Je těžké přijet do africké země, ve které by neměl byznysově prsty Joshin Raghubar. Jihoafrický venture kapitalista a africký patriot pomáhá po celém kontinentu rozjíždět byznys nadějným projektům. V rozhovoru pro Forbes popsal, proč Afričany unavují diskuse s Evropany a jak kontinent proměňují čínské investice.
V jádru Raghubarových aktivit stojí iKineo Ventures, investiční firma pomáhající s budováním byznysových nápadů. Rozvíjí například společnost Explore Sideways, propojující cestování a technologie, na internetovou reklamu zaměřený AdBot či Inves Capital sdružující digitální a krypto byznysy.
Mimoto Raghubar rozjel aplikaci Kena Health, která má ambice být největším poskytovatelem levné zdravotní péče mimo státní nemocnice.
Nedávno zavítal i do Česka v rámci ostravského kempu Moonshot. Světové byznysové kapacity do Ostravy svedl jeho zakladatel, úspěšný český choreograf a umělec Yemi A.D. Cílem byl mentoring mladých podnikatelů a podnikatelek z mnoha oblastí.
Raghubar podniká na kontinentu stíhaném řadou problémů, od silně fragmentovaných trhů přes nízkou kupní sílu až po neexistující infrastrukturu. Ve všech těchto směrech africkým zemím výrazně pomáhají čínské investice, které se staly zároveň trnem v oku zemím Západu.
Jak ale jihoafrický venture kapitalista popisuje, Západ by se měl při jednání s africkým byznysem chytit za nos a polevit z všudypřítomného paternalismu.
Jaké zkušenosti máte s čínskými investicemi v Africe?
Otázky na čínské investování dostávám v zahraničí často. Většina Afričanů je nemá ráda, považuje je za velmi paternalistické a povýšené. Zvláště v situaci, kdy pozice Evropy byla celé dekády čistě instruktivní – nebyl to reciproční vztah, i když existovaly výjimky.
Čína poskytuje především hodně kapitálu a zdrojů. Pro africké země jsou čínské investice postavené opravdu zajímavě: pomáhají se stavbou infrastruktury a umožňují Africe růst více než spolupráce s jinými zeměmi.
Na druhou stranu Čína nesype peníze do Afriky z dobré vůle…
Samozřejmě, že ne. Čína má své zájmy, neinvestují u nás pro bono. Nemají ani nutkání to předstírat. Číňané v Africe hledají další trhy pro odbyt svých výrobků a služeb. A jistotu, že budou mít dost surovin pro stabilní růst svého trhu.
Archiv Joshin Raghubar
Foto archiv Joshina Raghubara
Považujete to za strategicky chytré počínaní?
Rozhodně. Celé je to motivované čistě jejich vlastními zájmy, ale to se dá říct o většině kroků, které dělají všechny země světa. Co nám nabízí Čína, je velice atraktivní. Od Západu se navíc liší v jednom zásadním bodě: má stejně jako další země své hodnoty, jak vnímá společnost, demokracii a obecně vládnutí, ale netrvá na tom, že jsou univerzální, že by je měl vyznávat každý.
V byznysu se to projeví jak?
Když s nimi sedíte u jednacího stolu, nepřicházejí s tím, že součástí dealu je i akceptace jejich společenských idejí. To je oproti Západu velký rozdíl – Čína chce zkrátka uzavřít pro ni co nejvýhodnější dohodu. Jako africké země se musíme naučit dělat to stejně.
Tedy hrát tvrději?
Hrát lépe. Tvrdost ve vyjednávání je vratký pojem. Naši vyjednavači a firmy musejí jít do jednání s Čínou i dalšími s větším sebevědomím, abychom i my odcházeli s co nejlepším výsledkem. A musíme zároveň vědět, co přesně chceme.
Když mluvíte o Africe, používáte zájmeno „my“. Funguje skutečně nějaký společný africký hlas? Taková severní, subharská a jižní Afrika jsou hodně odlišné regiony.
Máte naprostou pravdu, Afrika není jeden stát. Je plná kultur, jazyků a naprosto odlišně strukturovaných trhů. O nás ale hovořím proto, že všechny problémy, o kterých jsme se bavili, jsou společné pro všechny africké státy. Prakticky každá africká země má například nějaký druh obchodní dohody s Čínou. Proto nemám problém mluvit o „nás“.
V porovnání s tím, co dělá Čína, prošvihl podle vás Západ v Africe šanci?
