Bránou vystříhanou v živém plotu může Zbyněk Frolík kdykoli projít ze své zahrady na zahradu Tomáše Koláře. Tou samou cestou může zase Tomáš Kolář přijít na pozemek Zbyňka Frolíka. O vztahu zakladatele společnosti Linet a muže, který firmu řídí, to vypovídá vše.
Střih, na zem se snášejí větvičky a lístky ptačího zobu, průchod mezi keři živého plotu se musí pravidelně udržovat, jinak zaroste a majitelé sousedních domů tím ztratí možnost volného průchodu z jednoho pozemku na druhý.
Střih, tentokrát v čase, ze současnosti jsme v roce 1994, živý plot ještě nemá co oddělovat, domy Zbyňka Frolíka a Tomáše Koláře ještě nestojí.
Pořádně nestojí ani dnešní sídlo Linetu, let ke globálnímu úspěchu ve výrobě zdravotnických lůžek startuje v objektu bývalého kravína, který je tak zdevastovaný, že skot v něm už nejde ustájit a první skupiny potenciálních investorů kvůli tomu zděšeně utečou.
Utíká i Tomáš Kolář: kamarádům od piva. Původně chce zapít státnice na elektrotechnické fakultě, místo toho sedí ve Frolíkově audi, které se dvoustovkou řítí z české metropole do Želevčic u Slaného.
„Zbyněk chtěl být ve Slaném za čtvrt hodiny, což se S mu skutečně podařilo, čímž mi chtěl dokázat, že Slaný je vlastně ještě součástí Prahy,“ komentuje to Tomáš Kolář pobaveně. Sedí u toho v jedné z kanceláří budovy Linetu, jež nahradila rozpadající se kravín.
Na administrativní část objektu plynule navazují prostory fabriky, kde se dělají ta nejmodernější lůžka pro specializovanou nemocniční péči; sofistikovaná zařízení jedou po výrobních pásech vstříc mnoha exportním trhům a také budoucnosti, avšak Kolář historkou, jak musel oželet pivo, právě oživuje minulost.
Tehdy měl coby spolujezdec v autě, které svištělo do Slaného, Zbyňka Frolíka po levici, při líčení vzpomínek ho má po pravici, jinak se nic nezměnilo – ti dva jsou i po téměř třiceti letech stále spolu. „Pozor, známe se dokonce přes třicet let, naše spolupráce začala ve dvaadevadesátém, a to tím, že Tomášova nadcházející manželka byla hezká,“ směje se Frolík.
„Hledal jsem tehdy, s čím v podnikání prorazit, a protože jsem před založením Linetu pracoval jako technický ředitel nemocnice v Motole, věděl jsem, že se dětská péče neobejde bez inkubátorů, které byly hrozně drahé. Proto jsem vyrazil na neonatologii, kde jsem potkal sestřičku Míšu, dnes Míšu Kolářovou, která byla nejen hezká, ale i sdílná a ochotná.“
„A poradila mi, že její kluk Tomáš studuje na ČVUT zajímavý obor a že by mi možná mohl být k ruce. Dali jsme si s Tomášem sraz, přišel s batůžkem a vypadal na patnáct, byl takovej malej, skromnej, vykulenej, ale začali jsme se bavit a já zjišťoval, že bych někoho takového potřeboval.“
Jsme přátelé, takže k žádnému dramatickému problému mezi námi nikdy nedošlo.
zbyněk frolík
Potřebnost byla vzájemná: Tomáš Kolář se na ČVUT věnoval zdravotnické technice, to bylo i téma diplomky. Vedoucí jeho diplomové práce? Zbyněk Frolík, podnikatel s rychlým vozem a lákavými vizemi. Předestírat lidem lákavé vize a pro tyto vize je přesvědčovat, k tomu má Frolík podle svého vlastního tvrzení talent.
