Denně jí vypijeme zhruba tři litry, nepřežijeme bez ní déle než tři dny a její molekula se skládá ze dvou atomů vodíku a jednoho atomu kyslíku. Tohle všechno ví o vodě asi každý. Víte ale i to, jaké látky by ve vodě, kterou pijeme, měly být a v jakém množství? A co by v ní rozhodně být nemělo?
Jako součást letního vydání speciálu Forbes Next, jehož hlavním tématem je voda, jsme ve specializované laboratoři VZlab v Praze nechali otestovat pět vzorků vody, abychom na tyhle otázky odpověděli.
Rozboru jsme podrobili dva vzorky vody z běžného vodovodního řadu v Praze-Libni a v Karlových Varech, balenou vodu zastupovaly značky Dobrá voda a Saguaro a pro srovnání jsme nechali otestovat i vodu nabranou z Vltavy poté, co řeka protekla celou Prahou.
Podrobné výsledky si můžete prohlédnout v galerii. Tohle je pět nejdůležitějších zjištění, která z rozborů vyplývají.
Voda z kohoutků má vysokou kvalitu
Všechny vzorky kohoutkové i balené vody až na pár drobností téměř beze zbytku splňují normy pro pitnou vodu, které stanovuje vyhláška. U kohoutkové vody se tak potvrdilo, že v Česku je obecně úprava pitné vody na špičkové úrovni – zatímco v některých evropských zemích je pít vodu z kohoutku risk, v Česku můžete být naprosto v klidu.
Voda v Praze i v Karlových Varech nesplňovala normu jen nižším obsahem hořčíku, karlovarský vzorek pak ještě o něco nižší tvrdostí. Naopak stopy těžkých kovů, toxických látek nebo bakterií nebyly detekovány. Pokud vám tak voda z vašeho kohoutku přesto nechutná, nejčastěji bývají na vině staré rozvody ve vašem domě.
Balená voda nedává pro běžné použití smysl
Předpokládali jsme, že nejhůř v testu dopadne balená voda Saguaro, jejíž dvoulitrové balení prodává řetězec Lidl za 4,50 koruny. Voda, u které výrobce neudává zdroj, ale paradoxně jako jediná v našem testu splnila do puntíku požadované normy. Nepatrné množství trihalometanu, což je produkt dezinfekce (laicky chlorování), ale nasvědčuje tomu, že je voda dodatečně upravována. Na rozdíl od Dobré vody, která však obsahuje méně hořčíku a vápníku a je také výrazně měkčí, než stanovuje vyhláška.
V obou případech si však domů v PET lahvích nosíte vodu chemicky téměř totožnou (zvlášť u Saguara) s tou, která vám teče z kohoutku. Pití balené vody je navíc zrádné v tom, že zatímco vodu z kohoutku si napustíte vždy čerstvou, v otevřené PET lahvi s vodou se i v ledničce téměř jistě po dvou třech dnech začnou množit bakterie, které pak pijete.
U kojenců vyhrála Dobrá voda
Pokud máte doma kojence, kterému jsou méně než tři měsíce, měli byste si u vody dát pozor na množství dusičnanů. Zatímco organismus dospělého člověka si s nimi bez problémů poradí (norma stanovuje maximálně 50 mg na litr), pro malé dítě můžou být jedovaté. Kojenecká voda by tak měla mít maximálně 10 mg/l dusičnanů, což splňuje Dobrá voda (0,56 mg/l) a také voda v Karlových Varech (5,4 mg/l). Naopak nejvíc jich je v pražské vodě – 16,2 mg/l.
Laboratorní hodnocení vzorků, které jsme nabrali pro Forbes Next.
Protokol rozboru balené Dobré vody.
Protokol rozboru kohoutkové vody z Karlových Varů.
Protokol rozboru kohoutkové vody z Prahy-Libně
Protokol rozboru balené vody Saguaro
Protokol rozboru vody z Vltavy
Pozor na tvrdost vody
Hodnotou, kterou se vyplatí sledovat, je i tvrdost vody. Podle vyhlášky by se měla pohybovat v rozpětí 2 až 3,5 mmol/l, což splňuje jen voda v Praze a balená voda Saguaro. Lidskému tělu přitom z dlouhodobého hlediska škodí příliš měkká i příliš tvrdá voda. V prvním případě mu začnou chybět minerály (například Dobrá voda je s 0,49 mmol/l extrémně měkká), v opačném případě jich zase bude mít přebytek. Ze stejného důvodu byste si měli dát pozor i na minerální vody. Jejich nadměrná konzumace může způsobovat hypertenzi, ledvinové kameny nebo vyšší cholesterol.
Vltava je celkem čistá
Překvapivě dobře dopadla v testu i voda z Vltavy, kterou jsme nabrali v Holešovicích, tedy vzhledem ke směru proudu na konci Prahy. Pokud bychom ji poměřovali podle vyhlášky pro pitnou vodu, je v ní méně hořčíku a vápníku, naopak více železa a manganu, z chemického hlediska se ale od pitné vody v podstatě neliší (nejsou v ní žádné toxické látky). Podle očekávání ale nevyhovuje z bakteriologického hlediska, najdete v ní stopy fekálního znečištění (intestinální enterokoky), které jsou ale v nížinných tocích běžné. Odpovídající je i lehký zelený zákal. Pít se tedy taková voda nedá, ale koupání v ní vám rozhodně nijak neublíží.
