Dočtete se o nevysvětlitelném zázraku, ale zejména o zázracích, které tito muži sami zařizují, případně budou umět zařídit. Možná vám něco z toho vezme dech, oni naopak novorozencům život vdechují. Profesoři Ladislav Krofta a Zbyněk Straňák, lékařské špičky z Ústavu pro péči o matku a dítě.
Začínají se ukazovat pozitivní parametry, kyslíková saturace stoupá. Od provedeného úkonu uběhlo pouhých několik desítek minut a už je vidět výrazné zlepšení. Chlapec se přitom narodil s brániční kýlou a kvůli tomu s fatální prognózou: všechny orgány mající být v dutině břišní jsou v hrudníku, což především znamená, že ve velmi malých plicích špatně proudí krev.
Všechny terapeutické možnosti jsou vyčerpány, zbývá jediná možnost, jediný úkon: lékaři ustupují do pozadí, na přání rodičů přichází kněz a novorozence křtí. Právě po křtu se křivky životních funkcí nevysvětlitelně derou vzhůru, chlapec je zachráněn… Zázrak?
Profesor Zbyněk Straňák krčí rameny, ale fotografii znovuzrozeného má vystavenou v kanceláři. „Na prahu kariéry jsem si myslel, že vše závisí na našem umění, znalostech a technologii, ale jeden z mých velkých vzorů, dětský kardiolog profesor Hučín, říkával: Když Pánbůh dá, dobře to dopadne,“ vypravuje primář novorozeneckého oddělení Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí.
Pro mě práce končí narozením dítěte, pro Zbyňka tím začíná, naším průsečíkem je porod.
Ladislav Krofta
Po jeho levici sedí gynekolog a porodník, druhý z profesorů. Vlastně první z nich, budeme-li ctít chronologii, poněvadž práce profesora Ladislava Krofty práci profesora Straňáka předchází. Lépe je však možná říct, že Straňák na práci kolegy navazuje, neboť Krofta je v podolském ústavu garantem Centra fetální medicíny a zároveň zástupcem ředitele.
„Pro mě práce končí narozením dítěte, pro Zbyňka tím začíná, naším průsečíkem je porod,“ shrnuje Ladislav Krofta a ihned začne chválit skvělou spolupráci týmů, v jejichž čele oba stojí. V Podolí se nachází nejšpičkovější tuzemská instituce na záchranu klubajících se životů; závažné případy se koncentrují právě sem.
U těchto případů lze sice částečně spoléhat na Boha, ale jen na něm to rozhodně není a oba vyhlášení odborníci usilují o to, aby byl výhled těhotných i novorozenců pokud možno stejný jako výhled z oken ústavu pod Vyšehradem, tedy báječný. Usilují o to už přes třicet let, stejně dlouho se znají.
Když Ladislav Krofta líčí, jak živě si vybavuje okamžik, kdy Zbyňka Straňáka poprvé spatřil, poznamená ten druhý pobaveně, že tenkrát měl o hodně víc vlasů. Dnes mají profesoři vlasů méně, zato mnohonásobně víc zkušeností a též mnohonásobně víc možností, jak se s problematickými stavy vypořádat.
A další možnosti se před nimi rýsují. „Průlomem bude umělá děloha,“ říká profesor Krofta.
Foto Michael Tomeš
Kdy bude?
Ladislav Krofta: Rádi bychom si umělou dělohu se Zbyňkem ještě užili, což je reálné. Oba jsme viděli už několik přednášek nejlepšího centra pro tuto technologii ve Filadelfii, kde již mají rozběhlé zvířecí experimenty, pracují s ovčím modelem, a dokonce i s prasečím, který je bližší lidskému modelu. Koncem loňského roku byl do umělé dělohy vložen lidský plod a byla zahájena klinická studie – produkt by mohl být nabízen během pěti let, možná dřív.
Zbyněk Straňák: Koncept spočívá v tom, že po čtyřiadvacátém týdnu těhotenství – což je hranice životaschopnosti plodu, byť čas od času zachraňujeme děti i pod touto hranicí, nikdy však nejdeme pod dvaadvacátý týden – se dítě převede z nitroděložního prostředí do prostředí umělé dělohy.
Děloha je orgán principiálně důležitý pro výměnu krevních plynů, pro okysličení plodu, dodávku živin. Tyto základní charakteristiky budeme umět v umělé děloze nahradit, díky čemuž plod překlene období tří až čtyř týdnů, kdy by byla velká pravděpodobnost ukončení nitroděložního vývoje.
Poté se o něj budeme moci starat standardně v inkubátoru na jednotce intenzivní péče s velmi vysokou šancí – řekněme tak devadesát procent –, že vše dopadne dobře.
Jak vlastně umělá děloha vypadá?