Že nejde o subjektivní hodnocení, které nemusí odpovídat realitě, potvrzuje právě kariéra Tomáše Koláře: po studiu se stal „obětí“ působivých vizí, jež před ním majitel Linetu rozprostřel jako běhoun, a on po něm nakráčel do svého prvního a jediného zaměstnání: „Bylo mi třiadvacet a imponoval mi Zbyňkův náboj, jeho odvaha podnikat.“
Kromě umění přesvědčovat mluví Frolík i o další své vlastnosti: nikdy prý neměl problém dát lidem pravomoc, delegovat na ně odpovědnost a ty, na které v tomto směru vsadil, podporovat. I v tomto případě je Kolář ukázkovým příkladem, protože postupnými kroky ve firmě vystoupal v roce 2016 až do pozice CEO celé skupiny Linet.
„Za dlouhá léta, co se známe, už toho víme o povaze toho druhého dost a dost, jsme přátelé, takže k žádnému dramatickému problému mezi námi nikdy nedošlo,“ říká Frolík.
„Že bychom na sebe byli uražení? Že bychom se jeden druhému museli omlouvat? Nepamatuji, že by k něčemu takovému někdy došlo.“ Ke spoustě věcí však naopak došlo, spoustu věcí prožili ti dva spolu. Nechme je, ať o některých vyprávějí.
Začátky aneb Zatčení v Moskvě
Tomáš Kolář: Na vizitce do Linetu jsem při nástupu měl: Specialista na neonatální péči. V Linetu se tehdy vyráběly postele, které neměly s elektronikou nic společného, a vedle postelí právě inkubátory. U nich jsme zajišťovali vývoj, výrobu, instalaci i export, právě o exportu jsme zprvu vůbec nevěděli, jak se dělá.
Moje první exportní cesta po dvou měsících ve firmě skončila mým zatčením na moskevském letišti Šeremetěvo, protože jsem se snažil na výstavu převézt příslušenství v tehdy nepředstavitelné hodnotě deset tisíc dolarů. Byl jsem sebrán za pašeráctví a museli přijet vyslanci z ambasády a přesvědčit nepříjemné Rusy, že skutečně jedu na výstavu.
Zbyněk Frolík: Teď si vzpomínám, já jednou opravdu pašoval! A to když se rozpadlo Československo: už jsme měli na Slovensku prodané výrobky, ale ze Slovenska byl najednou jiný stát, my neměli žádné celní deklarace, takže jsme produkty převáželi v zimě a ve sněhu přes nějaké průsmyky, bylo to celkem dobrodružné.
TK: Podnikání v neonatologii se časem ukázalo pro Linet malé a má další role spočívala v přípravě společnosti na vstup do Evropské unie. Postupně jsme začali mít skvěle našlápnuto v nemocničních postelích, takže jsem dělal obchod, to mě hodně naplňovalo.
ZF: Potom jsi šel dělat šéfa do Polska.
TK: Tam jsme založili první dceřinou společnost a vykřesat něco z ničeho, najít správné lidi, vybudovat tým, to byla velká výzva. Po roce snažení jsem si myslel, že v Polsku konečně máme nějaký zisk, jenže finanční ředitel Linetu mi povídá: Kurzové ztráty všechno požraly. Koukal jsem jako vrána, co je to za trik! Pak přišla doba, kdy jsme dceřiné společnosti Linetu budovali na Západě. Francie, Itálie, Španělsko a tak dál.
V roce 2009 jsme začali připravovat Ameriku, na vstup na tenhle kontinent jsme se chystali jako do války, abychom byli připraveni a nic nepodcenili. Byznysu ve Spojených státech jsem se osobně věnoval, to mě bavilo. Ostatně na to, zda mě to pořád v Linetu baví, se mě známí ptají docela často, tahle otázka se odvíjí od toho, že jsem ve firmě fakt dlouho. Mě to ale vážně pořád strašně baví – každý rok je úplně jiný a dynamika společnosti stále úžasná.
Předání vlády aneb Žádná zlá krev
ZF: Tomáš si procházel dalšími manažerskými posty a já dlouho dopředu věděl, že chci z přímého řízení Linetu odejít – exit jsem naplánoval a v roce 2018, kdy mi bylo pětašedesát, jsem ho skutečně udělal. Rozhodnutí, že CEO bude Tomáš, padlo v určitém kruhu lidí už někdy kolem roku 2010. Vážní kandidáti byli dva: Tomáš a obchodní ředitel Honza Horák. Honza byl extrémně úspěšný obchodník i velmi oblíbený člověk, uměl výborně vyjednávat…
TK: Byl to ten nejlepší obchodník, jakého jsem kdy potkal, úžasný, geniální!
