Jakému cukroví se dodnes říká Masarykovo a proč si náš první prezident i na Vánoce potrpěl na skromnější krmi? Na které vánoční obyčeje nedal dopustit strůjce ekonomického zázraku první republiky Karel Engliš? Co se jedlo na Vánoce v domácnosti Tomáše Bati a proč se majitel Avie Karel Loevenstein oddával stejným zálibám jako britská královská rodina?
Na Štědrý den jsme se ve Forbesu ponořili do vánočních zvyků a radostí několika prvorepublikových politiků, průmyslníků, podnikatelů i tváří tehdejšího společenského života.
Tomáš Garrigue Masaryk
Je známo, že prezident Tomáš Garrigue Masaryk nebyl, co se týče jídelníčku, příliš vybíravý. Spíše naopak. Dalo by se dokonce říct, že byl nenáročný, skromný strávník. V oblibě měl tradiční česká jídla. Největší slabost měl prezident osvoboditel prý pro švestkové knedlíky a kvalitní zrnkovou kávu.
Na Vánoce ovšem nesmělo v Lánech chybět ani cukroví, které prý dělávala už jeho maminka – jednoduchá máslová kolečka s pečenými ořechy, obalená v cukru. Postupem času se pro tuto vánoční cukrovinku vžilo označení Masarykovo cukroví, Masarykovy knoflíky či Masarykovy suchárky, a to ještě za života TGM.
Od dětství byla zamilovaným svátečním moučníkem pozdějšího prezidenta Masaryka nejen na Vánoce i speciální bábovka, rovněž recept jeho maminky Terezie Kropáčkové. A právě tyto dva recepty vám přinášíme, třeba jako inspiraci pro sváteční chvíle.
Masarykovo cukroví
Suroviny a pracovní postup: 17 dkg lískových oříšků trochu opražíme na plechu, potom promneme, tím se zbaví slupek, a pak necháme namočené v horké vodě – asi 30 minut. Poté dáme oschnout. Mezitím si připravíme těsto: smícháme 30 dkg hladké mouky, 20 dkg másla nebo jiného tuku, 10 dkg cukru moučky a 1 žloutek. Do hotového těsta přidáme oschlé oříšky, dobře rukama prohněteme a utvoříme válečky o průměru asi 5 cm. Dáme do lednice, nejlépe přes noc a pak válečky nakrájíme na plátky o síle asi půl centimetru. Poklademe na pečicí papír a dáme do trouby. Pečeme do růžova a ještě horké obalíme v moučkovém cukru.
Maková bábovka podle Terezie Kropáčkové
2 hrnky polohrubé mouky, 1 prášek do pečiva, špetka soli, špetka skořice, 1 hrnek mléka, 1 hrnek mletého máku, 1 hrnek cukru krupice, 1 vanilkový cukr, 1/2 hrnku oleje, 2 vejce, 1/2 čokolády na vaření (nastrouhat do těsta).
Jako většinu bábovek i tuto vkládáme do dobře vyhřáté střední části trouby, pečeme zpočátku na 180 °C, po 10 až 15 minutách snížíme teplotu na 150 až 160 °C a dopékáme. Bábovky jsou vysoké, proto trvá asi 45 minut i déle, než se dokonale propečou.
Karel Engliš
Byl strůjcem ekonomického zázraku první republiky. Národní demokrat, šestinásobný ministr financí, guvernér Československé národní banky, rektor dvou největších českých univerzit. Obávaný a přísný workoholik Karel Engliš byl však i nadšeným otcem a dědečkem. A miloval Vánoce, jak vyplývá z archivů a pozůstalosti.
Byl tím, kdo stvořil první republiku, jak ji známe. Republiku podporující podnikání, obchod, svobodného ducha. Pracovitost, inovace, dobré podnikatelské nápady a jejich realizaci.
Zachovaly se však i vzpomínky na rodinné Vánoce, jak je měl nejraději. Zde je jeho osobní vzpomínka. Je zajímavou sondou do podoby vánočních svátků v rodině jednoho z elitních mužů první republiky.
„V naší rodině jsme si s mými dětmi založili kult Štědrého večera, který mi domov a rodnou Hrabyni připomínal. Stromeček je přichystán, vyzdoben v uzavřeném pokoji s dárky, napřed se večeří v sousedním pokoji. Místo pivní míváme dnes už rybí polévku, ale povidlová omáčka s ořechy a rozinkami i knedlíky hned následuje, jenže je k tomu ještě pečená ryba. Pak přijde ryba smažená s bramborami a štrúdl, při čemž vykládám dětem o kostelu, který byl plný, že by ani jablko nepropadlo, a do něhož přišel pan biskup. Po večeři je stromková slavnost.
