Přítomni budou premiér i místopředseda vlády. Pro muže, který si mimořádné zdravotnické zařízení doslova vydupal ze země, je ale ještě důležitější něco jiného. Šance ukázat, že o lidskou duši lze i v Česku pečovat jinak.
Za více než tři dekády podnikání jeho firma nevybudovala nic dražšího ani nákladnějšího. Už chybí jen poslední hodiny, než začne slavnostní stříhání pásek: holding Akeso v Berouně v úterý 20. června otevře Centrum duševní rehabilitace, psychiatrické zařízení splňující nejvyšší soudobé standardy.
Miliardová záležitost s mimořádnými ambicemi. Přesto Sotirios Zavalianis zdůrazňuje něco jiného. Emoci.
„Na jedné straně je to největší projekt nové služby a nového provozu, který jsme vytvořili vlastními silami. To největší, co kdy Akeso zažilo,“ říká řecký rodák, který do někdejšího Československa přišel v osmdesátých letech.
„Zároveň je to splněný sen. Projekt, který jsem si tak trochu vydupal a vyplakal sám.“
Pro holding s tržbami přes 4,5 miliardy korun a jednoho z největších poskytovatelů zdravotní péče v Česku půjde o další zásadní rozšíření portfolia. Pro Zavalianise pak o jakési symbolické dopsání příběhu, v němž hraje důležitou roli on sám.
„Mám zkušenosti s psychiatrickými službami – jako člověk, který se zabývá zdravotnictvím, i jako pacient, tím se nijak netajím,“ vysvětluje.
„Moje zkušenosti byly strašné, proto jsem od samotného začátku podnikání ve zdravotnictví chtěl mít službu, na které bych ukázal, že se to dá dělat lépe, komplexněji a lidštěji, než jak aktuálně psychiatrické služby v Česku podle mého vnímání fungují.“
Otevírat hodlá se vší parádou: za přítomnosti Petra Fialy a dalších politiků, zástupců pojišťoven a odborných společností, dodavatelů, obchodních partnerů.
„Se spektrem služeb je přímo na místě seznámí lidé, kteří stáli u zrodu celé myšlenky,“ přibližuje Zavalianis – mezi klíčové odborníky náleží například někdejší dlouholetý šéf bohnické psychiatrie Martin Hollý či profesor Ján Praško, jedna z největších tuzemských kapacit v oboru.
Celkové náklady odhaduje holding na 1,2 miliardy korun, přičemž nárůst oproti předpokladům v divokých letech covidu a po zahájení války na Ukrajině vyčísluje ředitel rozvoje a inovací František Vlček na zhruba sto až dvě stě milionů korun.
„Ceny materiálů se nás zásadním způsobem nedotkly, většinu jsme měli nasmlouvánu z doby, kdy nebyly tak vysoké. Stavba byla zahájena mnohem dřív, než vůbec začala inflace,“ vysvětluje Vlček.
„Vliv to mělo zejména v technologiích, které jsme nakupovali v posledních fázích stavby. Jednou z velkých výhod je, že nejsme závislí na dodavatelích, máme vlastní stavební firmu, takže jsme nemuseli soutěžit a většinu věcí jsme si mohli domlouvat napřímo.“
Zavalianis je tvrdý a náročný byznysmen, osobní pohnutky ale u Centra duševní rehabilitace hrály skutečně klíčový part.
„Jde o chuť poskytnout lidem službu, která je na nejvyšší úrovni a zahrnuje v sobě veškeré poznatky. A nejen medicínské, v psychiatrii jsou stejně důležité sociální stránka, prostředí, způsob práce s klientem. Máme velkou ambici ukázat Česku, že se dá psychiatrie poskytovat jinak,“ zdůrazňuje.
A aby vše fungovalo čistě byznysově?
„To je ve zdravotnictví velmi ošemetná věc, záleží na externalitách, které nemůžete zcela ovlivnit,“ připomíná Vlček hlavně smlouvy s pojišťovnami a takzvané úhradové vyhlášky.
„Nevíme, jak budou úhrady vypadat v příštím roce, natož za pět let, na druhou stranu nejsme šílenci – víme, že návratnost tady je. Očekáváme ji v horizontu příštích deseti až patnácti let.“
Zavalianisovo základní pravidlo zní, že zdravotní péče je poskytována bez spoluúčasti, tedy z veřejného zdravotního pojištění. Tyto peníze ostatně tvoří až devadesát pět procent příjmů zdravotnické divize holdingu Akeso. Klíčový je však právě onen zbytek.
„Rozdíl mezi fungujícím a krachujícím podnikem je v tomto oboru extrémně malý, v podstatě jen v detailech,“ říká Vlček.
