První jarní den přinesl i první velkou vlaštovku v podobě finančních výsledků největšího výrobce elektřiny v Česku. A zatímco stát zpráva o loňském hospodaření ČEZ zahřála, pro minoritní akcionáře byla spíše trpká.
Z více než dvou třetin státem vlastněná energetická skupina loni vykázala druhý nejvyšší zisk v historii, když ve čtvrtek ohlásila očištěný čistý zisk na úrovni 34,8 miliardy korun. Nezabránil jí v tom ani pokles zisku proti minulému roku o třiašedesát procent, ovlivněný mimořádnými vlivy v podobě extrémně vysokých cen energií v roce 2022.
„Navzdory významnému poklesu cen elektřiny jsme dokázali naplnit naše výchozí finanční cíle. Podařilo se to zejména díky bezpečné a spolehlivé výrobě jaderných elektráren, které již pátý rok po sobě dokázaly vyrobit více než třicet terawatthodin,“ uvedl nejvyšší muž ČEZ Daniel Beneš ve čtvrtek před novináři.
Zopakoval také , že ČEZ se i nadále drží své politiky vyplácet zisk ze šedesáti až osmdesáti procent na dividendách. „Velké evropské energetické firmy vyplácejí asi tak padesát procent očištěného zisku. Z hlediska výplaty dividendy a jejího poměru tak patříme k těm nadprůměrně vyplácejícím,” tvrdí Beneš.
Výši výplaty dividendy bude po jejím navržení vedením ČEZ schvalovat valná hromada, která se tradičně koná v červnu. Pokud bude avizované rozpětí výplatního poměru dodrženo i letos, ČEZ by měl mezi své akcionáře, kterými jsou ze dvou třetin stát a zbytek takzvaní minoritní podílníci, rozdělit 21 až 28 miliard korun.
Spokojenost všech ale bude jen zdánlivá: stát totiž ve finále dostane od ČEZ víc. Plynou mu totiž příjmy z opatření, která přijal v rámci boje proti vysokým cenám energií. Odvody z nadměrných tržeb ČEZ v kombinaci s daní z neočekávaných zisků (takzvaná windfall tax, WFT).
Jen loni ČEZ na těchto odvodech poslal státu deset miliard korun, windfall tax pak činila třicet miliard korun. Dohromady čtyřicet miliard tedy nakonec připadlo státu a minoritní akcionáři z nich nic neuvidí. V tomto ohledu proto vnímají jako nespravedlivé vyplatit jen maximálně osmdesát procent ze zisku na dividendách.
„Vyplatit šedesát nebo osmdesát procent při výši WFT a odvodů by byl totální a zdrcující fuckup. To by jen zvýšilo nepoměr mezi státem a minoritami a bylo by to i pro představenstvo neobhajitelné. Sto procent je minimum,“ zní od v médiích nejviditelnějšího minoritního akcionáře a energetického experta Michala Šnobra.
Není rozzlobený sám: je jedním z více než stovky tisíc minoritních akcionářů ČEZ, kteří se nedávno sešikovali do spolku s cílem chránit hodnotu akcií skupiny. Jejich cena se totiž podle minoritářů drží kvůli opatřením státu na nízkých úrovních, což snižuje hodnotu jejich investice – i proto hrozí státu žalobami.
Akcie po oznámení výsledků ČEZ ve čtvrtek klesaly o téměř pět procent, meziročně jsou pak o téměř pětinu níže.
I letos by měl ČEZ udržet podobné výkony na úrovni tržeb i čistého zisku, respektive jen lehce pod ní. „Předpokládáme, že v letošním roce v provozním zisku dosáhneme něco mezi 115 až 120 miliardami korun. A v čistém očištěném zisku něco mezi 25 až třiceti miliardami korun,“ čeká Beneš.
Vedení skupiny už dnes ví, s čím operovat. K poslednímu únorovému dni měla z více než devadesáti pěti procent předprodanou elektřinu pro letošní rok, pro následující rok 2025 má předprodáno zhruba šedesát pět procent. Ceny elektřiny pak mají sestupný trend.
„Jestliže se elektřina prodávaná pro rok 2024 obchodovala na forwardech v roce 2022 v průměru za 254 eur za megawatthodinu, teď se obchoduje pod sedmdesát,“ ilustroval pokles Daniel Beneš.
Zároveň dodal, že cena indikuje brzké ukončení provozu uhelných elektráren, které se kvůli klesajícím cenám prodávané elektřiny na jedné straně a rostoucím cenám emisních povolenek na druhé přestávají vyplácet.
„Je nutné v krátkém čase stavět hlavně plynové elektrárny a vedle toho obnovitelné a jaderné zdroje,“ míní Beneš. Jenže z pohledu soukromého investora má tato představa jeden vcelku podstatný háček.
„Dnes bez podpor typu kapacitních plateb není rentabilní plynovou elektrárnu stavět,“ řekl po tiskové konferenci Forbesu finanční ředitel ČEZ Martin Novák. Potvrdil tak slova velkých hráčů v podobě Sev.en Energy Pavla Tykače nebo Sokolovské uhelné.
Plyn je ale pro Českou republiku zásadní. Postupně uzavírané uhelné elektrárny bude třeba nahradit a zatímco jaderné elektrárny se staví minimálně dvanáct let, u plynovek se doba výstavby počítá na jednotky let. Pokud ale investorům jejich výstavba dle aktuálních tržních podmínek nebude dávat ekonomický smysl, logicky se do nich nepohrnou.
Nyní proto vyčkávají, jak dopadne vyjednávání ministra průmyslu a obchodu v Bruselu právě o kapacitních platbách, dovolujících podporu ztrátového provozu elektráren ze státního rozpočtu.
Státu je ale jasné, že bez plynu se česká energetika neobejde. Naopak začne narůstat jeho důležitost. „Musíme se připravit, že s plynem budeme fungovat možná daleko déle, než si někteří mysleli,“ uvedl ministr Jozef Síkela v minulém týdnu ve velkém rozhovoru pro Forbes.
I proto stát v posledním roce začal skupovat plynárenskou infrastrukturu. Začala to v létě nákupy plynových zásobníků, pokračovalo přes akvizici ztrátového Net4Gas a končí to zatím čerstvým nákupem nadpolovičního podílu provozovatele plynovodů Gasnet, který ČEZ oznámil souběžně s vydáním hospodářských výsledků a zaplatil za něj přes 21 miliard korun.
„Nákupem pětapadesátiprocentního podílu jsme uzavřeli nejvýznamnější akviziční smlouvu za posledních dvacet let. Jsme z toho nadšeni,“ dodal k obchodu Daniel Beneš.
„Oznámenou akvizici GasNet za z našeho pohledu dobrou cenu hodnotíme pozitivně,“ komentuje výsledky i akvizici analytik České spořitelny Petr Bártek.
„Pozitivní je to i pro dlouhodobý výhled společnosti. ČEZ měl na konci roku relativně nízké zadlužení na úrovni 1,2násobku čistého dluh oproti EBITDA a po akvizici odhadujeme nárůst letošního zadlužení na stále přiměřených 1,8násobek,“ vypočítává.