Areál Pražského hradu rozhodně není místem, které bychom si spojovali s moderní architekturou a soudobou výstavbou.
Od roku 1929, kdy byla dokončená svatovítská katedrála, se na Hradě nová budova nepostavila – až na jedinou výjimku, kterou byl Dům československých dětí, dokončený v roce 1963. Ten byl však na začátku nového tisíciletí zbořen.
O to významnější jsou dvě malé stavby na nádvoří Nového proboštství, které doplnily historickou budovu Nového probošství na severní straně náměstí U svatého Jiří, hned za katedrálou sv. Víta.
Novogotická budova od architekta Josefa Mockera byla dlouhá léta zanedbaná a v havarijním stavu byly jak interiéry, tak především její veřejnosti nepřístupné nádvoří. Budovu získala v roce 2016 od státu zpět do vlastnictví Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze, která se v rámci dohody zavázala, že zdevastovanou budovu opraví.
To se povedlo a vedle restaurování historické stavby vzniklo i nové nádvoří pro veřejnost se zmiňovanými přístavbami, jež nabízejí unikátní pohled ze severní parkánové hradby Hradu přes Jelení příkop.
„Ještě do šedesátých let tady jako přístavby stály hospodářské budovy, stáj, kurník. Všichni to brali jako hospodářský dvůr a nepočítalo se s tím, že by se otevíral průhled na Jelení příkop. V tom je právě to kouzlo, protože k výhledu ze severního parkánu se běžně nedostanete. Pokud nejste třeba host ve Španělském sále,“ popisuje Václav Hlaváček, hlavní architekt Studia Acht, které zvítězilo v soutěži a které je autorem podoby rekonstrukce a dostavby.
Dvě přístavby na nádvoří svým objemem kopírují původní hospodářské stavby. V jedné z nich bude kavárna, která má ovšem dostatečně velkorysé prostory i pro uspořádání výstavy nebo koncertu.
Ve druhé se nachází prostory pro další služby návštěvníkům. „Bude to pronajímatelný prostor. Zatím se řeší, co tam přesně bude. Může to být prodejna, občerstvení, je to připravené na široké využití,“ říká architekt Hlaváček, když si nové nádvoří procházíme.
Výhled do zeleně Jeleního příkopu a naproti stojící Míčovny z útulného nádvoří je vskutku neokoukaný a zároveň uklidňující. Podobu dvora navíc dotváří i nová kašna ve tvaru kříže odkazujícího na atribut svatého Jana Křtitele, jež stojí na místě původního Mockerova vyřezávaného altánku.
Fasády i interiér přístaveb jsou z pískovce z kamenolomu Vyhnánov, a zatímco směrem do nádvoří jsou více prosklené, ze severní strany jsou naopak plnější. „Je to proto, že když půjdete někdy do míčovny, uvidíte, že severní strana Hradu je dost uzavřená, tak jsme nechtěli strašit s velkými skly,“ vysvětluje Hlaváček.
„Neměli jsme ambici se s historickou budovou nějak přetlačovat. Západní přístavba je ale možná o něco odvážnější v tom smyslu, že reaguje na vertikálu hlavního schodiště a je zasazená do hlavní hmoty,“ dodává.
Zatímco nádvoří a přístavby budou brzy zadarmo přístupné veřejnosti, do historické a památkově chráněné budovy Nového proboštství se postupně nastěhuje Metropolitní kapitula a veřejnost se do ní běžně nepodívá. I uvnitř jsou ale unikátní prvky, včetně původních dveří a oken, které se podařilo zachránit a zrestaurovat.
„Příprava a realizace obnovy Nového proboštství trvala celkem sedm let. Vzhledem k tomu, že se nachází v areálu nejvýznamnější národní kulturní památky a zároveň vojensky střeženém prostoru se sídlem prezidenta republiky, to byl v mnohém velmi specifický a náročný projekt,“ říká Ondřej Stříteský z Metropolitní kapituly, který měl obnovu areálu za investora na starosti.
Během rekonstrukce se musela udělat kompletně nová severní fasáda, která byla v otřesném stavu. Stejně jako střecha, do které zatékalo. To, v jakém stavu části budovy skryté očím veřejnosti ještě donedávna byly, si lze ostatně dobře představit díky fotografiím, které si s architektem Hlaváčkem a Ondřejem Stříteským prohlížíme na schodišti Nového proboštství a které jsou i součástí tohoto textu.
„Je neuvěřitelné, že to ještě před pár lety takto vypadalo přímo na Pražském hradě,“ kroutí hlavou Stříteský. Podle něj celková investice přesáhla sto milionů korun. Kompletní suma zatím známá není, ale pravděpodobně bude ještě vyšší. Celý projekt hradila Metropolitní kapitula z vlastního rozpočtu.
