Univerzita v Connecticutu na začátku října oznámila, že dostala svůj zatím největší dar – 40 milionů dolarů od jednoho ze svých dávných absolventů na výstavbu nové ošetřovatelské školy. „Pokud nevíte, kdo je Elisabeth DeLuca, doporučuji vám zastavit se v Subway a dát si něco k jídlu,“ řekl o štedré dárkyni connecticutský guvernér Ned Lamont.
Je jí totiž šestasedmdesátiletá Elisabeth DeLuca, nenápadná vdova po spoluzakladateli fastfoodového řetězce Subway Fredovi DeLuca, který v roce 2015 zemřel na leukémii. Bývalá zdravotní sestra DeLuca a její syn Jonathan po něm zdědili majetek včetně podílu v podniku a mnoha miliard v hotovosti.
V srpnu, pouhých šest týdnů před zveřejněním jejího rekordního daru UConnu, se Elisabeth DeLuca spolu s rodinou druhého zesnulého spoluzakladatele Subway Petera Bucka dohodla na prodeji řetězce sendvičů soukromé investiční společnosti Roark Capital za 9,7 miliardy dolarů. Díky tomu do kapes její rodiny přiteče dalších přibližně 3,4 miliardy dolarů v hotovosti.
Hodnotu jedné z nejbohatších žen světa Elisabeth DeLuca Forbes odhaduje na 8,2 miliardy dolarů. Přesto jí téměř nikdo nezná aa na internetu se objevuje jen hrstka jejích fotografií. V zákulisí si DeLuca v tichosti vytváří dědictví oddělené od společnosti Subway i od dědictví svého zesnulého manžela – z velké části tím, že rozdává jmění, které vybudoval.
Podle informací, které Forbes má, totiž není dar Connecticutské univerzitě jejím jediným darem. Ani zdaleka. Podle naší analýzy nejnovějších dostupných daňových přiznání DeLuca v letech 2015 až 2021 převedla nejméně 710 milionů dolarů v hotovosti a akciích do dvou rodinných nadací.
Zatímco většina peněz byla vložena do nadace, kterou založil její manžel v roce 1997, Elisabeth v prosinci 2020 zaregistrovala další nadaci na své jméno a následující rok do ní převedla 250 milionů dolarů.
Od roku 2021 obě nadace rozdělily 100 milionů dolarů převážně charitativním organizacím v oblasti Floridy a Connecticutu, které podporují vzdělávání a mládežnické skupiny, jako jsou Boys and Girls kluby. Elisabeth v Connecticutu vyrostla a nyní žije v Pompano Beach na Floridě, kde vlastní dvoupokojový byt za 1,2 milionu dolarů v luxusním výškovém domě u pláže.
Její zatím největší jednorázový dar se nicméně uskutečnil mimo její nadaci. Na konci roku 2020 darovala Floridské univerzitě 27 tisíc akrů půdy v okrese Osceola na Floridě. Pozemek uprostřed floridského „koridoru divoké přírody“ je domovem některých nejvzácnějších rostlin a živočichů, jako je želva myší a ohrožený strnad pustinný.
Původně jej koupil za téměř 140 milionů dolarů její manžel s místním developerem Anthonym Pugliesem v roce 2005 pro výstavbu známou jako “Destiny“.
Partneři plánovali vybudovat „ekologicky udržitelné město“ s více než 200 tisíci obyvateli. Alespoň to tak podával Puglies v roce 2009 v rozhovoru pro časopis The National Real Estate Investor. Projekt však znepokojil místní ochránce životního prostředí, kteří se domnívali, že by zničil velkou část přírodního prostředí.
Když totiž dědicové významného floridského podnikatele Latimera „Latta“ Maxcyho dali v roce 2005 pozemek do dražby, organizace The Nature Conservancy of Florida se jej snažila koupit, aby mohla pozemek zapsat do ochranného pásma a zabránit dalšímu rozvoji. Její nabídka však byla o 30 milionů dolarů nižší, než kolik nabídli Pugliese a DeLuca.
