Covid? Start války na Ukrajině? Podle šéfa velké české rodinné firmy Conteg Group to nejnáročnější teprve mělo přijít. „Letošek je určitě podstatně těžší,“ říká Vít Voláček a vybízí k tomu, aby transformace Česka nabrala daleko rychlejší tempo.
Jejich portfolio je podobně široké jako soupis zemí, v nichž působí. Datové rozvaděče pro IT i pro průmysl – plus třeba síť chytrých výdejních boxů. Zvýšený důraz na Evropskou unii – a také zakázky v Bangladéši či v Indonésii. Říše skupiny Conteg je rozsáhlá, od startu podnikání v devadesátých letech stále roste.
V roce 2022 se Conteg Group dostala obratem na 1,7 miliardy korun se ziskem EBITDA přes 160 milionů korun. Rok 2023 ještě není uzavřený, přesto CEO Vít Voláček, který společnost spoluvlastní se svým bratrem, už má o trendech jasno.
„Ziskovost zatím nejsem schopný přesně říct, některé části skupiny mají velkou fakturaci ve čtvrtém kvartálu. Ale obratově na tom budeme stejně, možná o něco lépe než loni, což osobně považuji za úspěch,“ říká.
V rozhovoru pro Forbes Voláček popisuje, jak firmy bojují s poklesem poptávky, případně s jejím kolísáním ve vlnách. A také mluví o tom, co by mělo situaci rozhýbat.
„Velkým tématem je dostat na trh práce lidi, kteří na něm z nějakých důvodů nejsou, přitom by být mohli. Například ženy na mateřské,“ říká CEO miliardové rodinné firmy. „A nad tím vším je jedno velké slovo. Automatizace. Čehokoli.“
Vážně byl končící rok 2023 těžší než pandemická léta?
Za covidu jsme si mysleli, že zažíváme to nejtěžší, ale poslední tři roky nakonec pro většinu firem skončily dobře: někam se posunuly, hospodářské výsledky šly nahoru, výroby několik let nestíhaly. Od konce roku 2022 se situace začíná otáčet.
Jak?
Výrobní řetězce se znovu zkracují a najednou plno zákazníků včetně našich zjistilo, že jsou zbožím předzásobení. Tím pádem začal útlum. Zjednodušeně: několik měsíců nemuseli objednávat, protože měli zboží na cestě či dokonce na skladě. Tento dopad cítíme a museli jsme s tím v několika vlnách bojovat.
Na rovinu řeknu, že nevím, z jakého důvodu se tak děje, ale globálně vidíme propad v IT byznysu, který přibrzdil. Víme to od našich partnerů. Jestli je to kvůli vyšším úrokovým sazbám, kvůli všeobecnému vyčkávání s investicemi, celkové nestabilitě…
Krásně naopak dál běží naše energodivize, budujeme síť OX Point. Když to sečtu, přes všechny problémy jsme získali nové zakázky, nové trhy. Ty, kde jsme zažívali propad, jsme nahradili jinými.
Jak se propad poptávky projevoval konkrétně?
Dám příklad: British Telecom zjistil koncem prosince, že má objednáno natolik dopředu, že ani nestíhá instalovat. To se bavíme o velkých hráčích, i Amazon přibrzdil své globální investice. E-commerce zase neroste tak jako za covidu – v součtu zákazníci kupovali míň.
My jsme tak měli první kvartál dobrý, druhý byl ale hodně těžký, musíte se najednou koukat jinam, napřít síly, najít nové trhy. Což je spousta práce. Třetí kvartál už zase dopadl slušně, uvidíme, co ten poslední.
Jste geograficky hodně rozkročení, platí tohle celosvětově?
Největší výzvy letos řešíme na Blízkém a Středním východě. Třeba Egypt nemá od loňského března volně konvertibilní měnu: měli jsme tam velké dodávky, ale najednou nemají jak zaplatit a trvá jim dlouho, než najdou zdroj financí.