A doplňuje, co to znamená konkrétně: jde o efektivitu provozů, o obsloužení dostatečného počtu pacientů v dostatečně štíhlých personálních podmínkách, o vyváženou administrativu a také o práci se zdroji, primárně o nákup a používání materiálu.
„Front, na kterých bojujete, jsou desítky,“ říká Vlček. „A čím pečlivěji to děláte, k tím lepšímu výsledku se doberete. Neexistuje univerzální recept na dvacetiprocentní marži, spíš je to soubor mnoha opatření a agend. Sbíráte drobek po drobku, až z nich uděláte dostatečně velkou hromádku.“
Dodatečnými příjmy, s nimiž počítá také berounská psychiatrie, jsou peníze za doplňující služby – lepší ubytování a podobně.
Až se Centrum duševní rehabilitace dostane po postupném startu na očekávané kapacity, bude zde 230 lůžek psychiatrické péče, ambulance, stacionář i akutní příjem. To znamená šedesát lékařů, sto padesát sester a spolu s dalšími profesemi až čtyři stovky zaměstnanců.
K tomu, že jde o životaschopný model, přispívá podle Vlčka v důležité míře to, že se jakožto soukromí poskytovatelé nemusí řídit zákonem o veřejných zakázkách.
„Můžeme nakupovat tak, jak uznáme za vhodné. Náš modus operandi vždycky spočíval v tom, že navazujeme dlouhodobé vztahy se spolehlivými a kvalitními dodavateli, preferujeme kvalitu před kvantitou a před cenou,“ říká Vlček.
Takto jsou schopní dostat se do kýženého stavu: „Tedy na stejné ceny, jako kdybyste je soutěžili položkově, ale v kvalitě, v jaké si představujeme.“
Dosud největším počinem ovšem Zavalianisovo impérium své zdravotnické plány neuzavírá, naopak. V Hořovicích dokončuje projekt takzvané pandemické nemocnice, zařízení nové generace, které by v případě události podobné covidu šlo prakticky okamžitě přetransformovat v zařízení optimalizované pro léčbu infekčních onemocnění.
František Vlček, investiční ředitel skupiny
„Očekáváme, že bude stát přes dvě miliardy, díky tomuto projektu se příští dva tři roky určitě nudit nebudeme,“ usměje se Vlček. „A počítal jsem, že rozpracovaných věcí máme přes dvacet.“
Náleží mezi ně velká poliklinika v pražských Stodůlkách, u níž aktuálně Akeso zahajuje přestavbu z administrativní budovy. Dále dostavba akutního příjmu v Berouně, ale rovněž energocentra, datová centra, solární elektrárny, menší projekty staveb a rekonstrukcí a výrazné investice do technologií.
Jakkoli se holdingu Akeso daří, na lakování reality na růžovo jeho představitele neužije. České zdravotnictví nečekají snadné roky. I oni to přiznávají.
„Vnímáme, že se nám dramaticky prodlužují čekací doby na většinu služeb. Kde jsme předtím neviděli žádné, tam se dostáváme na týdny a měsíce. Kde byly týdne a měsíce, jsou to teď roky. Bohužel, tak to je,“ netají Vlček.
Důvodem je podle něj úbytek personálu a hlavně rozšiřující se indikace. Laicky řečeno, co medicína dříve nedokázala či nechtěla léčit, to je dnes často možné. „Plus je tu stárnutí populace a nárůst chronicky nemocných. Takže poptávka je větší a nabídka trpí personálním nedostatkem,“ dodává ředitel rozvoje a inovací holdingu Akeso.
Práce tedy je a bude dost. Pokud vedle sebe položíme veřejné a soukromé zdravotnictví, probíhá podle Vlčka konkurenční boj v jediné oblasti: na pracovním trhu.
„Je to konkurence velmi ostrá, často vítěz bere vše. Lidé k vám buď přirozeně tendují, nebo naopak postupně ubývají, až nakonec zajdete na úbytě,“ vysvětluje Vlček s tím, že jejich cestou jsou kromě platů rovněž rozsáhlé benefity: „Vidíme totiž, že mladší generace řeší pořád totéž – bydlení a mobilitu.“
Akeso proto v Hořovicích již vybudovalo stovky bytů a v budoucnu má v plánu vytvořit se svou stavební divizí městečko, v němž by domy a byty prioritně nabízelo zaměstnancům. Ohledně dopravy zase sází na firemní flotilu aut nebo na car sharing.
„Snažíme se využívat velké finanční síly skupiny, abychom zůstali atraktivními a nefinančním způsobem vyřešili to, za co bychom jinak museli platit mnohem vyšší mzdy. Takto jsme schopní naše zaměstnance lépe uspokojit za oboustranně výhodných podmínek,“ uzavírá Vlček.