Jejich projekt se ale nakonec rozpadl a v roce 2009 se partneři ocitli před soudem. DeLuca žaloval Puglieseho mimo jiné za podvod, spiknutí a bezdůvodné obohacení, protože developer prý vystavil fiktivní faktury související s projektem. Pugliese reagoval žalobou na DeLucu mimo jiné pro údajné porušení smlouvy a predátorské půjčky a obvinil spoluzakladatele Subwaye, že ho vytlačil z jeho vlastního projektu.
DeLuca nakonec vyhrál, i když zemřel ještě před ukončením soudního sporu. Pugliese byl v roce 2015 odsouzen k šesti měsícům vězení poté, co se přiznal ke spiknutí s cílem podvést zesnulého spoluzakladatele Subwaye o více než jeden milion dolarů. V občanskoprávním řízení mu bylo po dvou samostatných rozsudcích z let 2017 a 2018 nařízeno zaplatit DeLucovým pozůstalým více než 20 milionů dolarů.
Jack Payne, bývalý viceprezident pro zemědělství a přírodní zdroje na Floridské univerzitě, který pomáhal organizovat darování pozemků, říká, že ho DeLuca oslovila prostřednictvím svých právníků ve stejném roce, kdy bylo vydáno konečné rozhodnutí.
„Podle toho, co mi bylo řečeno, se Elisabeth do pozemku zamilovala,“ vzpomíná Payne, který mezitím odešel z univerzity do důchodu. DeLuca chtěla pozemek darovat Floridské univerzitě, “v případě, že zaručíme, že se na něm nikdy nebude stavět”. Pozemek, který se nyní nazývá DeLuca Preserve, je podle Floridské univerzity využíván jako „živá učebna a laboratoř“ pro studenty a výzkumné pracovníky univerzity.
Postgraduální studenti na Floridské univerzitě dnes provádějí výzkum na DeLuca Preserve, včetně pokusu o pěstování nových odrůd citrusů, aby bojovali proti celostátnímu nedostatku. | Foto Brent Sellers z Floridské univerzity
„Tento dar je nejlepší zprávou o ochraně přírody, jakou stát Florida dostal za velmi, velmi dlouhou dobu,” řekla Julie Morris z Národní asociace pro ochranu divoké přírody. „Jeho význam nelze přecenit.”
DeLucina oddanost filantropii má kořeny v její vlastní skromné výchově. V roce 1954, když jí bylo asi sedm let, se její rodina přistěhovala z bývalé německé provincie Východního Pruska, které se během druhé světové války stalo bojištěm, když sovětská Rudá armáda vtrhla do Říše Adolfa Hitlera. Po válce bylo toto území rozděleno mezi Rusko a Polsko.
Její rodina se vylodila v USA bez peněz a bez znalosti angličtiny. Její matka Elsa Kosgalwies Adomat nedošla ve škole déle než do osmé třídy, ale byla odhodlaná zajistit, aby všechny její děti získaly dobré vzdělání. Elisabeth a její dva sourozenci byli první v rodině, kteří šli na vysokou školu, a později na matčinu počest založili stipendium na univerzitě UConn.
Její manžel Fred byl také první generací vysokoškoláků, která vyrůstala v obecních bytech v newyorském Bronxu a v dospívání se přestěhovala do Bridgeportu v Connecticutu. „Pro nás bylo vzdělání cestou k soběstačnosti,“ řekla Elisabeth DeLuca v roce 2018 ve vzácném rozhovoru pro síť nemocnic Yale School of Medicine, kde se její manžel před svou smrtí v roce 2015 léčil s leukémií.
Pár spolu začal chodit, když byli na střední škole v Connecticutu. V roce 1965, když mu bylo 17 let, založil Fred DeLuca s rodinným přítelem Peterem Buckem v Bridgeportu firmu na výrobu sendvičů. Zatímco Fred se věnoval otevírání nových poboček podniku, z nichž se později stala síť Subway, Elisabeth vystudovala ošetřovatelství na univerzitě v Connecticutu a poté získala práci v nedaleké nemocnici v Bridgeportu.
