Je nenápadná. Ve skutečnosti i v české kinematografii. Ale jen naoko. Když se s ní bavíte nebo ji fotíte, dokáže svou bezprostředností pozornost přitáhnout jako magnet. Když začne hrát před kamerou, je zase skoro jisté, že se její jméno objeví v nominacích na Českého lva.
Zkraje října jsme se po novinářské premiéře filmu Úsvit měli domluvit, jak proběhne náš rozhovor. Jenže ona tu není, proběhne mi hlavou, když si po dobré čtvrthodině čekání a opakovaném prohlédnutí industriálního interiéru někdejší nákladní budovy na pražském Smíchově, která se před lety proměnila v bar, znovu uvědomuji, že Elišku Křenkovou, hlavní postavu filmu s ambicemi na český blockbuster letošního podzimu, nikde nevidím.
Jenže ona tam byla. Celou dobu. Stála u barového stolku vedle Marty Issové. Malá, s nezvyklým účesem a výrazným make-upem, což je podoba, ve které se alespoň na plátnech kin příliš neobjevuje. Podruhé se potkáváme v Mlýnské kavárně na Kampě. Eliška ví, že ji po rozhovoru čeká focení, ale tentokrát přichází oblečená až překvapivě obyčejně.
V bílých teniskách, džínách, svetru a šedém kabátu, pod kterým má na krku bryndák, jak sama s upřímnou otevřeností popisuje něco, co já bych popsal jako fragment roláku. Póza? Náznak odtažitosti vůči novinářům? I to mě napadá, ale po dvou hodinách tenhle dojem vyšumí. Vlastně i o něco dřív.
Tentokrát je to Eliška Křenková taková, jaká je nejspíš doopravdy. Nehraje si na něco jiného, protože kdyby chtěla, vsadím se, že třeba na Instagramu může mít klidně stovky tisíc sledujících, což by jí dovolilo pohodlně vydělávat na všem, co by jim předhodila. Jenže ne. Nebaví ji se ve světě mimo film a divadlo přetvařovat.
Ostatně kdyby to tak nebylo, nejspíš by ani během focení nezačala neuvěřitelně zaujatě vyprávět o tom, jak ujíždí na novém vysavači, který si přála dostat od rodičů, což je z nějakého důvodu něco, co člověk od třiatřicetileté herečky se skvěle rozjetou kariérou nečeká. Ale když k tomu dojde, je to vlastně ohromně fajn.
Původně to měl být rozhovor o práci, o natáčení filmu, režisérech… Ale nebyl. Tak nějak se z toho stal rozhovor o tom, co Eliška Křenková dělá, když nestojí před filmovou nebo televizní kamerou. I když se to vzhledem k četnosti, s jakou poslední čtvrtrok obráží rozhovory, vůbec nezdá, není to tak neobvyklá situace.