Do určité míry ano. Západ vždy přinášel se svým byznysem tlak na přijetí vlastních hodnot a společenských norem. S Čínou nic takového u vyjednávání řešit nemusíte. Neříkám, že je to nepochopitelné, židovsko-křesťanská tradice vychází z přesvědčení, že její hodnoty jsou univerzální.
Prospělo by však, kdyby si západ ujasnil, jak to má nastavené. Zda jsou západní hodnoty součástí dealu, nebo se od nich zvládne v jednání s ostatními oprostit a mít širší rozhled.
Představte si, že za vámi přijde představitel Evropské unie. Řekne vám, že ho znepokojuje, že Čína tak masivně rozvíjí investiční aktivity přímo za jejich humny. Co mu poradíte?
To jste se rovnou dopustil první chyby. Nejsme za žádnými humny, jsme na prahu Evropy. Předně bych mu poradil, aby si byla Evropa vědoma, že vůči Africe působí paternalisticky, že neustále slyšíme, jak Evropa zachraňuje nás chudé Afričany. To by mělo úplně zmizet.
Jsme popravdě už dost unavení z nutnosti neustále splňovat vaše představy, jak se má něco dělat. Pojďme se spíše střetnout v pozici, která více odpovídá postavení Afriky.
Rozvoj Afriky je v evropském životním zájmu.
Abych byl upřímný, Evropa by měla zpozornět. Pokud se Africe nebude dařit posunout se od přežívání k růstu, bude mít Evropa vážný problém. Potřebujeme vytvořit střední střídu, vybudovat infrastrukturu. Pro Evropu to není žádný charitativní projekt, rozvoj Afriky je v jejím životním zájmu.
Altruismus, s jakým byla Evropa zvyklá k africkým otázkám přistupovat, je zbytečný. Je načase se chovat pragmaticky.
Pomáháte rozjíždět byznysy napříč Afrikou. Co byste řekl, že je pro tamní podnikatele a podnikatelky největší překážka? Není to třeba kvalifikovanost pracovní síly?
V Africe je spousta talentů, například v technologiích. Amazon má v Jižní Africe deset tisíc lidí, jeho odnož AWS vznikla v Kapském městě. Já se snažím tyto talenty rozvíjet.
Jeden z největších problémů afrického byznysu je přístup na vlastní trhy. V rovině teorie je africký trh masivní, ale řada afrických trhů je hodně fragmentovaná, a pokud tam chcete podnikat, máte problém operovat na celém jednom trhu najednou.
Foto Petr Vagner
Foto Petr Vagner
Jedním z důvodů je, že hranice před desítkami let kreslili Evropané podle pravítka. Zadruhé, kam nevedou koleje ani silnice, nemůže putovat zboží a většinou ani služby. A chybí nám funkční digitální infrastruktura, například pro přeshraniční platby – to je přitom dnes úplný základ.
Abyste dnes provedli platbu z jednoho státu Afriky do druhého, musíte ji často prohnat přes americkou banku. To platí i pro státy, které spolu sousedí.
V Evropě si například průmysl často stěžuje na špatnou předvídatelnost regulací. Není tohle v Africe při politické nestabilitě řady zemí ještě větší problém?
Zdaleka ne tak velký, jak se navenek může zdát. Poslední roky se politická stabilita v Africe dramaticky zlepšila. Bylo méně válek, probíhaly snazší výměny vlád, do vedení se dostaly vzdělané elity. Nejsem si jistý, jakou předvídatelnost Západ přesně hledá.
Stačí se podívat na brexit, americké, francouzské a britské volby, změny v rámci Unie… Připadá mi to také jako nemalá politická nestabilita.
Abychom neřešili jen problémy afrického kontinentu, co se naopak v Africe byznysově daří?
Mohu s klidem říct, že v té či oné metrice roste prakticky každý africký trh. Zvyšuje se kupní síla. Díky tomu, že budujeme už zmíněnou digitální infrastrukturu, nám velmi rychle roste odvětví fintechu. Pracujeme na lepším rozvoji zemědělství, ostatně šedesát procent Afričanů je v nějakém směru aktivní právě v něm.
Stále častěji také vidíme přesouvání obsluhy digitálních trhů právě do Afriky. Podpora pro evropskou síť Amazonu sídlí k Kapském městě. Stáváme se díky tomu určitým motorem pro spoustu nadnárodních technologických firem.