Fred DeLuca
Vzali se v roce 1969, tedy ve stejném roce, kdy Elisabeth ukončila studium na univerzitě. Oba novomanželé se rychle prosadili. Během deseti let Fred otevřel šestnáct restaurací po celém státě. Elisabeth mezitím brzy povýšila na vedoucí sestru na jednotce intenzivní péče, kde dohlížela na ostatní sestry. „Práce s pacienty a rodinami, které procházely obtížnými situacemi, mě opravdu naplňovala,“ řekla DeLuca na Yale School of Medicine.
DeLuca se nicméně ošetřovatelství přestala věnovat už před desítkami let a pracovala ve společnosti Subway, kde psala provozní příručky. Nikdy se ale k podnikání veřejně nevyjadřovala, a to ani tehdy, když se na ni v roce 2021 přímo obrátila skupina franšízantů s žádostí o vysvětlení potíží, kterým čelili během pandemie.
Mlčela také navzdory zprávám o mimomanželském milostném životě svého zesnulého manžela, včetně tvrzení, že s jednou z žen adoptoval dítě. Její nadace ani její právní zástupce na žádnou z několika žádostí Forbesu o komentář nereagovali.
Forbes poprvé uvedl Freda DeLucu jako dolarového miliardáře v roce 2004. Navzdory svému rostoucímu bohatství však manželé nedělali jednu věc – nerozdávali mnoho peněz. Dokud byl Fred naživu, darovali manželé v průměru méně než jeden milion dolarů ročně.
Elisabeth to po jeho smrti téměř okamžitě změnila a kromě daru pozemku dosud podle údajů svých nadací věnovala dohromady 100 milionů dolarů stovkám neziskových organizací, včetně mimoškolních programů, komunitní vysoké školy a sítě nemocnic Yale New Haven.
Nadace DeLuca si na Floridě získala pověst nadace, která chce „mít co největší dopad a sloužit těm, kteří nemají dostatečnou péči“, uvedla Debra Lee-Thomasset, generální ředitelka a programová ředitelka neziskové organizace The Arc at the Glades, která nabízí služby, včetně odborného vzdělávání, pro dospělé osoby s mentálním a vývojovým postižením.
Nadace DeLuca oslovila její neziskovou organizaci v roce 2021 a zaplatila opravu jejich zařízení, které bylo v té době zchátralé. „Ani nevím, jak se o nás dozvěděli,“ říká Lee-Thomasset. “Jen nám dali peníze na opravy, abychom mohli pokračovat v našich programech, když jsme neměli jiné možnosti, jak je získat.”
DeLuca svým stylem filantropie zapadá do nové skupiny žen, které narozdíl od mnohých jiných dárců rozdávají své jmění v tichosti, bez okázalosti a slávy. Patří mezi ně filantropky jako Lynn Schusterman, která věnovala 2,5 miliardy dolarů na účely, jako je reprodukční rovnost a podpora židovské komunita, nebo Laurene Powell Jobs, která přislíbila 3,5 miliardy dolarů na ekologické účely.
Asi nejznámější je ale MacKenzie Scott, bývalá manželka zakladatele a předsedy představenstva společnosti Amazon Jeffa Bezose. Scott rozdala od doby, kdy v rámci rozvodového vyrovnání v roce 2019 získala čtyřprocentní podíl ve společnosti Amazon, už nejméně 14,4 miliardy dolarů.
Tempo a rozsah jejích darů – z nichž velká část byla věnována komunitně zaměřeným skupinám, které slouží potřebným – dalece překonaly dary mnoha dlouholetých filantropů.
Dalo by se tedy říct, že DeLuca má co dohánět, ale její nedávné dary a blížící se nečekaný zisk naznačují, že by tato nenápadná dárkyně mohla učinit ještě větší kroky.
