Německé ekonomice se nedaří. Odborné hlasy zdůrazňují, že nejde jen o jednorázovou krizi související s energetikou – podle mnoha analýz země zaspala dobu.
Chybí inovace, drhne digitalizace a rozvoj podnikání brzdí i složitá německá byrokracie. Země nemá téměř žádné progresivní IT firmy či zajímavé technologické startupy, zároveň tradiční německé kolosy pozvolna opouštějí domácí trh.
Například BASF oznámil investici na asijském trhu, kam se i částečně přesouvá. V zemi zrušil jeden ze svých projektů na umělá hnojiva, což vedlo k úbytku více než dvou a půl tisíce pracovních míst.
Německo také trápí inflace, v zemi roste nezaměstnanost a lidé nejen z byznysu jsou celkově nervózní. Drhne navíc motor německé ekonomiky: automobilový průmysl. Například akcie koncernu Volkswagen už dva roky trvale ztrácejí na hodnotě a investoři o ně nejeví velký zájem i kvůli obavám, že mateřská společnost Škody Auto nezvládne přechod na elektromobily.
Jak krizi u důležitého souseda číst a jaké jsou její příčiny? O tom jsme mluvili se Zuzanou Lizcovou, odbornicí na Německo působící jako vedoucí Katedry německých a rakouských studií na Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy v Praze.
Je Německo dle vašeho názoru na prahu větší ekonomické krize?
Tamní ekonomika opravdu není v dobré kondici. V letošním druhém čtvrtletí stagnovala poté, co se na začátku roku propadla do mírné recese. Příčin je celá řada. Občany zatěžuje a domácí spotřebu brzdí na německé poměry stále vysoká inflace – v srpnu 6,1 procenta. Vysoké úroky omezují ochotu investovat a snižují poptávku po úvěrech.
Na německý průmysl, který dlouho sázel na levný ruský plyn, pak tvrdě dopadají vysoké ceny energií – podle institutu ifo platí německé průmyslové podniky za elektřinu třikrát více než jejich konkurenti v USA.
Silně proexportně orientovaná ekonomika také trpí poklesem zahraniční poptávky. Souběh těchto okolností dává tušit, že řešení současné situace nebude jednoduché ani rychlé. Hodně bude záležet, jak se k celé věci postaví německá vláda.
Brzdí německou odpověď na recesi velmi nesourodá vláda v rámci koalice přezdívané semafor, kde jsou spolu zelení, liberálové a sociální demokraté?
Strany tříčlenné vládní koalice se na řadě zásadních věcí neshodnou. Momentálně například probíhá spor, zda velkým průmyslovým podnikům dotovat vysoké ceny elektrické energie.
Zelení i sociální demokraté – s výjimkou kancléře Scholze – jsou vesměs pro, liberální FDP proti. Podobné spory probíhají zcela veřejně a chvílemi dost ostře. Vyvolávají dojem, že vláda v současné krizi tápe a neví si rady, jak dál.
Zvládá podle vás Olaf Scholz jednotlivé proudy v koalici usměrňovat?
Po většinu času zůstává spíše v pozadí. Díky tomu se nedostává do vyhrocených sporů a daří se mu držet kabinet pohromadě. Navenek tak ale často působí slabě. Projekty, které se jemu a jeho ministrům daří prosazovat, nedokáže prodat veřejnosti. Se spolkovou vládou je v současné době spokojeno pouhých devatenáct procent občanů, s kancléřem samotným jen pětadvacet.
Jak hodnotíte aktuální návrh balíčku na pomoc německé ekonomice?
Spolková vláda přijala takzvaný desetibodový plán. Jeho součástí je zákon, který má ulehčit firmám v daňové oblasti a podpořit investice do zelených technologií. Dále obsahuje například plány na odbourání byrokracie, usnadnění zakládání nových firem, podporu digitalizace či příchodu kvalifikovaných pracovníků.
Odborníci se shodují, že všechny návrhy jdou dobrým směrem – pochybují nicméně o tom, zda rozsah navrhovaných kroků bude k nastartování německé ekonomiky stačit.
Mluví se také o plíživé deindustrializaci, která nyní zrychlila. Jaké může mít konkrétní důsledky?
Obavy z deindustrializace a odchodu významných firem do zahraničí v Německu bezpochyby panují. Těžké časy momentálně zažívají velké podniky v energeticky náročných odvětvích typu chemického, ocelářského, strojírenského a automobilového průmyslu i jejich dodavatelé z řad menších firem. Vedle cen energií jako velký problém nejčastěji zmiňují přebujelou byrokracii, vysoké daně a nedostatek kvalifikovaných pracovních sil.
Významné společnosti opouštějí Německo, naposledy v létě oznámil částečný odchod na asijské trhy BASF. Je možné očekávat další odchody?
Zástupci firem a podnikatelských svazů i nezávislí analytici varují, že k nim skutečně může dojít. Pravděpodobně ne naráz, ale postupným utlumováním aktivit v Německu a přesunem do jiných, atraktivnějších destinací.
Z dlouhodobějšího hlediska by to samozřejmě mělo výrazné dopady v podobě výpadku daňových příjmů, růstu nezaměstnanosti i ztráty kompetencí v klíčových odvětvích.
