílné tváře, že dospěl k radikální změně pohledu na sociální realitu.
Při bližším zkoumání Smithova díla nicméně vidíme myšlenkovou jednotu, neboť ekonomické pojmy nelze správně pochopit bez etického kontextu. Domnívám se, že tím spojujícím článkem je právě prozíravost („prudence“) jako Smithova nejdůležitější ctnost, která je nejen projevem vlastního zájmu, ale i předpokladem sympatie.
Teprve uspokojení vlastního zájmu zpravidla otvírá možnost sympatie s potřebami ostatních i schopnost péče o ně. Prozíravost je vlastností beroucí v potaz názory těch druhých – je to vlastnost, která osciluje mezi sobeckou sebeláskou a benevolencí neboli laskavostí, náklonností a blahovůlí. Je symbolem napětí mezi tržním prostředím a morálními postoji a tím generuje společenský pohyb.
Prozíravost je rovněž zdrojem legitimity spontánně se ustavujících norem a principů, majících obecnou regulatorní funkci jak v etickém, tak ekonomickém prostředí. Prozíravý člověk může být jak šetrným podnikatelem, tak benevolentním velkorysým podporovatelem, morální osobou, normotvůrcem, a tudíž nestranným původcem hodnotového rámce „neviditelné ruky“ trhu.
Ta koordinuje nejen individuální volby a neutralizuje konflikty, ale utváří jednotlivce jako společenské bytosti. Trh nás v tomto pojetí dostává z izolace, přičemž spontánní alokace zdrojů a uspokojování potřeb se mísí s interakcí subjektů, které soutěží, ale zároveň si projevují vzájemnou sympatii.
Prozíravost lze pojímat jako krok k něčemu strukturovanějšímu, co bych nazval etikou bohatství, přebytků, které mají přinášet nejen potěšení, ale i odpovědnost a empatii. Toto je tolik žádoucí úvahová linie, zasluhující rozvíjet, neboť nabízí liberální hodnotový přístup jako alternativu k působivým, ač nefunkčním rovnostářským modelům.
K Teorii mravních citů mě poutá osobní vztah, neboť ji mám ve své knihovně v prvním vydání z poloviny osmnáctého století. Doporučuji ji všem čtenářům Forbesu k inspirativnímu studiu. V kontrastu k jednorozměrnému světu soukromých ekonomických zájmů je osloví originální morální reflexe lidských vztahů a postojů.
Šíře i hloubka tematického záběru Adama Smithe je udivující – pro mě je společně s Davidem Humem nejinspirativnějším z britských moralistů, kteří vedle Kanta podstatně ovlivnili i mé etické myšlení.