ZF: Jenže já viděl, že má z pohledu řízení velkého byznysu jednu negativní stránku: nebyl úplně dobrý v tom, aby si pod sebou vytvořil správný kolektiv a uřídil ho, uhlídal. A protože byl strašně zodpovědný, snažil se na odstranění slabiny s absolutní poctivostí pracovat, což v rychle rostoucí globální firmě bylo velmi těžké zvládnout.
Zprvu přitom většina těch, kteří měli v rozhodování slovo, viděla v čele Linetu právě Honzu, hlasování tuším dopadlo 4 : 2 v jeho prospěch, dokonce i má žena byla napřed pro Honzu. Já přesto prosadil Tomáše.
TK: S Honzou jsme ale dodnes všichni velmi dobří přátelé, často se na soukromé bázi potkáváme, není mezi námi žádná zlá krev.
ZF: Honza know-how z Linetu nadále zúročuje, má firmu v oboru a my s ní spolupracujeme. Úspěšně podniká a je spokojený.
Způsob řízení aneb Jak se neumazat
ZF: Já i Tomáš máme elektrofakultu, oba jsme schopni dívat se na věci strojařsky, máme stejný pohled na inovace, techniku, ale i na marketing. Co se týká způsobu řízení, Tomáš je zaměřený na řízení podle čísel, já dávám víc na intuici. Rozdíly jsou pravděpodobně dané i tím, že já pracuji se svým majetkem a Tomáš hlavně se svým jménem, aby si ho nezkazil.
TK: Pokud jsme se se Zbyňkem hádali, pak o detailech, nikdy o žádné principiální věci.
ZF: Principiální věc je například etika, v tom jsme s Tomášem zajedno. Linet má silné etické principy, také proto jsme nezaložili dceřiné společnosti ve východní a střední Evropě, byť by to byl ohromný byznys. Chtěli jsme se distancovat od jakéhokoli náznaku korupčního jednání, protože 85 procent našeho byznysu pochází z veřejných soutěží a nemůžeme si dovolit sebemenší umazání.
Pokud jsme se se Zbyňkem hádali, pak o detailech, nikdy o žádné principiální věci.
Tomáš kolář
TK: Naší výhodou také je, že jsme oba prakticky založení a při debatách dáváme emoce stranou.
ZF: Do Linetu už bych nemusel tak často chodit, ale jako otce zakladatele mě zkrátka zajímá, jak se rozvíjí. Procházím fabrikou, poslouchám lidi a říkám jejich názory a případné stížnosti Tomášovi. S lidmi ve fabrice jsem dost často na kamarádské bázi a oni trošku naříkají na dnešní systém korporátního řízení. Když Tomáš nastoupil, začali jsme přecházet ze systému, kdy jsem vše řídil a byl všeho středobodem, právě do toho korporátního.
TK: Což bylo nezbytné. Linet Group tvoří nyní dvacet firem a to už není legrace. Je to dvacet byznysů, z nichž některé miliardové. Každá z firem sice musí nést vlastní odpovědnost, ale zároveň je nutná celková a jasná strategie – ta je kompasem, mapou, bez toho už bychom nedokázali běžet dál.
ZF: Tomáš je aktivní orientační běžec, proto ta přirovnání, která jsou mimochodem trefná a správná.
TK: Bez kompasu a mapy by třeba jednotlivé firmy Linetu neběžely úplně jinam, běžely by trochu jinam, ale to by k chaosu stačilo. Těžko bychom pak dosáhli stanovených cílů.
Vděk aneb Byznysový táta
TK: Řeknu to upřímně: Zbyněk je můj byznysový táta. Jasně, chodil jsem do školy, následně ještě studoval MBA, to je můj background. Ale to, co skutečně umím, jsem se naučil od Zbyňka. Jsem mu za to neuvěřitelně vděčný, což jsem mu řekl už několikrát.
ZF: Oba jsme se kvůli Linetu přestěhovali z Prahy do Slaného…
TK: Kde máme společnou zahradu, jsme kamarádi. A to je pro mě nejvíc, to je nad byznysem.
