Vybudovat kolonii uprostřed nehostinného dánského vřesoviště? To se zdá jako nemožný úkol. Ale když běžní smrtelníci selžou, přichází na scénu Mads Mikkelsen.
Na hollywoodské role má Mads Mikkelsen v poslední době smůlu. Dostal se do prokleté série Fantastických zvířat i do Indiany Jonese 5, ani jednou z toho velký úspěch nebyl.
Zato v dánských filmech vrší hity: dvanáct let starý Hon už je dnes klasikou, ale stále přibývají další, ať už oscarová trefa Chlast nebo draví Rytíři spravedlnosti.
Bastard v tomto ohledu vypadá jako sázka na jistotu. Mikkelsen se znovu spojil s osvědčeným scenáristou Andersem Thomasem Jensenem a využili chválenou knižní předlohu Idy Jessen.
Ta se jmenuje Kapitán a Anna Barbara, pozoruhodný je ale i anglický distribuční název filmu: The Promised Land, Země zaslíbená. Krajina je totiž ve filmu stejně důležitá jako postavy, kolem ní se koneckonců děj točí.
Je osmnácté století a dánští králové chtějí zúrodnit jutská vřesoviště. Mnozí to zkoušejí, všichni selhávají. Krajina je drsná, půda jalová, v okolí se potulují nebezpeční psanci.
Kapitán Ludvig Kahlen se tuhle smůlu vydá zlomit. Přežívá v chudobinci pro válečné veterány a doufá, že si odvážným krokem zajistí lepší důchod a hlavně šlechtický titul. Jenže jeho vřesoviště si začne nárokovat Ferdinand de Schinkel, bohatý a proradný majitel půdy, který mu klade do cesty jednu překážku za druhou.
Pod vedením režiséra Nikolaje Arcela se rozehrál příběh dvou zásadových mužů, jejichž soupeření nabírá až westernové parametry. To vše v nelítostných, ale velmi fotogenických kulisách dánského vřesoviště, kde si Kahlen navzdory všemu a všem tvrdohlavě jde za svým snem.
Je to role pro uhrančivého Mikkelsena takřka na míru. Drsný, životem zkoušený, ale rozhodně ne zlomený kapitán. Přirozený vůdce, který dokáže ostatní strhnout svým odhodláním.
Osmapadesátiletý herec příležitost využívá na maximum a jeho charisma film táhne po celou dvouhodinovou stopáž. V duchu nejslavnějších westernových hrdinů Kahlen nepotřebuje mnoho slov: stačí zachmuřené pohledy a drobné posunky, kterými řekne vše.
V Bastardovi má navíc překvapivě schopného soupeře. Simon Bennebjerg v roli hlavního záporáka Schinkela je mimořádně nesympatický, slizký a mstivý, v jádru přitom zjevně nesebevědomý a závistivý.
Svoji práci dělá jeho představitel tak dobře, že budete Schinkela nesnášet tak jako Kahlen, tak jako lidé kolem něj, kterým komplikuje už tak vzdálený sen.
Bastard plyne pomalým tempem, ale nenudí: příběh postupně graduje, napětí stoupá a jak se Kahlen blíží svému cíli, roste i to, co je v sázce. Už nejde jen o to, jestli se zchudlému kapitánovi podaří vypěstovat kilogramy brambor, ale o osudy těch, na kterých mu záleží.
Jenže jakkoli řemeslně vše funguje, Bastardovi chybí nadstavba, kterou zaujaly předchozí chválené dánské snímky. Je precizně natočený, stojí na dobrém základu, má gradaci i zajímavé postavy ztvárněné dobrými herci.
Ale až na výjimky nedokáže překvapit a zůstává v jádru jednoduchým a místy předvídatelným příběhem. Příběhem, v němž vítězí herecký um obou soupeřů a kouzelné nasnímání dánské krajiny nad poselstvím či přesahem.
Podobných historických podívaných v kinech dnes moc nenajdete, což je samo o sobě dobrý důvod, proč vyrazit na Bastarda. Ale rafinovanost těch nejlepších evropských snímků postrádá.
