O tuzemských lékařích čerstvě víme, že se umějí zlobit. Ukázala to loňská akce, do níž se zapojilo více než šest tisíc nemocničních doktorů, kteří ostře protestovali především proti zvýšení přesčasových hodin.
Bezprostřední krizi nakonec zažehnal až premiér Fiala tím, že ve prospěch zdravotnictví zčistajasna a s nonšalancí druhořadého kouzelníka na stůl místo původních 6,8 miliardy hodil bezmála deset miliard korun, což vypadá tak „koncepčně“, že by dojatý Potěmkin mohl přispěchat se zdravotnickou zdravicí.
Že se umějí zlobit? O tuzemských lékařích bychom měli vědět ještě něco. To nejpodstatnější: jsou skvělí!
Důkazem je mimo jiné i následuijící výběr padesáti jmen. Kdyby se konalo mistrovství světa v lékařském umění, tahle padesátičlenná „sestava“, kterou Forbes nominoval, by se patrně nemusela bát žádných soupeřů.
„Jsem opravdu rád, že žiju v Česku – kvalita zdravotnictví je tu v rámci postkomunistických zemí jasně nejvyšší. A není tolik oborů, v nichž se můžeme směle měřit s Německem,“ řekl Forbesu minulý rok Miloslav Ludvík, který stojí už od roku 2000 v čele Fakultní nemocnice Motol, největšího zařízení nejen v Česku, ale v celé střední Evropě.
Vybrat z českých doktorů elitní padesátku nebyl problém. Problém byl naopak s těmi, kteří zůstali pod čarou; ti si zaslouží omluvu, že se na ně nedostalo. Důkazem špičkové úrovně českých lékařů tedy není jen vybraná padesátka, nýbrž i skutečnost „přetlaku“.
Přesně před rokem, kdy Forbes přinesl přehled padesáti nejlepších lékařů Česka poprvé, jsme v souvislosti s dilematem, koho zařadit a koho vynechat, psali o „Sophiině volbě“ – tento příměr je vhodné zopakovat, protože se na jeho tísnivé přiléhavosti nic nezměnilo.
Složitosti volby rozhodně nepomáhá, že je prakticky nemožné určit pro tuto volbu přesný klíč. Jak stanovit metodiku, když jedna z kapacit stojí za průlomy v medicíně, jiná se odvážně pouští do komplikovaných operačních výkonů, další má úctyhodné počty titulů, a tak dál a tak dál?
A vůbec, lze porovnat práci kardiologa a onkologa? Vždyť složité je porovnání i v rámci jednoho oboru.
„Dětská kardiologie a kardiologie dospělých, to jsou dvě naprosto odlišné disciplíny,“ prohlašuje Jan Marek, dětský kardiolog, který pracuje osmnáct let na vedoucí pozici jednoho z nejprestižnějších světových ústavů, v londýnské nemocnici GOSH.
Finální výběr jmen tak nakonec vznikl po konzultaci a oponentuře odborných kruhů, tedy konkrétních doktorů i vybraných nemocnic. Výběr byl zaslán i České lékařské komoře coby zastřešující profesní organizaci – její reakce byla, že logicky nelze udělat kompletní a zcela objektivní volbu, nicméně tato je rozhodně kvalitní.
Ano, pár špičkových jmen ve výběru nejspíš chybí. Jisté ale je, že ve výběru jsou všechna jména právem.
