Na obrazovky předplatitelů Apple TV+ čerstvě zamířil snímek Beanie Bubble. Popisuje nejbizarnější spekulativní bublinu devadesátých let. A nabízí se otázka, jak se z ní můžeme poučit.
Film se Zachem Galifianakisem a Sarah Snook ukazuje, jak se z plyšových hraček plněných plastovými kuličkami nakrátko stal investiční artikl a z jejich tvůrce Ty Warnera dolarový miliardář, který se mnohem později dočkal odsouzení za masivní daňové úniky.
Zatímco snímek se soustředí hlavně na vztah excentrického Warnera k lidem, kteří mu dopomohli k úspěchu, a na to, jak je později podrazil, my se zaměříme raději na to, jak se podařilo z hraček s prodejní cenou pět dolarů a centovými výrobními náklady udělat na chvíli sběratelský artikl, za nějž byli svéprávní dospělí lidé ochotni vyhodit tisíce dolarů.
To byl například příběh modrého sloníka, jehož cena se po vydání modifikované verze a stažení té původní z trhu vyšplhala až na pět tisíc dolarů.
Před tím, než Ty Warner objevil svoji zlatou žílu a stal se mužem, kterého dnes nalezneme na 511. pozici v miliardářském seznamu Forbesu s majetkem přes šest miliard dolarů, byl jen frustrovaným obchodníkem s hračkami. Jeho cesta k úspěchu nebyla jednoduchá.
Svoji roli sehrála trocha náhody, probíhající významná technologická změna, útok na sběratelské pudy a mistrná práce s uměle omezenou nabídku. Masivní devadesátkový úspěch společnosti Ty Toys by se pravděpodobně nedostavil, nebýt probíhající celospolečenské adopce internetu a jedné další pozoruhodné okolnosti.
Díky nebývalému geopolitickému klidu byla v dané době extrémně levná ropa, a tím pádem také doprava a z ropy vyráběné plasty, ze kterých vznikali i uvedení plyšáci.
Beanie Babies, hlavní produkt korporace Ty Toys, byl původně zamýšlen jako relativně levná, ale přitom kvalitní hračka. Cenovka pět dolarů byla přesně na té psychologické hranici, kterou jsou dospělí ochotni obětovat, aby měli od svého malého dítěte na chvilku pokoj.
Společnost Ty také obešla velké maloobchodní sítě s hračkami a rozhodla se raději prodávat své Beanie Babies skrze menší obchody s dárkovými předměty a sběratelské prodeje. Z nouze se ale nakonec stala ctnost, která dodala produktu v očích sběratelů další kousek kredibility.
Neustálá změna nabídky a rychlé stahování limitovaných variant plyšových hraček z trhu se postaraly o zbytek. V roce 1998 tak spousta lidí uvěřila, že zejména dražší, takzvané „investiční“ Beanie Babies, budou mít za pár let mnohem vyšší hodnotu, než je jejich pořizovací cena.
Chvilku to tak dokonce vypadalo a na sekundárním trhu se daly prodat za tisíce dolarů. K jejich smůle se očekávání nenaplnilo. Lidé, kteří zaplatili katalogovou cenu 250 dolarů z roku 1998 s vidinou, že v roce 2008 za plyšáka získají 1000 dolarů a víc, se jednoduše spálili.
Není úplně jasné, co přesně vedlo k prasknutí bubliny, svoji roli určitě sehrálo nasycení trhu, neoddiskutovatelným faktem ale zůstává, že k němu přispěla i společnost Ty samotná.
