Že nejvíce dolarových miliardářů napočítal americký Forbes ve Spojených státech, Číně či Indii, asi nikoho nepřekvapí. Ale víte, že svého zástupce má mezi globální finanční smetánkou třeba Zimbabwe nebo Bangladéš? A že některé země, kde byste výskyt těch vůbec nejbohatších naopak čekali, v letošním žebříčku ostrouhaly?
Vybrali jsme pro vás ty nejzajímavější příklady, kde se i v zemích z větší části nepolíbených úspěchem na světových trzích zrodil tamní Rockefeller.
Začněme rovnou zmíněným africkým Zimbabwe. Strive Masiyiwa je třiašedesátiletý zakladatel telekomunikačního afrického giganta Econet Wireless Zimbabwe, jehož majetek Forbes vyčíslil na 1,9 miliardy dolarů.
Není od věci se nad tímto číslem pozastavit ve srovnání s HDP Zimbabwe, které činilo dle oficiálních odhadů v minulém roce jen 37 miliard dolarů.
Jeho rodina musela z politických důvodů zemi opustit, když mu bylo sedm let. Uchýlila se do Zambie, kde Masiyiwa vychodil základní školu, střední vzdělání už ale od dvanácti let absolvoval na privátní škole ve skotském Edinburgu.
Strive Masiyiwa
Místo návratu do vlasti a připojení se k revolučním snahám Roberta Mugabeho, pozdějšího prezidenta, si ale vybral dokončit vzdělání v Británii a získal titul inženýra. Dnes vlastní ve své firmě 38 procent, zatímco její akcie se obchodují veřejně na burze. Kromě toho má třetinový podíl ve firmě EcoCash umožňující platby přes telefon.
Podíl má také ve firmě Liquid Intelligent Technologies, která poskytuje pokrytí optickými kabely a cloudové služby pro telekomunikační společnosti napříč Afrikou.
Vlastní ale také akcie streamovací platformy Netflix, v jejímž představenstvu sedí od roku 2020. Se svou ženou Tsitsi založili nadaci Higherlife Foundation, která pomáhá sirotkům a chudým dětem ve čtyřech státech Afriky.
V Africe ještě zůstaneme. Mohammedovi Dewjimu je teprve 48 let, už teď má ale jmění, které dvojnásobně přesahuje částku, kterou jeho země, Tanzanie, každý rok vydá na obranu. Forbes mu totiž přisoudil majetek v hodnotě 1,8 miliardy dolarů.
Dewji je CEO tanzanského konglomerátu METL, který založil jeho otec v sedmdesátých letech. Skupina zahrnuje firmy v textilním průmyslu nebo společnosti na zpracování mouky, výroby nápojů a jedlých olejů. METL navíc operuje v deseti různých afrických zemích.
V roce 2016 se zavázal dát na dobročinné účely nejméně polovinu svého jmění. I přes jeho dobročinnost byl však v roce v 2018 v Dar Es Salaamu unesen ozbrojenými únosci, kteří ho propustili až po devíti dnech.
Jako cukrového barona můžeme označit osmdesátiletého Issada Rebraba, nejbohatšího Alžířana. Jím založená firma Cevital, největší soukromý subjekt v zemi, vlastní největší cukrovary na světě s kapacitou přes dva tisíce tun ročně.
Issad Rebrab
Aktivity Cevitalu ale sahají i do Evropy. Na starém kontinentu vlastní francouzského výrobce domácích potřeb Groupe Brandt a španělské hliníkárny Alas Iberia.
Jenže Rebrab je v Alžírsku velice kontroverzní osoba a ani jeho majetek ho neochránil před nástupem do vězení. Tam strávil v roce 2019 osm měsíců poté, co jej alžírský soud uznal vinným z korupce.
Ačkoli Rebrab všechna obvinění odmítá, znemožnilo mu soudní rozhodnutí z května minulého roku vykonávat v podstatě jakoukoli funkci v rámci Cevitalu.