Při rozžatém stromečku se napřed hrají a zpívají všechny koledy. Tichá noc na gramofonu, ostatní na harmoniu, a všichni zpívají Narodil se Kristus Pán, Nesem vám noviny, Zpívala synu matička, Bratři a sestřičky, pojďme na jesličky, A já bača půjdu předy a tak dále. Pak se přednáší, obvykle naše malá Vlasta, Štědrý večer od Karla Jaromíra Erbena, vždy jsou ten večer dojímavé jeho verše, třeba je člověk sebelépe znal. Pak se čtou básničky z nebe (od táty čili ode mě) všem členům rodiny, v nichž se žertovně kárají za to, co v minulém roce provedli, napomínají, v nichž se jim též žertovně věští nový příští rok. Děti mají už celou sbírku těchto památek, pak se rozdělují dárky a zasedne se k hovoru a vzpomínkám a úvahám.
Co bude za rok? Rok co rok věnuji všem dětem v rodné Hrabyni i na společný stromeček a chudým dětem na pomoc, to je samozřejmost. Ale vždy jen s podmínkou, že budou učitelé cvičit s nimi koledy při stromečkové slavnosti, protože to musí podle mě na Vánoce být.“ – Karel Engliš, 1928
Karel Loevenstein
Český průmyslník, dlouholetý ředitel Akciové společnosti, dříve Škodových závodů v Plzni, největší strojírenské skupiny v zemi, celoživotní protivník Jaroslava Preisse. Měl zastánce v Karlu Englišovi. Ten byl kdysi Karlovým domácím učitelem, přátelili se pak celý život.
Triumfem Karla Loevensteina se v červnu 1923 stalo uzavření takzvané anglické půjčky, dlouhodobého úvěru, který vyvázal koncern ze závislosti na domácím kapitálu, poskytl mu celkem pět milionů liber a umožnil zahájit rozsáhlé investice.
Od půlky 20. let uskutečnil i díky vlivu v politice množství fúzí s československými průmyslovými podniky. Roku 1925 pohltil automobilku Laurin & Klement a založil podnik Avia, čímž vstoupil do leteckého průmyslu.
A uměl si užívat života – i Vánocích. Inspiroval se rád zvyky a tradicemi z Velké Británie a žil svým způsobem životním stylem aristokrata. Na své panství v Dobřenicích zval na období vánočních svátků a nového roku na parfosní hony či lov politickou a obchodní smetánku i filmové hvězdy (v britské královské rodině je ostatně do dnešních dnů vánoční lov bažantů oblíbenou kratochvílí).
Loevensteinovou ženou byla Pavla Langhansová, dcera známého pražského fotografa, uvyklá na život v lepší společnosti. Proslula jako vynikající hostitelka a večírky u Loevensteinů bývaly proslulé i v soudobém tisku.
Tomáš Baťa
Dodnes je považován za nejvýznamnějšího prvorepublikového podnikatele. Pro mnohé je nejvlivnějším českým podnikatelem všech dob.
Tomáš Baťa, zakladatel světového obuvnického impéria, ale také starosta města Zlína. Ze své firmy postupně vybudoval rozsáhlý a na svou dobu zcela ojedinělý komplex, v němž kombinoval nejen obuvnickou výrobu, ale také četná obchodní, marketingová, logistická či finanční odvětví.
Jeho pracovní a obchodní metody či systém motivace spolupracovníků byly na tehdejší dobu zcela revoluční a dodnes se používají jako příklady špičkového managementu, vzorové firemní kultury i péče o zaměstnance.
Dnes se však podíváme na Baťovo soukromí. Přímo k Baťovým domů, do jejich kuchyně. Tam se totiž ukazovala jiná tvář Tomáše Bati. Tvář muže, který miluje sladké, nejrůznější dezerty, moučníky a zákusky.
Manželkou Tomáše Bati byla Marie Baťová, rozená Menčíková. Narodila se ve Vídni do vlivné rodiny významného českého literárního vědce Ferdinanda Menčíka, jenž byl dlouholetým kustodem císařské dvorní knihovny.
S Tomášem Baťou se poprvé setkala na plese vídeňských Čechů. Charismatický muž, už tehdy úspěšný obchodník, a mladá dívka z dobré rodiny si údajně hned padli do oka. Když se v roce 1912 brali, bylo ženichovi šestatřicet a nevěstě sotva devatenáct, jejich soužití však bylo mimořádně harmonické.
