Nenápadná boskovická firma Labdeers dělá revoluci v laboratořích po celé Evropě. Vytvořila unikátní přístroj, který ulehčuje vědcům práci a posouvá výzkum mílovými kroky dopředu.
Pro běžného smrtelníka je to jen plevel. Pro vědce ale představuje Arabidopsis thaliana neboli huseníček rolní naprosto zásadní nástroj poznání. Jde o nejoblíbenějšího „pokusného králíka“ z řad rostlin. Vděčí za to své drobné velikosti a relativně malému genomu. Pro výzkum je bíle kvetoucí plevel natolik stěžejní, že se dostal i do vesmíru.
Hlavní roli hraje Arabidopsis také v brněnské laboratoři startupu Labdeers. Jeho zakladatelka Tereza Dobisová vytahuje malou zkumavku, kde je zhruba padesát tisíc semínek téhle rostliny, a sype je na bílý list papíru. Jsou široká asi jako lidský vlas a pouhým okem sotva viditelná.
„A teď si představte, že jste vědec a musíte jich vysít ohromné množství v přesné vzdálenosti. Nabíráte semínka navlhčeným párátkem a celý den lovíte jednu miniaturní tečku za druhou,“ popisuje Dobisová. Sama si touhle nekonečnou rutinou prošla. Dlouhé roky se věnovala genetice rostlin a právě její vlastní zkušenost ji přiměla k hledání nástroje, který by nabírání semínek ulehčil.
Se svým týmem nakonec vyvinula unikátní přístroj, který umí semínka nejen perfektně nabírat a sít, ale také analyzovat a třídit. Navíc je propojený s cloudovou databází, a vědci tak mají k dispozici jakousi virtuální laboratoř. Otvírají se jim tím zcela nové možnosti výzkumu. Labdeers se svým vynálezem slaví úspěch u výzkumníků v Německu, Polsku, Nizozemsku, Belgii i ve Spojených státech.
„Chceme do laboratoří vnést nejmodernější technologie 21. století. Je až s podivem, jak na akademické půdě někdy pokrok pokulhává,“ směje se zakladatelka Labdeers a dodává, že párátko je nejlepší na zuby. Razí technology driven science, tedy vědu poháněnou technologiemi. A už teď má v rukávu nápady na čtyři další přístroje, které by mohly rostlinnou genetiku posunout mílovými kroky vpřed.
Chceme do laboratoří vnést nejmodernější technologie 21. století.
Pro genetiku ji nadchl její středoškolský učitel. Obor vystudovala na Masarykově univerzitě a uchvátil ji natolik, že magisterské studium zvládla za čtyři roky místo pěti. „Byla to láska na první pohled. A doktorát láska na druhý pohled,“ vzpomíná vědkyně. K rostlinám se dostala vylučovací metodou – viry jsou riziko, bakterie smrdí a zvířata při pokusech trápíte.
Navíc laboratorní rostliny jsou mimo větší etickou pozornost. „Když si hrajete s kytkami, můžete si z genetického pohledu zkusit téměř cokoli. Je to obrovské hřiště,“ líčí Dobisová. Na tomhle hřišti by si nejspíš vydržela „hrát“ celý život. Jenže aby si sama mohla úspěšně žádat o granty, musela by po doktorátu načas odejít pracovat do zahraničí.
Foto Tomáš Škoda
V té době se jí ale narodila dcera a kvůli snaze o vyváženost rodinného a pracovního života se s ní za hranice stěhovat nechtěla. „Cesta svobodné vědy se mi tím sice zavřela, ale rozhodla jsem se to zkusit jinak. A tehdy přišel nápad na Labdeers,“ vypráví Dobisová. Konstruktéra, vývojáře elektro, ale i zkušeného podnikatele našla mezi nejbližšími členy rodiny.
„Na začátku ten nápad některým připadal jako šílenost. Slýchala jsem o náročnosti vývoje i splnění norem a předpisů a že jsem si v životě nemohla vybrat horší myšlenku,“ usmívá se Dobisová. Nakonec to ale rodina vzala jako výzvu a zajímavé rozptýlení na volné chvíle, a tak se společně pustili do vývoje a testování.
„Největší podíl na tom má Boris Dvořáček, obrovský vizionář a skvělý vývojář. Dnes už tu není, ale mnoho vizí předal dál. I díky němu jsme zaujali skvělé vývojáře softwaru a hardwaru, kteří sice nejsou členy rodiny, ale neváháme je adoptovat.“ V současnosti ve firmě pracuje šestnáct lidí a zdaleka už to není jen rodinný podnik. Sídlo má v Boskovicích, ale „srdce“ společnosti se nachází v Brně – v Paláci Morava, kde se ukrývá elektrotechnická vývojová laboratoř.
Panuje tu příznačný tvůrčí chaos poháněný nezdolnou energií zakladatelky Labdeers. „I když to už dávno není jen zábava na dlouhé večery, pořád se u toho bavím,“ říká Dobisová, která se za svobodna jmenovala Kolouchová. Tím se inspirovala i při vymýšlení názvu firmy.
„Říkala jsem si, že jsme s naší technologií takový John Deere pro laboratoř. A deer navíc znamená anglicky jelen, tedy dospělý kolouch. Z toho vzniklo Labdeer, ale protože se to příliš podobalo jiným názvům, přidali jsme ještě s.“
Začali vývojem malého ručního přístroje na bázi podtlaku, který umí nabrat i sebemenší semínka. Přijít na ten správný postup jim trvalo metodou pokus–omyl dva roky. Aby si ověřili, jak různé způsoby nabírání fungují, začali semínka fotit. A když už měli k dispozici obrazovou analýzu, napadlo je, že by se to dalo využít i jinak.
