Mohl stavět domy a navrhovat milionové interiéry. Místo toho se Marek Habr zařekl, že naučí Čechy chodit po galeriích a české umělce dostane mezi sběratele i do světa.
„Mysleli si o nás, že jsme jen dva architekti, kteří se dočista zbláznili,“ utrousí pobaveně Marek Habr a je vidět, že mu tato vzpomínka už dnes dělá radost. Jeho vlídný smích se odráží od barevných, pečlivě napnutých pláten a vytváří ozvěnu, která se rozléhá mezi vysokými stropy depozitáře.
Na první pohled typickou představu strohého kunsthistorika neplní, o umění však dokáže erudovaně povídat hodiny, celou dobu přitom působit uvolněně a přístupně zároveň. A pokud do prosvětlených prostor na Senovážném náměstí někdy zavítáte, bude to nejspíš on, kdo vás zde s širokým úsměvem přivítá a rád provede.
Marek Habr představuje polovinu galerie a multifunkčních prostor Kvalitář, tou druhou je pak Jiří Kučera, Markův byznys partner a také mimochodem muž, který stojí za interiéry pražské restaurace La Finestra šéfkuchaře Riccarda Lucqueho či za jedinečnou rekonstrukcí bytového domu Kluge v Krkonoších.
Dva architekti se před třinácti lety rozhodli společně otevřít architektonické studio a zároveň galerii, které budou jako první u nás spojovat výtvarné umění, architekturu a design v jednom, a hlavně prezentovat umění jako něco běžného, čeho se není třeba bát.
Foto Jan Mudra
„Něco takového nám tady chybělo. Byla to díra na trhu, do které jsme se s dost naivním nadšením pustili,“ směje se Habr. Velmi otevřeně však přiznává, že jej práce architekta tehdy příliš nenaplňovala. „Často jste spíš manažer své firmy než tvůrce, přestanete věci navrhovat, většinu času jen sháníte peníze,“ říká.
Z projektu, který začínal v roce 2010 jako naivní nápad dvou kluků mimo obor, je dnes multifunkční prostor, ve kterém byly k vidění už desítky kurátorských výstav, v portfoliu má díla Jana Poupěte, Jiřího Matějů, designéra Ronyho Plesla nebo sochaře Tomáše Medka a dnes zastupuje výrazné mladé umělce, například Antonii Stanovou.
Marek Habr a Jiří Kučera si tehdy od města pronajali chátrající prostory, z velké části neobydlený barokní palác, který na konci minulého milénia sloužil jako Gymnázium Jana Palacha. Během čtyř let místnosti postupně přestavěli na výstavní síně, jako architekti rozvrhli interiéry, novými prosklenými okny vpustili do prostor světlo a s nadšením otevřeli.
V některých pokojích tak najdete výstavy a zázemí pro vernisáže, v dalších dvou místnostech je umístěn depozitář, kam si můžete kdykoli přijít prohlédnout díla umělců, s nimiž Kvalitář spolupracuje. „Máme taky pronajaté sklepy, ve kterých bude v budoucnu artový klub,“ pochvaluje si Habr.
Na v té době relativně uzavřenou a neprostupnou uměleckou scénu přitom tehdy vtrhli jako neřízená střela. Prostě si umanuli, že umění není jen pro vyvolené, a tak trochu punkově se usídlili v centru Prahy.
„Český trh byl v něčem specifický, ze všech stran jsme poslouchali, jak se to má dělat, jak vypadá správná galerie. Navíc jsme nebyli z oboru, takže nám nikdo nevěřil,“ vzpomíná Habr.
„Nakonec jsme si to udělali po svém, nabrali mladé šikovné lidi a otevřeli. Nikdy jsme nebyli závislí na grantech ani na vstupném, prostě chceme dělat skvělé výstavy a ukazovat je světu. Už tím názvem jsme si na sebe upletli bič,“ směje se.