Umíte si představit, že žijete v zemi, která má skoro poloviční roční HDP, než je váš majetek? Nathan Kirsh ze Svazijska takový život žije. Země s 1,2 milionu obyvatel je z většiny obklopená Jihoafrickou republikou, hranici má ale také s Mozambikem. Její HDP za rok 2022 činilo necelých 4,8 miliardy dolarů, zatímco Kirshovo jmění Forbes ocenil na 7,2 miliardy dolarů.
Nathan Kirsh
reprofoto YouTube
Mimochodem, kdyby Svazijsko figurovalo se svým HDP v žebříčku jako jeden z dolarových miliardářů, umístilo by se hned po boku režiséra Stevena Spielberga kolem 650. místa.
Ale zpět ke Kirshovi. Ten profituje především ze svého sedmdesátiprocentního podílu v americkém Jetro Holdings, který vlastní řetězce s potřebami pro restaurace Jetro Cash and Carry a Restaurant Depot. Drtivá většina jeho jmění tak pochází z byznysu na americké půdě.
Svůj první byznys ale rozjel ve svém domácím Svazijsku, kde v roce 1958 spustil podnik na mletí kukuřice. Později expandoval do sousední Jihoafrické republiky a následně se pustil do supermarketů a komerčních nemovitostí.
Přesouváme se mezi himalájské vrcholky do Nepálu. Binod Chaudhary ovládá CG Corp Group, jeho hlavní jmění ale spočívá v nepálské Nabil Bank a výrobci oblíbených Wai Wai nudlí CG Food. Sedí také v nepálském parlamentu. Jeho majetek Forbes vyměřil na 1,8 miliardy dolarů.
„Je to vtipné, ale nikdy jsem neochutnal ty nudle, které nám přinesly tolik úspěchu. Jde o to, že jsem vegetarián už od narození. A thajské nudle, které jsem si vytipoval jako slibný produkt pro Nepál, byly s příchutí kuřete,“ vysvětlil v jednom z rozhovorů.
Své nudle prý ochutnal až po několika letech od jejich uvedení na nepálský trh ve chvíli, kdy firma přišla s příchutí pro vegetariány.
Pochází z rodiny byznysmenů – jeho dědeček založil textilní společnost a jeho otec ji pak dále rozvíjel. Oba dva jsou podle jeho vlastních slov pro Chaudharya silnou inspirací. Sedí také v nepálském parlamentu. Jeho jmění Forbes vyměřil na 1,8 miliardy dolarů.
Také Island se svými pouhými 380 tisíci obyvateli má svého dolarového miliardáře. Je jím Thor Björgólfsson, který nashromáždil jmění ve výši 2,5 miliardy dolarů. Jeho byznysová story ale nezačíná přímo na rodném Islandu, nýbrž v podobně studeném Rusku, kde po pádu komunismu založil pivovar Bravo.
Thor Björgólfsson
Ten později koupil Heineken a Björgólfsson mohl za peníze začít dělat to, co mu jde nejlépe – chytře investovat. Propracoval se až k podílům ve švýcarské farmaceutické firmě Xantis či v čilském operátorovi WOM.
Své investice ale poslal vydělávat také do kryptosektoru a do startupů jako Zwift, Deliveroo nebo Stripe. Ještě v roce 2008 měl ale velmi namále. Podobně jako celý Island stihla i jeho globální finanční krize a islandský podnikatel se ocitl ve více než miliardovém dluhu. Z toho se ale dostal a dnes mu jasně patří titul nejbohatšího Islanďana.
Sever Evropy má ještě jeden takový příběh. Kristo Käärmann dokázal své jmění za poslední dva roky zdvojnásobit na 2,2 miliardy dolarů. Třiačtyřicetiletý Estonec v roce 2011 založil platební službu Transferwise a o deset let později s ní přišel na londýnskou burzu.
Hlavním přínosem jeho služby byla výhybka od nákladných bankovních poplatků napříč zeměmi, a Käärmann tak naskočil do finančního sektoru ve správnou dobu. Spolu se spoluzakladatelem Transferwisu Taavetem Hinrikusem se stali vůbec první dolarovými miliardáři Estonska.
