Šéfredaktor slovenského Forbesu popisuje situaci, ve které se jeho země nachází těsně před zásadními volbami.
V sobotu budou volby do parlamentu. Dobrou zprávou je, že jsou stále demokratické a přinesou nové složení parlamentu. Ano, mohou být historické. Ale jak to v historii bývá, bude psána, až utichne boj – a podle vítěze.
Proč se může vrátit Fico?
Před třemi lety byl trojnásobný premiér drtivě poražen a navrch se mu rozpadla strana. Extrémně chaotická a nekompetentní vláda pod vedením strany OĽANO premiéra Igora Matoviče však Ficovi výrazně pomohla vstát z popela.
Kombinace pandemie covidu, války a inflace by nalosovala opozici silné karty všude na světě, ale Matovičovi lidé zklamali národ přímo kardinálně.
Může vyhrát Progresívne Slovensko?
Poslední průzkumy ukazují, že strana mladých lidí je na vzestupu a utká se o první místo. Řada voličů zůstává nerozhodnutých, takže bude záležet, jestli svými hlasy zkusí zachraňovat malé strany, nebo dají přednost vítězství.
Právě tohle uvažování stálo Progresívne Slovensko parlamentní účast po posledních volbách – ke koalici jim tehdy scházelo pár stovek hlasů. Strana nicméně z dosavadní neúčasti v parlamentu nebo vládě těží. A je jiná než zbytek nabídky.
Pokud by se na nové vládě podílela, výrazně to prověří její ideologické mantinely v řadě témat.
Může na Slovensku zavládnout fašismus?
Myšlenky radikální pravice se dostaly do politického mainstreamu. Velkým tématem se stal odpor k migrantům, kteří přitom přes Slovensko pouze přecházejí. Řada politiků také napadá rovná práva pro všechny, především co se týká LGBTI komunity.
Straší se spiknutími a Sorosem a strana Republika, která nedokázala jasně odsoudit druhoválečný fašistický Slovenský stát, může být rozhodujícím hráčem v otázce, jestli půjde po volbách sestavit vláda.
Zatáhne Fico zemi do východní sféry vlivu?
Tohle je největší obava, vycházející především z Ficova dlouhodobého zpochybňování podpory Ukrajiny v obraně před Putinovým Ruskem. Nelze však předvídat, jak se Fico doopravdy zachová – je politikem následujícím trendy, umí vycítit náladu společnosti a přizpůsobit se jí.
Zároveň se však změnil a víc pracuje s radikální částí společnosti. Pokud by sestavoval vládu, určitě by potěšil Viktora Orbána, protože by došlo ke změně dosavadní jasné podpory Ukrajiny. V návaznosti na polské volby by mohl na východě Evropské unie vzniknout silný val odporu vůči dalším evropským tématům.
Brexit „po slovensku“ nicméně nehrozí: z Bruselu tečou peníze, země je v eurozóně a Slováci z unie odcházet nechtějí.
Hrozí povolební pat?
Patří mezi reálné scénáře. Po zkušenostech z posledních třech let se nikdo nehrne do spolupráce s Matovičem a jeho OĽANO. Republika je pro většinu stran toxická. A řada menších hnutí se pohybuje kolem hranice pěti procent, takže se do parlamentu můžou i nemusejí dostat.
Většina možných koalic by se musela hodně kousat do jazyka. Když ale vzpomeneme rok 2006, osm let po konči mečiarismu se oba tehdejší vítězné bloky snažily s Mečiarem vládnout. A podařilo se to nikoli Mikulášovi Dzurindovi, ale Robertu Ficovi.
Proč jsou slovenské strany tak roztříštěné?
Jen málo jich tu dokázalo přežít odchod svého zakládajícího předsedy. Dokonce ani maďarská menšina se nedokáže dohodnout na straně, kterou by volila. Chaos posledních tří a půl let způsobil, že se strany rozpadly a voliči chtějí bývalou koalici potrestat. Do parlamentu se tak mohou dostat i odpadlíci jako dříve tradiční SNS nebo KDH.
Proč je pro Slovensko pořád tak důležité pro Česko?
Historicky bylo vždy tou západnější váhou Československa. Zároveň platí, že je cílem poslední velké slovenské emigrační vlny. Hlasy desetitisíců mladých prostě na Slovensku chybí – v rodinách, zaměstnáních, po hospodách.
Česko také přitahuje velké slovenské peníze: řada slovenských byznysmenů odchází do Prahy, kde se i zakládají rodinné fondy. Z pohledu vzdálenosti, dostupnosti rodné země i kulturní příbuznosti to není skutečná emigrace. Z pohledu domácího vývoje na Slovensku je však zásadní.
