Provozovatel české elektroenergetické přenosové soustavy ČEPS se připravuje na novou dobu, ve které bude mít čím dál silnější slovo decentralizovaná energetika včetně obnovitelných zdrojů.
Po dvou letech nyní finišuje s provozovateli distribučních soustav s přípravami elektroenergetického datového centra (EDC), na jehož realizaci bude v horizontu pár týdnů vypsáno výběrové řízení.
„České EDC bude jedním z nejkomplexnějších. Nikde jinde jsme neviděli porovnatelný datahub s takovou funkcionalitou,“ slibuje v rozhovoru pro Forbes.cz předseda představenstva ČEPS Martin Durčák.
Ten má v čele ČEPS za sebou první pětiletku a v současné době řídí několik projektů najednou. Kromě datového centra se jedná například o zrobustňování přenosové soustavy včetně modernizace důležitých rozvoden.
„Historicky jsme investovali zhruba pět až osm miliard korun. Teď ale dojde k investičnímu souběhu, kdy budeme zkapacitňovat některé koridory, k tomu stavět dvě tři velké rozvodny a také některé nové linky,“ vypočítává Durčák s tím, že kvůli tomu se roční investice krátkodobě až zdvojnásobí.
Máme za sebou energetickou krizi. Není to pro vás jako ČEPS teď o poznání klidnější období, než tomu bylo před dvěma lety?
Energetická krize je za námi, ale máme stále co dělat. Aktuálně máme rozpracovanou celou řadu projektů. Připravuje se například spuštění provozu elektroenergetického datového centra (EDC), na kterém už dva roky pracujeme společně s provozovateli distribučních soustav.
S přípravou teď finišujeme, v nejbližších týdnech se bude vypisovat výběrové řízení na dodávku celého systému. A jak jsme zjistili i z okolních států, české EDC bude jedním z nejkomplexnějších. Nikde jinde jsme neviděli porovnatelný datahub s takovou funkcionalitou.
Jak moc klíčovou věcí pro vás EDC je?
Energetika se zásadně proměňuje, mění se energetický mix i potřeby řízení sítí. Bez propracovaného systému řízení a správy obrovského množství dat, které s sebou rozvoj moderní energetiky nese, se prostě neobejdeme.
Načrtli jste tedy, jak má české EDC vypadat?
Spuštění EDC je nezbytným předpokladem transformace české energetiky. Při jeho přípravě jsme se věnovali dvěma oblastem. Kromě návrhu funkcionalit a přípravy technického řešení jsme spolupracovali s ministerstvem průmyslu a obchodu na tom, aby se vše propsalo do energetického zákona, konkrétně do novel LEX OZE II a LEX OZE III.
Novela Lex OZE II od začátku července umožní vznik energetických společenství a faktické regionální sdílení výroby i spotřeby elektrické energie, LEX OZE III pak pokrývá zejména oblast akumulace, agregace a flexibility. Všechny tyto oblasti má EDC do budoucna technicky pokrývat.
Foto: ČEPS
Předseda představenstva ČEPS Martin Durčák.
Jaký je bližší harmonogram tendru?
Pracujeme jak na právní, tak na technické stránce, tendr by měl být vypsán v řádu nejbližších dní. První fáze provozu EDC bude zahájena letos v létě v souvislosti se spuštěním komunitní energetiky a sdílení elektřiny.
Plnou funkcionalitu EDC očekáváme ve třetím čtvrtletí roku 2026, kdy své služby rozšíří právě o řízení dat pro účely zajištění akumulace, flexibility nebo agregace.
Kdo vše na EDC dnes spolupracuje?
Na přípravě EDC se podílela ČEPS a všichni provozovatelé distribučních soustav v Česku, tedy ČEZ Distribuce, PREDi a EGD. V prosinci loňského roku pak byla založena akciová společnost Elektroenergetické datové centrum, jejíž akcie vlastníme my a distributoři rovným dílem.
Známe už cenu?
Předpokládaná vstupní investice do zahájení provozu EDC by se měla pohybovat okolo jedné miliardy korun a v rámci Národního plánu obnovy je alokována dotace 800 milionů korun ze zdrojů Evropské unie.
Na cenu bude mít vliv výsledek výběrového řízení na dodavatele systému. Zájem dodavatelů účastnit se tendru je velký a věřím, že to by mohlo cenu pozitivně ovlivnit.
Je důležité také říci, že bez EDC by náklady na novou energetiku byly výrazně vyšší – každý z provozovatelů sítí by totiž musel vystavět vlastní systém správy dat a tyto náklady by se pak s velkou pravděpodobností projevily na účtence zákazníků.
