Je čas na pohádku, nechte si ji vyprávět. O čem bude? Kterak Daniel k báječnému vínu přišel, přičemž nejúžasnější na téhle pohádce je, že se skutečně stala.
Bylo nebylo, za devatero řekami a devatero horami se tyčí desátá hora jménem Simonsberg, tam se rozprostírá Danielovo království. Žije se v něm spokojeně, aspoň Danielovi určitě, letos mu bylo třicet a pochází z daleké země, jež místo pod Simonsbergem leží pod Řípem, odtud se mladý muž pyšní urozeným původem, vždyť jeho otec Ivo je šestinásobný král.
Ivo Pešat usedl společně se vsetínskými spoluhráči šestkrát na trůn pro hokejové krále Česka, podílel se na pohádce od ledu. Na pohádku syna Daniela naopak svítí africké slunce, potomek stojí za dost možná nejlepšími víny, která z rukou tuzemského vinaře v poslední době vzešla. Že jsou vína Daniela Pešata jedničkou?
Jeho čerstvou produkci každopádně samé jedničky rámují: do prodeje bude dána druhou listopadovou sobotu, tedy 11. 11. „V ten den má táta narozeniny, proto jsem zvolil tohle datum,“ vysvětluje Daniel, jehož nové víno s názvem My Tale bude stát 993 korun, kdežto to předchozí, My Story, bylo za 1993, což zase značí ročník, kdy se narodil on a současně firma, o níž je právě vyprávěno.
Je vyprávěn příběh, který vyústí v pohádku: po My Story přichází My Tale, ale byť jde o pohádku – jak lze název nového vína také přeložit –, bude líčena pravda, nic než pravda. Taková pravda, jaká je… Ve víně.
Story Daniela Pešata je svěží a dlouhá. Voní po cherry, černém rybízu, vanilce a tabákových listech, má sametovou dochuť s vyváženou kyselinkou. Story je též vyzrálá, poněvadž ležela dvaadvacet měsíců ve francouzských barikových sudech.
Pochází výhradně z odrůdy Cabernet Sauvignon vypěstované na žulovém podloží třicet let starých vinic ve vyhlášené jihoafrické oblasti Stellenbosch, kde se hrozny modrají ve výšce 420 nadmořských metrů na úbočí hory Simonsberg.
Ke Story Daniela Pešata lze přivonět, lze ji ochutnat a je rovněž znázorněna na etiketě vína, které prestižní magazín Decanter před pár týdny zařadil do výběru nejlepších světových Cabernetů Sauvignon a v hodnocení Decanter World Wine Awards mu udělil vynikajících šestadevadesát bodů ze sta.
Na etiketě My Story je rozeklaný Simonsberg, avšak protože příběh již v tomto případě předjímá pohádku, propichuje pod jihoafrickou horou oblohu špičatá věž barokního kostela v německém Hochheimu, před nímž se táhnou řádky vinice kalifornského Napa Valley, a ve fantaskní krajině na vinětě se rýsuje i českému pohledu povědomý objekt – Baťův závod ve Zlíně.
Jih Afriky, západ Spojených států a Německa, východ České republiky – „cuvée“, z něhož se Danielův příběh skládá, tvoří zdánlivě nesourodá místa, přesto dohromady ladí.
Harmonizovala by s nimi klidně i impozantní silueta Trenčínského hradu, jehož kameny pospojované v masivní zdi mohou sloužit jako povedený symbol toho, že jeden osud navazuje na druhý, že lidský svět není složen z oddělených, nýbrž propojujících se příběhů, díky čemuž začínají životní dráhy mnohých dávno před početím.
Daniel Pešat není v tomto směru výjimkou. Také jeho předurčení má kořeny jdoucí hluboko za něj. Daniel ještě zdaleka nechodí po vinici, nýbrž po houbách, když jeho budoucí otec, v ten čas nadějný hokejový brankář, kroutí za socialismu vojenskou službu v Dukle Trenčín.
Daniel má před sebou ještě každou vteřinu svého života, zato poslední vteřiny svobodného života ubíhají spoluhráči Iva Pešata z armádního týmu. Spoluhráč se chystá na svatbu, k ní patří víno a ke gólmanovi letí místo puku dotaz, zda by nějaké nesehnal.