Všeobecně jsme se rozhodli zaměřit na Evropskou unii. Evropa má mraky problémů, ale jedna věc je pro mě důležitá: je tu právní stabilita. Historicky máme pobočky ve Francii a Beneluxu, ale hodně jsme posílili jihozápadní křídlo. Koupili jsme podíl v poslední rodinné firmě výrobce rozvaděčů ve Španělsku a jejich továrnu v Barceloně, v červnu jsme otevřeli pobočku v Itálii. Přesunuli jsme aktivity k velkým kontinentálním zemím.
Zároveň pronikáte třeba i do čtvrtmiliardové Indonésie.
Do Asie se určitě snažíme jít. Technologie, které v rámci svých datových center nabízíme, tolik firem nemá, ať to jsou datová centra samotná, nebo řešení pro venkovní aplikace typu řízení dopravy či vlakové dopravy. Potenciál tam je. Pokud má někdo zájem o aplikace na této úrovni, šance, že zakázku získáme, je vysoká.
Co je pro vás zajímavá zakázka?
Jsou dvě varianty. Buď zakázka konkrétní, minimálně ve statisících eur, spíš vyšších. Nebo najdeme někde partnera, s nímž společně budujeme značku Conteg na daném trhu. Máme takové obchodní partnery skoro v šedesáti zemích, většinou v regionu EMEA (Evropa, Blízký východ a Afrika), to je náš klíčový trh.
Ale taky jsme dodávali datová centra do Bangladéše, což je na mapě relativně malá země, ale má sto sedmdesát milionů obyvatel. To jsou regiony, které nás zajímají. Zároveň vždycky říkám: pokud neuspěju na domácím trhu, což znamená v první řadě v Česku a pak v Evropě, nemůžu se pouštět dál.
Proto jsme se zaměřili na jihozápadní křídlo Evropy. Španělsko nebo Itálie jsou obrovské země a pak je jiná i škála. Pokud máme tady zakázku za deset milionů, nebude v Itálii 6,5krát větší, protože mají tolikrát víc obyvatel, bude větší spíš osmkrát, možná až desetkrát. To je rozdíl mezi menšími a většími zeměmi, objem obchodu je úplně jiný.
Jak v turbulentních časech plánujete?
Plány se dělat musí, ale už jsme například upustili od toho, abychom kvartálně, natož měsíčně, všechno revidovali. Koukáme spíš na trendy: jestli jdeme nahoru, nebo dolů, jestli odpovídají hospodářské výsledky. Jinak je to hodně složité.
Na začátku roku většina lidí nepředpokládala, že bude tak problematický. Sám jsem se teď potkával s řadou bankéřů a vím, že plno firem má problémy, ať jsou to developeři, nebo třeba strojírenské podniky. Plno firem propouští, i když nikdo nechceme lidi pouštět, protože víme, jak obrovský problém je bude zase nabrat.
Přesto se to děje, zakázky nejsou. Přitom se o tom nikde nemluví. Neříká se to. Někdo tvrdí, že to nejtěžší teprve přijde.
Co myslíte vy?
To já nejsem schopen posoudit, znám jen naši situaci: přes to všechno to vypadá, že máme na příští rok další velké zakázky, že jsme schopní udržet výkonnost. I když já bych ji rád měl ještě vyšší.
Jak to zlepšit, posunout? Co Česko potřebuje?
Za mě tam jsou v podstatě dvě základní věci. První je dostat víc lidí zpátky na pracovní trh – začít by se mělo u žen na mateřské. Určitě by šlo upravit délku mateřské dovolené, víc se zaměřit na školky a podobně. Nebo místo aby stát nesl náklady za vězně, mohli by naopak oni přispět k hospodářství. To jsou ty jednodušší záležitosti. Velká věc za tím vším je pro mě automatizace. Čehokoli.
Jak to myslíte?
Cokoli dneska vymýšlíme, hledáme u toho způsob, jak ušetřit lidi tam, kde je nepotřebujeme. Dejme tomu doprava. Řekněme si, že zboží z místa A do místa B převáží sto tisíc lidí a pokud to zautomatizujeme, vznikne padesát tisíc lépe placených míst. A že by ti zbylí neměli co dělat? Ne! S tříprocentní nezaměstnaností je vezmeme a máme příležitost dát jim možnost naučit se něco jiného – a brát víc peněz.
