Klára Kolouchová se stala první Češkou, která stanula na vrcholu třetí nejvyšší hory světa, Kančendžengy. Patnáctého května v šest hodin ráno, po třináctihodinovém výstupu ze čtvrtého výškového tábora, vylezla do výšky 8586 metrů jako teprve dvacátá žena na světě.
Kolouchová je v současnosti nejlepší českou horolezkyní, byla první rodilou Češkou na vrcholu Mt. Everestu, zdolala tři osmitisícovky a chystá se na třetí pokus o výstup na K2. Je úspěšná i v byznysu, pracovala na vrcholných pozicích v Euro RSCG, Havasu či v McKinsey.
„Kančendženga je nechvalně proslulá právě pro svůj extrémně dlouhý vrcholový den, kdy zdoláváte převýšení téměř 1200 výškových metrů. My na vrcholu stáli ve velmi slušném čase, ‚už‘ po 13 hodinách, ale na vrcholu bylo extrémně větrno a zima -40 stupňů. Nebyla jsem schopná ani vytáhnout satelitní telefon, abych zavolala domů. Volala jsem až tři hodiny po zahájení sestupu, kdy bylo možné telefon vůbec zapnout,“ říká z nepálského hlavního města Káthmándú Klára Kolouchová.
Při sestupu měl jeden ze členů expedice zdravotní problémy a z vrcholu sestupovali až do druhého výškového tábora. „Měli jsme za sebou neuvěřitelných 36 hodin lezení bez odpočinku a spánku,“ dodává horolezkyně, která bude jako hlavní řečník otevírat Forbes Women’s Summit 6. června v Praze.
„Mé pocity teď, když si celou expedici v hlavě přehrávám zpětně jako film? Že to šlo přesně tak, jak mělo. Že jsem měla dobře natrénováno, konečně to byla sezona bez zranění, tělo bylo optimálně vyladěné. Cítila jsem se dobře jako dlouho ne. I celá expedice probíhala v klidu, ukázková aklimatizace, za celou dobu žádné zdravotní obtíže, které vás můžou ohrozit. Ale hlavně jsem do toho šla s vnitřním klidem, že teď o nic nejde, že si to jdu sama pro sebe užít. Po hodně dlouhé době jsem se vrátila do Nepálu, vychutnávala jsem si krásu majestátního Himálaje a brala expedici prostě den po dni. A užívala jsem si to. Asi to ze mě posvátná Kančendženga vycítila,“ vypráví Kolouchová.
Kančendženga leží na hranici Nepálu a indického Sikkimu a v tibetštině její jméno znamená Pět pokladů velkého sněhu – kvůli pěti vrcholkům hory. Každý vrchol představuje jeden poklad: zlato, stříbro, drahé kameny, obilí a svaté knihy.
„Vrchol byl úžasně těžký fyzicky, ale hlava to vzala překvapivě lehce. Jasně že si člověk v průběhu expedice stýská, bolí to, jsou dny, kdy pochybujete a máte chuť to zabalit. To jsou pak momenty, kdy vy naopak prověříte tým, který se letos povedl neuvěřitelně. Nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že byl výjimečný. Náhoda, osud, trochu štěstí – bylo nás celkem pět: Slovinec, Bulhar, Argentinec, Mexičanka a já. Tým, který dovedl ve správný moment podržet, povzbudit i utěšit. Prostě rodina. Dva měsíce spolu sdílíte velmi intimně své životy. A k tomu fantastický tým věčně usměvavých Šerpů, bez kterých bychom na kopci jen těžko sami operovali. Sečteno a podtrženo, letos se to vše fantasticky sešlo a mně nezbývá než poděkovat, že nás posvátná hora přijala, ale hlavně propustila zpátky… S velmi vzácným dárkem. Ale o tom až jindy,“ pokračuje ve vyprávění horolezkyně.
A vyprávění probíhá po mailu: „Teď, když už sedím pod slunečníkem ve své malé oáze v Káthmándú, němě artikuluju (neb jsem ztratila hlas), vykašlávám plíce, zadýchávám se po pár schodech, a vůbec se fyzicky snažím dát do pořádku, mě čeká asi to nejtěžší – návrat domů. Návrat, který nebude tak úplně návratem. Spíše takovým odskočením si mezi další štrekou, expedicí na K2.“
Druhá nejvyšší hora světa K2 Kláru Kolouchovou už dvakrát na vrchol nepustila. Jednou kvůli lavině těsně pod vrcholem, podruhé kvůli nemoci. Letos se na ni pokusí vylézt potřetí, a jak říká, naposledy. Devětatřicetiletá Klára Kolouchová je matka dvou dětí, desetileté dcery a čtyřletého syna.
„Bude těžké teď obejmout děti s vědomím, že je za dva týdny zase opustím… Prostě že budu teď chvíli špatná máma, abych, až se vrátím, byla ta nejlepší máma na světě, fakt! Kančendženga byla důstojnou partnerkou a posloužila jako příprava pro můj finální, třetí pokus na obávané K2. Myslím, že jsem celkem obstála. Na vrcholu jsem stála coby teprve dvacátá žena na světě. A první Češka. To není špatný začátek,“ uzavírá horolezkyně.