Financování bude probíhat jak?
Financování EDC bude mnohosložkové. Dotace v rámci Národního plánu obnovy by měly umožnit vstup EDC na trh a snížit náklady, které EDC bude mít. Provoz EDC pak bude financován prostřednictvím regulované složky ceny elektřiny formou poplatku za nesíťovou infrastrukturu.
A kdy se část poplatku objeví v regulované složce zákazníků?
První fáze provozu EDC bude spuštěna v létě, a tudíž očekáváme, že od léta se už poplatek objeví na fakturách.
A jaké částce se bavíme?
Musíme si počkat na cenové rozhodnutí, ale očekáváme, že poplatek bude v řádu jednotek korun na jedno odběrné místo měsíčně.
A s výstavbou tohoto centra půjde paralelně i zrobustňování přenosové soustavy?
Určitě, a to nejen přenosové soustavy, ale i distribučních sítí.
Kvůli rozvoji obnovitelných zdrojů energie?
To samozřejmě také, ale není to jen o nich. Obecně se bavíme o energetické tranzici, nové energetice, která si vyžádá investice a sítě, které budou na nové požadavky připraveny.
Kromě vnitrostátních sítí, bude třeba posilovat i propojení s okolními státy?
Rozvoj přeshraničních vedení máme určitě v plánu. Česká přenosová soustava je součástí evropské propojené sítě a její rozvoj je koordinován v rámci mezinárodní spolupráce s našimi partnery ze zahraničí.
V současnosti máme sedmnáct propojení se zahraničím a díky tomu jsme schopni dovážet skoro třetinu roční spotřeby České republiky. A jsme stejně schopni i elektřinu vyvážet, v době největší slávy jsme exportovali do zahraničí až sedmnáct terawatthodin elektřiny.
Bude pro nás do budoucna důležitá hlavně německá trasa?
Myslím, že pro nás budou klíčová naprosto všechna přeshraniční vedení. Klíčové je posilovat nejen přeshraniční vedení mezi jednotlivými státy, ale celou evropskou propojenou síť. Budou situace, kdy i my budeme exportní, stejně tak nastane situace, kdy naše celkové saldo bude importní.
Což nyní bude čím dál častější….
Ano. Ale uvidíme, až dostavíme nové jaderné bloky, pak se to zase může vyrovnávat, nebo dokonce částečně přechylovat.
Když zůstanu u zrobustňování přenosové a distribuční soustavy, na co se v tomto ohledu dnes zaměřujete?
Do rozvoje a modernizace sítí ročně investujeme zhruba osm miliard korun. V tuto chvíli provozujeme zhruba 5700 km vedení, dvě třetiny z toho o napěťové hladině 400 kV, zbývající linky jsou o napěťové hladině 220 kV.
V rámci desetiletého plánu rozvoje počítáme s posilováním přenosové kapacity a přestavby dvoustovkových vedení na čtyřstovkové. Modernizujeme a budujeme samozřejmě i další prvky přenosové soustavy, například rozvodny.
O jaké rozvodny jde?
V závěru loňského roku jsme dokončili rozsáhlou čtyřletou rekonstrukci a modernizaci rozvodny Kočín u jaderné elektrárny Temelín. Dále budeme pracovat na rekonstrukci rozvodny Hradec u Kadaně, což je rozvodna, kterou jsme mimo jiné připojení k Německu.
Další investice půjde do rekonstrukce a modernizace rozvodny Slavětice na Moravě, ta souvisí s přípravou rozšíření jaderné elektrárny Dukovany.
Když se podíváme na mapu přenosové soustavy, bude se síť víc zahušťovat?
Součástí investičního plánu je i budování nových vnitrostátních linek. V plánu je například výstavba vedení z rozvodny Kočín u Temelína do rozvodny Mírovka na Vysočině.
Jedná se o zhruba 130 km vedení. Tato linka bude sloužit jako vývod výkonu z Temelína a zároveň k vyvedení výkonu možných budoucích větrných parků na Vysočině.
Česká přenosová soustava tedy není nijak zanedbaná, jen je třeba ji připravit na hlavní nápor?
Když se podíváte na půdorys sítě, tak vidíte, že česká přenosová soustava je velmi robustní. Je to dáno tím, že historicky byla většina uhelných elektráren postavena v blízkosti uhelných dolů na severozápadě země, kdežto těžký průmysl byl vždy situovaný spíše na východě.
V porovnání s okolními zeměmi jsme na tom opravdu velmi dobře a někteří naši kolegové ze zahraniční nám naši síť závidí.
