Nejvýznamnější politik 20. století, o kterém jste nejspíš neslyšeli: přesně přes sto lety se narodil Li Kuang-jao, jenž dovedl maličký a sousedy ohrožovaný městský stát do pozice jednoho z nejbohatších míst planety – a ještě tím inspiroval Čínu.
S oblibou opakoval, že jeho vlastní země byla předurčena k neexistenci. „Nemáme základní ingredience, z nichž se skládá národ, to znamená homogenní populaci, společný jazyk, společný úděl,“ líčil v jednom interview pro New York Times. Možná ano, ovšem existuje a vzkvétá: „Svojí trochou jsem přispěl.“
Trochou? Málokterá věta tak nevystihuje skutečnost.
Zhruba takto to vypadá, když navštívíte Singapur: přistanete na jednom z nejkrásnějších letišť planety, po cestě z Changi Airport spatříte vzorné mnohaproudé dálnice obklopené palmami, můžete si zde dát jedny z nejlepších jídel světa, obdivovat úchvatné moderní stavby, koupit si cokoli představitelného, tento víkend sledovat závod Formule 1.
Tím vším postupně zjistíte, že pobýváte ve státu, který byl letos označen za nejdražší místo planety. To je zase vyváženo tím, že singapurské HDP na obyvatele je podle Mezinárodního měnového fondu rovněž globálním číslem jedna.
Mají tu skvělé školy i zdravotnictví a prakticky nulovou kriminalitu, ale také – kulantně řečeno – výrazně jiné pojetí svobody slova či svobody politické soutěže než na Západě.
Nebýt jednoho muže, dost možná by se nic z toho nestalo.
Dnes je to přesně sto let od chvíle, kdy se 16. září 1923 narodil Lee Kuan-yew, v české transkripci Li Kuang-jao. Anglická verze je důležitá, neboť z ní vychází akronym LKY, pod nímž ho zná Singapur i zbytek světa. Tedy ten zbytek, který ví.
Pokud by se hledal nejpřehlíženější velký politik 20. století, může vyhrát právě on. Mimo jihovýchodní Asii se netěší takovému renomé, jaké by si tento génius pragmatismu zasloužil. Celkem 31 let stál v čele singapurské vlády a jeho celoživotní počin vystihuje název jeho pamětí. Jmenují se Ze třetího světa do prvního: Příběh Singapuru 1965-2000.
Za dobu kratší než jeden život se místní rybářské domky zvedly do mrakodrapů. Míra růstu, zbohatnutí a zvýšení životní úrovně jsou v kontextu 20. století jedny z nejpůsobivějších. Například Henry Kissinger ho označil za lídra, od nějž se toho naučil nejvíce.
„Když to funguje, zkuste to. Když je to v pořádku, pokračujte v tom. Když to fungovat přestane, zahoďte to a zkuste něco jiného,“ shrnul Li v několika větách svá základní pravidla.
Pokud velmi zestručníme jeho životopis, tak se Li do Singapuru vrátil poté, co zde přečkal řádění Japonců za druhé světové války a po se ní ve Velké Británie stal advokátem. Ve vlasti založil stranu PAP (People’s Action Party), v roce 1959 se ujal vlády, začal reformovat Singapur, v roce 1965 ho dovedl k úplné nezávislosti – a zbytek je historie.
„Pomohl přeměnit svoji po válce zuboženou vlast v jednu z nejvíce prosperujících společností na světě. V byznysový a dopravní uzel atraktivní pro zahraniční investory, stát, který prožil dekády míru, stability a ekonomického růstu. Pomohl stvořit novou a společnou identitu země složené z Číňanů, Indů a Malajsijců,“ vyjmenoval v jeho nekrologu magazín The Atlantic.
