Zdenka Klapalová se českému realitnímu trhu věnuje přes dvě dekády. A i teď mu věří. Třeba proto, že na něm podle ní zůstali silní a zkušení developeři a investoři se solidním kapitálem.

Po letech setrvalého a ničím nerušeného růstu byly pro český realitní trh, a především pro trh s byty, poslední měsíce poměrně turbulentní. Po rekordních prodejích v roce 2021 přišel velký sešup až k mizivé poptávce, která spolu s vysokými náklady přinutila developery například k tomu, aby své rozjeté projekty odkládali na příznivější dobu.

Postupně se ale trh odráží ode dna, developeři mluví o tom, že se zalévá sluncem, a zdá se, že v dlouhodobějším pohledu s českými nemovitostmi vlastně nic nezacloumá. Je o tom přesvědčena i šéfka Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí a řídící partnerka poradenské společnosti Knight Frank Zdenka Klapalová.

První dáma tuzemského nemovitostního trhu proto věří, že investice do nemovitostí je jednou z mála jistot v jinak nejisté době. „Pokud si koupíte byt a pronajmete ho, máte navíc cash flow a zároveň zajištění třeba pro rodinu. Na akcie a obligace si nesáhnete, ale nemovitost je radost,“ říká.

Zdenka Klapalová je jednatelkou a ředitelkou české pobočky Knight Frank od roku 2001. Předtím devět let působila na pozici ředitelky české pobočky společnosti Ryden. Za tu dobu jí prošlo pod rukama mnoho velkých a klíčových realitních dealů. A i na těch aktuálních je podle ní vidět, že český kapitál je i přes složité období v dobré formě.

Nemovitostem se věnujete dlouho. Je něco, co vás v poslední době na realitním trhu přesto vyloženě překvapilo?

Vždy jsem věřila domácímu kapitálu. Realitní trh sleduji přes dvě dekády a pamatuji období finanční krize mezi lety 2009 a 2011, kdy domácí investoři využili příležitosti, dobře nakoupili a díky tomu si vytvořili slušný základ portfolia. Příjemně mě překvapilo, že se tento trend do jisté míry opakuje. Mezeru na trhu, která vznikla tím, že je globální kapitál rezervovanější, opět zaplnili čeští investoři.

Příkladem jsou velké transakce, které se udály i v tomto pololetí. Například prodej obchodního centra Palác Pardubice, které kupoval český investor Redstone za částku převyšující sto milionů eur. Nebo transakce šedesáti supermarketů a deseti retail parků z portfolia zahraniční společnosti TREI za více než 200 milionů eur.

Kupcem byl rovněž český investor. A i v roce 2022, který byl relativně obtížný, se uzavřela transakce týkající se obchodně administrativního centra Bořislavka, kdy velký český developer prodával velkému českému investorovi.

To jsou všechno pozitivní zprávy. A překvapení přijde, až se otevře obchodní dům Kotva. Pokládám za velké štěstí, že projekt realizuje společnost Generali, italský investor, který je v Praze dobře etablovaný. Jak jsem měla možnost slyšet vizi, kterou mají, půjde o mimořádnou událost.

Takže se ukazuje, že je na tom český kapitál dobře?

Když se podíváme na objem investic do komerčních nemovitostí za první pololetí letošního roku, osmdesát procent finančních prostředků, které na trh putovaly, tvoří český kapitál. To posílí základnu, kterou tady již český kapitál disponuje. Domácí investoři dobře využívají příležitostí, které se aktuálně nabízejí.

V Knight Frank jsme například realizovali prodej objektu na Rohanském nábřeží v Karlíně, kdy nakupoval fond Fio banky. Člověk musí mít dobrý pocit z toho, že čeští investoři, ať už privátní, nebo institucionální, trhu věří a investují do něj. A myslím si, že nebudou litovat. Až poklesnou úrokové sazby a zkoriguje se prime yield, nemovitosti, jež teď nakoupili, se zhodnotí.

info Foto Michael Tomeš

Pozorujete to i na transakcích, které dělá přímo Knight Frank?

Ano, je to patrné jak na transakcích, které sami realizujeme, tak na obchodech, jež sledujeme a vidíme kolem sebe. I v minulém roce byl podíl českých investorů z hlediska objemu kapitálu nad padesáti procenty a z hlediska počtu transakcí bylo to číslo ještě vyšší. Letos už český kapitál tvoří osmdesát procent a trh je živý, protože se na něm pořád něco děje. Je vidět, že domácí fondy mají likviditu a jsou schopné financovat velké transakce.

Jsou na trhu vidět i výprodeje třeba rezidenčních developerských projektů, kdy menší developer neunesl zdražení materiálu i financování a prodává?

Hodně se o tom mluví, ale řekla bych, že přímo výprodejů, na než se hodně silných investorů těšilo, není tolik, kolik by si jich ti, kteří je očekávali, přáli.

Takže to není jak v období krize po roce 2009, kdy velcí developeři jako Central Group nakupovali pozemky, které jsou teď vlajkovými loděmi jejich portfolia?

Nepozoruji masivní výprodeje. Ano, prodávají se nemovitosti i projekty v přípravě, ale nenazvala bych to výprodejem.

I developerský trh je tedy u nás v dobré kondici?