Tyto řádky původně neměly vzniknout. Rozhodně ne v takovém rozsahu. Místo deseti tisíc písmen jste jen měli kliknout na play a zaposlouchat se do podcastu. Nepovedlo se. A ačkoli technika zklamala, cesta za 43. nejbohatším Čechem, který svá nemocniční lůžka dostal do celého světa, rozhodně ne.
„Chtěl jsem něco, co má vlastnosti kombíka, ale zároveň to bude zábavné, a vyšlo mi tohle,“ říká zakladatel a třetinový majitel Linetu Zbyněk Frolík za volantem BMW GT, zatímco proplouváme jeho domovským Slaným.
Příjíždíme až na Masarykovo náměstí v centru města, kde Frolík vlastní hotel Hejtmanský dvůr, který provozuje jeho manželka s dcerou. „Je to v zisku a jsem za to rád. Nejsem ten typ podnikatele, který by chtěl cokoli dotovat,“ pochvaluje si jen pár chvil předtím, než znovu poznáváme jízdní vlastnosti mnichovského vozu. V hotelu to totiž žije i ve svátek, a tak nenacházíme ani jednu volnou zasedačku.
Jedeme tedy do sídla Linetu, kde osmého května pro změnu nikdo není.
Jak vás změnily peníze?
Myslím, že mě moc peníze nezměnily. Nikdy jsem neměl za cíl vydělávat, jako spíš dělat něco užitečného. Něco, co mně a lidem okolo bude dělat radost.
Začínal jste přece úplně od nuly a dnes jste jedním z nejbohatších Čechů. V posledním žebříčku vám to Forbes spočítal na 5 miliard korun. Trváte na tom, že to s vámi nic neudělalo?
Vydělané peníze pro mě znamenají viditelný výsledek. A hlavně odpovědnost, aby ten nabytý majetek a přidaná hodnota byly zachovány do budoucna. Mojí největší starostí dnes je, jak zajistit, aby majetek nebyl dalšími generacemi prohýřen, propit nebo hloupě proinvestován.
Platí stále to, co jste Forbesu řekl před šesti lety, tedy že žádné z vašich tří dětí po vás Linet nechce převzít?
To se nezměnilo, jinak už by ve firmě dávno byly. Žádné z nich nemá ambice mít takovou odpovědnost a věnovat takové nasazení společnosti, která letos plánuje obrat 315 milionů eur. Mají jinou mentalitu, jiné cíle – syn je hasič, první dcera vede hotel a druhá dcera ještě studuje a při škole dělá marketing u Tomáše Čupra v Rohlíku.
Nemrzí vás trochu, že nemáte nástupce?
Já své děti znám odmalička čili nějakých dvacet let vím, jaká je situace a že nechtějí Linet výkonně řídit. Po tom už koneckonců netoužím ani já. Máme 17 dceřiných společností a 1700 lidí na celém světě, takže se neustále něco děje. Neustále něco není tak, jak by mělo být, a vy lítáte po celém světě. Pokud nejste vyloženě milovník čísel a velký HR specialista, tak vám to radost prostě nedělá. A já jsem duší technik.
V Linetu, který jste založil v roce 1990, dnes stále držíte 33 procent. Plánujete podíl prodat?
Mým prvořadým cílem není firmu prodat, abych získal finanční prostředky, těch mám z dividend dostatek. Na druhou stranu samozřejmě hledáme další možnosti rozvoje firmy, a to třeba i tím, že tam pustíme vhodného partnera s příslušným podílem.
Takže vám volají a chodí k vám na schůzky lidé z private equity firem?
Už nějakých patnáct let (smích). Spousta skupin za námi chodí s tím, že jsou nejlepší, mají peníze a vědí, jak na to. V těchto situacích se ale jako majitel díváte na reálný přínos. Peníze má kdekdo, takže cílem je myslím strategické partnerství v pravém smyslu slova. V poslední době se něco rýsuje, ale nebudeme předbíhat.
Na kolik si Linet dnes ceníte?
Trh ho cení asi na 550 milionů eur. Je to jedenácti- dvanáctinásobek naší EBITDA, což je poměrně dobré ocenění, jakkoli je slovní spojení dobré ocenění relativní. My děláme projektový byznys, takže spoustu tendrů a zakázek, a to se obecně špatně odhaduje. Není to ovlivnitelné nějakou marketingovou akcí, jako například internetové či jiné podniky.
V roce 2016 jste podle plánu předal řízení firmy novému CEO. Čemu se tedy dnes v kontextu byznysu Linetu věnujete?
Rozhoduji o všech investicích, protože se vždy ukáže, že plán, který se naplánuje, nemusí být podle plánu splněn (smích). Hlídám si tedy, že investujeme jen v okamžiku, kdy je to smysluplné. Dále jsem na klíčových schůzkách a také procházím fabriku, bavím se s lidmi a sleduju náladu ve firmě. Zpětná vazba je naprosto klíčová věc. Můžu si být stoprocentně jistý, že něco dělám dobře, ale když deset lidí nesouhlasí, asi bych měl něco přehodnotit. Toho se musíme držet vždy, protože jak rádi říkáme, chceme být předmětem touhy, nikoli pouhé volby.
Nemocniční lůžko jako předmět touhy?