I když Marie zprvu nemá oficiální postavení v manželově firmě, od počátku se aktivně zajímá o firemní dění i byznys, jejím velkým tématem jsou sociální programy pro zaměstnance i společenské dění v podniku.
Marie je ale především manželkou a matkou: v září 1914 se manželům narodil syn Tomáš. Marie vystupuje jako vynikající hospodyně, matka a ukázková pečovatelka o rodinný krb, je mimochodem i vynikající pekařkou a cukrářkou. I když má k ruce několik členů personálu, ráda se kuchyni věnuje osobně. A období vánočních svátků je u Baťových vrcholem společenské sezony.
Dodnes se zachovaly sbírky jejích receptů na domácí čajové pečivo, moučníky a nejrůznější teplé i studené dezerty nejen na vánoční stůl, zapsané ručně v nenápadných sešitech v tvrdých deskách. Vřele doporučujeme knihu 99 sladkých teček Marie Baťové, kterou vydala Nadace Tomáše Bati.
Zachovalo se na čtyři stovky receptů, z nichž bylo do knihy vybráno právě těch 99 sladkých – mnoho s vtipnými poznámkami, které vypovídají i o láskyplném vztahu mezi Tomášem, kterého manželka oslovuje Tomo, a Marií, kterou zas manžel oslovuje Máničko.
U citronových zákusků tak čtenář příkladně najde poznámku „Tomovi moc chutnalo“ nebo potvrzení, že čajové sušenky s velkými kousky čokolády jsou oblíbenou pochoutkou malého Tomáše.
Recepty v knize jsou rozděleny do pěti částí, které opět vypovídají o tom, jak se v rodině Tomáše Bati žilo – jsou tu Mariiny recepty na moučníky vhodné k snídani, k dopolední kávě, jako sladká tečka po obědě, odpolední siesta a podvečerní čaj o páté.
Jsou tu dezerty jednoduché i moučníky vysloveně slavnostní, sladké recepty z různých koutů světa. Vypovídají o domácí pohodě a harmonii a velkého průmyslníka Tomáše Baťu ukazují i jako obyčejného tátu od rodiny, který má rád sladké a který si po práci rád dá ke kávě nebo čaji domácí jablečný koláč.
Jeden z nejoblíbenějších a zároveň nejjednodušších baťovských receptů byl Pekáčkový perník. Nebyl zdaleka spojen jen s Vánocemi, naopak, i o letních prázdninách se prý tenhle moučník pekl v kuchyni Tomáše Bati i několikrát týdně.
Rychlá a mimořádně chutná maková bábovka, která zazáří i na nejsvátečnějším vánočním stole.
Citronový chlebíček pekla Marie Baťová často a vytvořila několik variant, Tomáši Baťovi prý nejvíce chutnala ta s mandlemi.
Pokud si chcete recepty doma vyzkoušet, podrobně jsme se jim před lety věnovali v jiném článku.
Karel Čapek
Na závěr dovolujeme si ocitovat jeden úsměvný štědrovečerní sloupek Karla Čapka psaný počátkem třicátých let pro Čapkovy domovské Lidové noviny, nazvaný Hemžení na vánočních ulicích:
Hemžení na vánočních ulicích se dá popisovat různým způsobem, například jako větší nebo menší národohospodářský obrat v kupování a prodávání; ale přitom by nám ušel jeden velmi nápadný vánoční fakt: že nikdy nepotkáte na ulicích tolik hezkých děvčat jako v předvánoční době.
Kde se vzaly tu se vzaly, na každém druhém kroku konstatujete nějaký takový případ. Jako by se smluvily, že se budou obzvláště hemžit v těch několika předvánočních dnech. Je to úkaz až dosud odborně nevysvětlený. Snad jeho příčina je v tom, že druhé pohlaví přišlo na to, že mu vánoce (a případně nějaký ten malý balíček) zvlášť sluší. Nebo si vzaly do hlavy, že musí být co nejpěknější, aby si tím vydělaly hojnější a větší nadílku. Možná že se jen tak tváří, jako by byly hezčí než jindy; snad po vánocích odloží tu pěknou masku, a ulice zase dostanou ten šedivý a trochu podivný ráz, na který jsme si musili zvyknout.
psáno pro Lidové noviny 24. 12. 1931
Čapkovo souborné dílo je veřejně přístupné na stránkách Městské knihovny v Praze.