Kolik do přenosové soustavy ročně investujete?
Historicky jsme investovali zhruba pět až osm miliard korun. Teď ale dojde k investičnímu souběhu, kdy budeme zkapacitňovat některé koridory, k tomu stavět dvě tři velké rozvodny a také některé nové linky.
Během tří let investice zdvojnásobíme, dostaneme se na nějakých deset miliard ročně, v jednom roce dokonce až na dvanáct miliard korun. Ale to je dlouhodobě plánováno a poté se roční investice zase dostanou původní úroveň.
Vstupují do těchto dlouhodobých plánů i některé další požadavky?
Tak známá je otázka elektrifikace českého průmyslu. Protože jako se my bavíme o přechodu energetiky na nízkoemisní, tak ke stejnému přerodu dospívají i výrobní závody. Jde hlavně o těžké strojírenství, oceláře, chemický průmysl, nebo třeba i o výrobu vodíku.
Jde o segmenty, které budou elektrifikovat, stavět si vlastní zdroje a my budeme některé z těchto velkých podniků muset připojovat. V tomto ohledu už evidujeme některé žádosti o připojení.
Bude v české energetice hrát zásadní roli i plyn?
Určitě bude potřeba mít flexibilní náběhové zdroje pro dobu, kdy nebude svítit slunce, foukat vítr a podobně, které budou fungovat jako zálohy a kompenzovat chybějící výrobu z obnovitelných zdrojů energie. A dokud tu s námi ve velkém nebude vodík, pak se samozřejmě musí počítat s plynem.
Masivnější využití vodíku také nebude ze dne na den, bude postupné. Bude docházet k jeho přimíchávání stejně tak, jako se dnes přimíchávají biosložky do pohonných hmot.
Je to i důvod toho, proč stát v posledním roce provedl investice do nákupu infrastruktury, jako jsou podzemní plynové zásobníky nebo plynovody? Je to strategická věc?
Jednoznačně ano. Krize z roku 2022 nám ukázala, že soukromí a hlavně finanční investoři mají mnohdy trochu jiný zájem než strategický investor, kterým je v tomto případě stát. Soukromý investor počítá každou dividendu, strategický investor se na vše dívá z horizontu deseti, patnácti až dvaceti let.
Proto nyní tolik nevadí, že například Net4Gas prodělává?
Konkrétně Net4Gas je strategickou investicí na minimálně patnáct let. A tam se nepočítá se současným status quo, ani nikdo neříká, že přesně taková situace bude i za těch patnáct let.
Není to jen o zemním plynu, ale také o možnosti rozvíjet tuto strategickou energetickou infrastrukturu například směrem k vodíku. Důležitá bude i budoucí úloha Ukrajiny, která je velmi bohatá na zemní plyn.
Ukrajina má velké skladovací kapacity, může být i potenciálním výrobcem vodíku… To jsou věci, které se mohou po ukončení konfliktu začít pořádně hýbat. Jsme v tom optimističtí a věříme, že role našich tranzitních plynovodů v čase opět začne nabývat na významu.
Je možné, že po ukončení invaze Ruska na Ukrajinu začne přes Česko proudit znovu i ruský plyn?
Je to určitá možnost, Německo vlastně deklaruje něco podobného. Už nepůjde o většinovou závislost, ale využití nějakého podílu ruského plynu v evropském koridoru je možné. To, co se Evropa naučila, je diverzifikace.
Naučili jsme se mít zdroje na několika místech, abychom nestáli jen na jedné noze. To platí v každém průmyslu a platí to v každém byznysu. Můžete se spolehnout na jednoho dodavatele, ale vždy je lepší míru rizika rozložit.
Co se vlastně pro vás jako pro ČEPS změnilo nákupem plynové infrastruktury v podobě zásobníků a plynovodů?
Museli jsme například vyčlenit část našich personálních kapacit. Naštěstí tu máme zaměstnance, kteří se v plynárenství pohybovali a ten byznys znají. S oběma společnostmi však máme hodně společného, například regulace plynu je podobná jako u elektřiny.
Pokud jde o státní investice, pod ČEPS spadly podzemní zásobníky, páteřní plynovody nebo Net4Gas, ČEZ koupil Gasnet, ČEPRO pak čerpací stanice Robin Oil. Je to dostačující, nebo přijdou ještě nějaké státní nákupy?
To je otázka spíše na státní správu, na ministerstva. Ale myslím si, že v posledních dvou letech se toho hodně udělalo. Investice, které proběhly, jsou velké a stát jimi získal kritická aktiva zpět pod svou kontrolu.