Dotaz má logiku, jak by ne: tetička Iva Pešata pracuje ve Vinařských závodech Hodonín, takže víno je na svatebním stole a brankář díky němu skóruje, tohle byla trefa, známí chtějí další lahve, dodavatel je nakonec otevírá i sám pro sebe, otevře lahev a tím vypustí džina pokušení, kouzlu vína natrvalo propadá.
Pořád je hokejistou, přesune se do Vsetína, je u všech šesti titulů valašského zázraku z devadesátých let, je jedním ze čtyř hráčů týmu, kteří mají mistrovský aršík kompletní. Ivo Pešat zpravidla kryje záda reprezentačnímu brankáři Romanu Čechmánkovi, ten je na sportovním poli úspěšnější než jeho náhradník, ale v podnikání je to úplně naopak.
Čechmánek se zamotal do podivných investorských eskapád, v nich prošustroval ohromné částky, a to nejen své, kvůli tomu se doteď vláčí po soudech a notně si pošramotil pověst. Zato Pešatova pověst roste a kvete jako vinice na jižním svahu.
Ivo Pešat se fanfarónsky nerozmachuje, za hokejové peníze si nekupuje drahá auta a další výstřednosti, drží se při zemi, kterou proráží kmeny révy vinné, o jejíchž odrůdách a způsobech pěstování toho ví čím dál víc. Dvě sezony předtím, než jej poprvé zalije euforie coby hokejového šampiona, otvírá brankář ve Zlíně vinotéku, v ten samý rok se narodí Daniel.
Synova předurčenost se netýká jen vína, zprvu jde i jinak v otcových stopách, vlastně v rýhách, které zanechávají brusle v ledu. Nebrání vyrážečkou gólům, jako útočník se je snaží dát; dotáhne to do extraligy juniorů, další kariéru mu zhatí zranění, je z toho špatný, ale nezhroutí se mu svět.
Naplno se vrhne do světa, v němž pravda leží v dubových sudech, a když vyjde na světlo, třpytí se a voní. O pravdě vždy, želbohu, neplatí motto z prezidentské standarty, v Danielově případě se však naplnilo. Pravda vítězí! Zlín, na který ukazuje Baťův závod na etiketě My Story, byl pro brankářova syna výchozím bodem a pořád je jeho základnou.
Ve městě Pešatovi stále provozují vinotéku, zásobují vínem pět desítek restaurací a barů po republice, loňský obrat měli dvanáct milionů korun a kromě vín za obvyklou cenu nabízejí i velká vína za velké peníze.
Červené z Kalifornie můžete mít za čtvrt milionu, burgundské z Romanée Conti se klidně může vyšplhat k milionu, to už je třeba hlídat, aby z něj manželka omylem neudělala svařák, v nemálo případech jde pochopitelně o investiční příležitost.
Do zlínské vinotéky jednou zavítá expert z ciziny, rozhlíží se, nechá si leccos otevřít, pozorně zkoumá, jazyk promění v degustační laboratoř, a když poté s jeho pomocí začne mluvit, Pešatovi uslyší: „Kdyby se zde otvírala michelinská restaurace, svou nabídkou byste pokryli vinný lístek kompletně a všemi směry.“
Je to pěkné vyznamenání, to dá rozum, drahá vína mají samozřejmě velkolepé příběhy, velkolepou historii, jejich příběhy ovšem nechme s čistým svědomím spát, jen bychom papouškovali dávné letopočty, které navíc znalci dávno znají. Ani Daniel papouškovat nechce, být interpretem cizích příběhů rozhodně není totéž jako stvořit vlastní.
Etiketa My Story ještě neexistuje, ale její druhý motiv – prvním je Baťova fabrika – už se rýsuje, totiž kostel v Hochheimu. V hessenském městečku hospodaří vyhlášený vinař Günter Künstler, jeho otec byl po válce nuceně vysídlen z Dolních Dunajovic, svět je malý, teď k němu jede na stáž holobrádek ze Zlína.
Jde o dvoutýdenní stáž, tak zní domluva Künstlera s mladíčkovým otcem, ale nakonec se protáhne na celý rok, výrobce jedněch z nejlepších ryzlinků na planetě se stává Danielovým mentorem.
Forbes Digital Premium