Budou zemi chybět čerstvě odstavené jaderné elektrárny?
Jejich podíl na celkové německé produkci elektrické energie v posledních letech strmě klesal až k jednotkám procent. Letošní vypnutí posledních jaderných elektráren proto neznamenalo až tak zásadní přelom. Otázkou zůstává, zda bylo rozumné se jaderné energie vzdát ve chvíli, kdy vázne výstavba kapacit obnovitelných zdrojů, jako důležitý přechodný zdroj odpadl levný ruský plyn a vláda má zároveň kvůli ochraně klimatu zavírat i uhelné elektrárny.
Jak zvládá Německo obecně Energiewende, tedy přechod na obnovitelné zdroje energie? A jak moc brzdí tento proces byrokracie? Například materiály nutné k povolení větrné elektrárny mají sedm tisíc stran…
O průběhu Energiewende se diskutuje už léta a je to velmi komplexní otázka. Zjednodušeně lze říci, že se Německu relativně daří zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektrické energie, ale i zde jsou například velké regionální rozdíly.
Odklon od fosilních paliv se naopak nedaří třeba v oblasti dopravy nebo v sektoru budov. Složitý systém povolení určitě rozvoj nových zdrojů obnovitelné energie brzdí, změnám neprospívá ani složitý německý federální systém. Na řadě míst se k těmto okolnostem přidává i odpor obyvatel například k výstavbě nových větrných elektráren a další energetické infrastruktury.
Dalším velkým problémem je nedostatečná digitalizace země, kterou se snažila řešit už Angela Merkelová. Proč se podle vás nedaří digitalizovat ani ve státním, ani v soukromém sektoru? Souvisí to s nedostatkem IT firem a technologických startupů?
Pokud se podíváme na žebříček největších celosvětových digitálních gigantů, jasně mu dominují firmy z USA. Z tohoto ohledu tedy nezaostává jen Německo, ale celá Evropa. Spolková republika se může pochlubit jedinou skutečně velkou IT firmou: SAP.
Řada velkých německých společností typu Bosch nebo Siemens v poslední době výrazně investovala do rozvoje svých softwarových divizí a kompetencí v oblasti digitalizace, ale je důležité, aby digitalizace zásadně pronikla i do menších a středních podniků – ty tvoří páteř německé ekonomiky.
Mezi faktory, které digitalizaci v soukromém i státním sektoru brzdí, patří opět nadbytek regulací a byrokracie, dále zejména chybějící infrastruktura, přílišné lpění na ochraně dat a nedostatek IT odborníků.
Když mluvíte o srovnání s USA, je ještě jeden zajímavý rozdíl mezi ekonomikami obou zemí: průmyslová výroba tvoří dvacet sedm procent německé ekonomiky, v USA je to jen osmnáct. Jak velký je tohle problém?
Německo je tradiční průmyslovou zemí a nemyslím si, že by se toho chtělo vzdát. Průmyslové výrobky tvoří základ německého blahobytu i většinu německého exportu a značka „made in Germany“ má stále svoji prestiž. Nedávné krize navíc ukázaly a ukazují, jak je důležité zkracovat výrobní řetězce a zachovat si v klíčových odvětvích vlastní kapacity.
Řada firem se nicméně bude muset z čistých producentů změnit na poskytovatele komplexních služeb a řešení pro své zákazníky.
Jak by mohlo německé firmy ohrozit současné zpomalení Číny?
Velmi. Čína je pro Německo podle nedávno zveřejněné vládní strategie konkurentem, systémovým rivalem, ale i partnerem. Nejvýznamnějším německým zahraničním obchodním partnerem byla v loňském roce už posedmé v řadě. Oslabení čínské poptávky může ohrozit nejen firmy exportující do Číny, ale i německé podniky, které mají v Číně své výrobní kapacity.
A jak moc bude německou ekonomiku ovlivňovat současné stárnutí populace?
Jde o dlouhodobě jednu z nejvážnějších výzev. Nákladný sociální systém nebude možné financovat bez výrazného přílivu přistěhovalců, kterých sice do země v posledních letech přichází hodně, ale Německo velkou část z nich nedokáže integrovat na pracovním trhu.
Příliš se mu také nedaří lákat zahraniční odborníky. Jejich ochotu přijít do Německa brzdí například nedostatečná digitální infrastruktura, napjatá situace na trhu s bydlením – a opět i četné byrokratické překážky.
Existují obavy ze socioekonomických důsledků krize, tedy radikalizace společnosti například v podobě rostoucí podpory extremistických stran?
Pokud se podíváme na aktuální čísla podpory jednotlivých politických stran, jsou tyto obavy namístě. Výrazně roste popularita pravicově populistické Alternativy pro Německo, kterou by nyní podle průzkumů volilo dvaadvacet procent německých občanů – a v některých regionech zejména na východě země je její obliba ještě výrazně vyšší.
Mezi hlavní důvody jejího vzestupu lze řadit právě ekonomický útlum, obavy z budoucnosti a nespokojenost s výkonem tradičních politických stran.