Nemálo pomohlo movitému Estonci i to, že jedněmi z jeho prvních investorů byli miliardáři Peter Thiel a Richard Branson, či investiční firmy Andreessen Horowitz a Baillie Gifford.
Muhammed Aziz Khan
V monzuny sužovaném Bangladéši se moc globálního byznysu netočí, přesto tam vyrostl dolarový miliardář Muhammed Aziz Khan, který už dnes žije převážně v Singapuru a vede skupinu Summit.
Summit se pohybuje v oboru budování infrastruktury, a to na poli energetiky, ve světových přístavech, optických vláknech, ale také v nemovitostech. To vše překvapivě téměř výlučně v Bangladéši.
Aziz Khan před pěti lety prodal 22procentní podíl v energetické divizi Summit Power International japonskému koncernu JERA za 330 milionů dolarů. Právě tuto firmu řídí Khanova dcera Ayesha.
Dostat se do globální finanční elity v zemi, která je známá socialistickým autoritářstvím, musí dát zabrat. Povedlo se to nicméně Juanu Carlosovi Escotetovi, který v Caracasu vybudoval bankovní skupinu Banesco.
Juan Carlos Escotet
Podle Forbesu mu momentálně náleží 725. příčka ve světovém žebříčku s 4,4 miliardy dolarů. Kromě Venezuely operuje Banesco ještě v Panamě, Dominikánské republice, Portoriku, Kolumbii i ve Spojených státech.
Escotet v bankovnictví začínal, jen asi ne jako nadějný mladý bankéř, jak byste si možná představovali. Pro Banco Union totiž začal coby student ekonomie pracovat jako poslíček. V roce 1986 už ale zakládal brokerskou firmu. A v roce 2001 si do portfolia přidal bankovní služby.
Za zmínku stojí i Myron Wentz, jehož jmění činí 1,3 miliardy dolarů, ale jehož občanství je trochu kontroverzní. Oficiálně je totiž občanem karibského ostrovního státu Svatý Kryštof a Nevis, jinak je to ale rozený Američan.
Myron Wentz
PHOTO BY SLAVEN VLASIC/GETTY IMAGES
Svého amerického občanství se nicméně vzdal už v polovině devadesátých let, jak jinak než z důvodů extrémně nízkých daní nové ostrovské domoviny.
Wentz založil společnost USANA, marketingového giganta, který se zaměřuje na prodej nutričních doplňků a produktů k péči o pleť. Nyní vlastní ve firmě podíl 42 procent, USANA má roční tržby kolem jedné miliardy dolarů. Až do roku 2019 firmu také vedl.
První byznysový úspěch ale zaznamenal se svou firmou Gull Laboratories založenou v roce 1974. Ta prodávala nemocnicím a laboratořím diagnostické testy. Svůj podíl v této firmě prodal v roce 1994 za 22 milionů dolarů.
Tady dolarové miliardáře nehledejte
Je zajímavé sledovat, které země se i přes svou zdánlivou ekonomickou nevýznamnost dokázaly skrze svého zástupce do seznamu dolarových miliardářů dostat. Možná vás ale překvapí i některé země, které vygenerovat superbohatého člověka nedokázaly, byť by to od nich člověk čekal.
V žebříčku Forbes například zcela chybí Saúdská Arábie. Kam se tedy poděly všechny ty sbírky luxusních aut, opulentní jachty a umělecké sbírky?
Vysvětlení je celkem prozaické. Saúdský princ Mohammed Bin Salman před více než šesti lety veškerý majetek saúdských elit zabavil ve prospěch státu ve jménu antikorupční kampaně. Metrika amerického Forbesu zaměřená na podnikatele a investory však se státními aktivy logicky nepočítá.
Stejně tak v seznamu nenajdete žádného Íránce, třeba i proto, že spousta z těch, kteří by se kvalifikovali, už má jiné občanství, nejčastěji ve Spojených státech. Přitom je Írán mezi zeměmi světa co do HDP na 41. místě, pět míst před Českou republikou, která má v žebříčku Forbesu jedenáct zástupců.
Svého dolarového miliardáře nemá ani Peru, Etiopie, Ekvádor a z Evropy například Litva, Srbsko či Slovinsko.