V případě nouze ano, ale tento claim platí v Linetu skrz na skrz, ven i dovnitř. Když je něco předmětem touhy, tak to prostě chcete a jste kvůli tomu ochotni překonat překážky. Když je něco naopak předmětem volby, tak je to komodita. Vezměte si člověka, který si koupí polokošili Lacoste. Může si přece koupit celou řadu téměř identických a řádově levnějších. On ale chce Lacoste. Takovým lidem já říkám frikulíni… že jsou free, cool a in (smích).
A považujete se za frikulína?
Musím říct, že k tomu mám určitý despekt, ale částečně jím jsem. Nerad jsem svazován nějakými pravidly a snažím se být in minimálně v technologiích, protože jsem je studoval a mám k nim blízko. A občas mě manželka nutí, abych byl i cool a trochu se oblékal, ale to mně moc nejde (smích).
V roce 2013 jste si stanovil, že v Linetu chcete do pěti let zdvojnásobit tržby i zisk, což se povedlo. Budete tu další metu určovat pořád vy?
No, někdo musí tím vizionářem, který řekne, jak to chce. Manažer vám nikdy neřekne, že chce mít dvakrát tolik práce, dvakrát tak velký plán. Definování cílů je podle mě na vlastnících, zatímco management definuje podmínky a parametry, za kterých je to uskutečnitelné. Náš princip je ale vskutku prostý – zdvojnásobovat obrat, ziskovost a hodnotu firmy každých pět let. To se nám daří od roku devadesát úspěšně.
Lze v tom pokračovat?
Když si dáte nízké cíle, dosáhnete nízkých cílů. Když si dáte vysoké cíle, možná se na ně nedostanete, ale pořád budete výš. To prostě tak je. Jsme nejrychleji rostoucí firma v oboru na světě, náš samotný obor také samozřejmě roste, tak se od nás růst i očekává.
Nedávno jste se vrátil z Thajska. Byla to dovolená, nebo pracovní cesta?
Já už to dnes kombinuju. Byla to pracovní cesta, protože jsme v Bangkoku otevírali nový showroom. Byl to ale i odpočinek, protože jsme zůstali pár dní navíc a užili si město a okolí Krabi.
Ptám se, protože mě zajímá, jaká část světa je nyní pro Linet nejvíce byznysově zajímavá.
Obratově je pro nás logicky nejvýznamnější Evropská unie. Důležitá je samozřejmě i Severní Amerika. A když se ptáte na delší časový horizont, tak určitě Asie, ale zatím je to složitější, protože se tam prodávají jednodušší lůžka ve velkém objemu, která vyrobí každý okolo, navíc o něco levněji. My to tam navíc musíme dopravit, dostat přes různé celní bariéry…
A otázka výroby v Asii je na stole?
Zatím není, protože nemáme dostatečné a pravidelné objemy. Aby to byznysově dávalo smysl, musíme v daném závodě vyrábět minimálně tisíc postelí měsíčně.
Je vidět, že ačkoli jste z role CEO ustoupil, pořád tlačíte byznys. Co vás na tom dnes nejvíce baví?
Vždy mě bavilo být u něčeho, kde se něco vytváří. A to není jenom Linet, mám spoustu dalších investic, od ENERNu přes fondy Credo a nemovitosti až k tomu, že uvažuju o investici do farmaceutického segmentu v USA. Každou investici vnímám jako dítě, o které je třeba se starat a které je třeba sledovat, jak se vyvíjí. To mi dělá radost.
A na co jste nejvíc pyšný?
To takhle nedokážu říct. Rodič vám také neřekne, že má jedno z děti raději než to druhé, byť jsou různé.
Na druhou stranu, když se nyní zamyslím, tak jsem možná nejvíce pyšný na své příspěvky mimo byznys. To jsou ta různá lůžka zdarma pro nemocnice, finanční podpora Dobrého anděla Petra Sýkory, Konta bariéry nebo Transparency International. Rozhodnout se, že své peníze někam darujete, je určité umění, a když se do toho pustíte, začne vám to dělat hrozně dobře.
Je podle vás správná kariérní rada, která často směřuje k mladým lidem a říká, aby následovali svou vášeň?
Já se domnívám, že je to správné. Když pro něco máte vášeň a působíte tak na lidi, tak vám uvěří a budou vás následovat. Zároveň je samozřejmě dobré udělat si nějaký osobnostní test a zjistit své silné stránky. Ty když pak zkombinujete se svou vášní, je to úplně optimální.
Vy sám jste ale v začátku spíše viděl díru na trhu, než že by vás to táhlo k lůžkům…
To tak nebylo, já byl činný ve spoustě oborů! Ať už jsem byl kdekoli, v nemocnici či u prodeje řezaných květin, vždy jsem si tam našel něco technického. U Linetu to po revoluci z části byla příležitost, to máte pravdu, ale mě nejvíce bavilo, že ty staré postele můžu vylepšit… že z těch pár ohnutých trubek můžu někdy udělat technologickou parádu.
Co řeknete člověku, který přijde do Linetu, zaklepe na vaše dveře a zeptá se, jak se má stát miliardářem?
Asi že to není úplně jednoduché. Že by si měl najít obor, kde pro svou myšlenku, svůj produkt, získá rychlý odbyt, takže v oblasti technologií. E-commerce, aplikace… Zkrátka to, kde pomocí internetu můžete oslovit celý svět. Touto cestou už spousta mladých lidí k miliardám došla. Je v tom ale pochopitelně řada dalších faktorů, skvělí a schopní kolegové, kus štěstí a jistý nadhled.