To je jen jedna oblast z mnoha.
Když půjdeme do výrobních závodů, za mě má Česko obrovské plus: když po těch továrnách chodím, vidím, že čeští i zahraniční vlastníci včetně nás opravdu investují do automatizace, že průmysl 4.0 vzniká. Pak je tu automatizace státní správy. Dvacet let se mluví o tom, že si potřebujeme všechno naklikat na počítači a ne běhat po třiceti úřadech.
Kolik by to ušetřilo lidí?
Ale ona jejich místa ani nemusí mizet. Jen by to byli státní zaměstnanci na úplně jiné úrovni: třeba IT specialisté, technická podpora. Dneska je tam člověk, který se koukne do počítače a dá vám razítko. Jaká je jeho přidaná hodnota? Tohle všechno vidím pod slovem automatizace. Pokud se má ekonomika někam posunout, musíme dostat na trh další lidi a musíme automatizovat.
Jak tyto plány aplikujete na vaši síť chytrých boxů OX Point?
V březnu jsme odkoupili zbylých padesát procent z držení Zdeňka Vacka, takže OX Point patří výhradně naší skupině. Jsme zásadním způsobem jiní.
Jak? Konkurence je v Česku obrovská.
Nesnažíme se být druhá Alza, která je primárně e-shop a dělají to super. Nejsme ani další Zásilkovna, což je pro změnu dopravce. Díky smlouvě s Českou poštou, Správou železnic a benzinkami Mol máme síť asi tří set pointů, což považuji za klíčovou infrastrukturu. Jdeme na to úplně jinak. Snažíme se vybudovat ekosystém, který nebude jen o dodání a podání.
V lednu rozběhneme službu předávání věcí občan–občan. Máme projekt Inteligentní obec pro obce do dvou tisíc obyvatel. Postupně se k nám připojují další dopravci, nabízíme obcím standardní služby České pošty, respektive Balíkovny. Bude tam předání obec–občan, třeba že starosta připraví někomu smlouvu na nákup pozemku.
Připravujeme, aby tam mohla běžet reklama nebo sdělení obce. Vzhledem k tomu, že vyvíjíme vlastní software, máme spoustu dalších funkcionalit ještě na cestě.
Pořád je podle vás tedy prostor na něco nového?
Nesnažíme se nic kopírovat. Pokud se dodávkám říká poslední míle, my hledáme tu superposlední. Je super mít box kilometr od baráku, ale pokud mám v domě pětadvacet bytových jednotek, poštovní schránky jsou už desítky let starý koncept.
Máme společný projekt s Českou poštou právě na dodávání boxů do bytových domů. Pokud si koupíte oblečení a část vám nebude, nejen že vám to přímo do domu dodají. V boxech bude i tisk štítků, takže to rovnou odešlete zpátky a nemusíte nikam běhat a nic řešit. Máte absolutní komfort. A v přepočtu na jednu domácnost za malé peníze.
Jaká je pro firmu spolupráce s obcemi či Českou poštou?
Co se týká obcí, hlavně ty menší za mě patří mezi nejlépe fungující celky v zemi. Je tam jednoznačný zájem a jednoznačná zodpovědnost člověka: víte, že lidi potkáváte večer v hospodě a nechcete, aby vám sousedi nadávali. Viděl jsem míru jejich zadluženosti či to, jak jsou schopní fungovat s penězi – tam problém vážně není.
Česká pošta je velká organizace, ale za několik let naší spolupráce vždycky platilo, na čem jsme se domluvili. A dotáhlo se to. Jasně, mají svoje procesy, ovšem za sebe si nemůžu stěžovat. Spíš si myslím, že pošta občas odnese věci, za které nemůže. Vždyť nikdo neznáme přesné zadání, které má od vlády, od státu.
