Je to celoevropský problém, který se tak dlouho hromadil, až dospěl do bodu, kdy některá města už vlastně nevědí, co si s ním dál počít. Dostupnost bydlení napříč Evropou stále klesá a bytová krize již začíná doléhat i na střední třídu.
Také Česko, a především Praha, řeší, jak dostupnost bydlení zvýšit, kam nalít peníze a jak spolupracovat se soukromými investory. Má k tomu důvod. Podle nedávných dat poradenské společnosti Deloitte je na tom Česká republika v tomto ohledu nejhůře z osmnácti sledovaných zemí. A mezi městy je Praha předposlední. Nedostupnější bydlení má pouze Amsterdam.
V některých evropských metropolích je přitom frustrace z nedostatku domů a bytů na první pohled ještě vyšší než u nás. Například v Dublinu se loni konaly násilné protiimigrantské protesty, které vyprovokovalo mimo jiné i zděšení z toho, že už tak limitované množství cenově dostupných bytů zabírají přistěhovalci. Několikatisícové demonstrace za dostupnější bydlení se v uplynulém roce konaly také v Portugalsku nebo v Itálii.
Podle Sorchy Edwards, generální tajemnice organizace Housing Europe, evropské státy významně investovaly do výstavby levných nemovitostí po druhé světové válce, ale od osmdesátých let minulého století od toho začaly upouštět.
Otázka, jak dostupnost bydlení zlepšit, je teď však opět tématem na celém kontinentu. „Mezi nejdůležitější faktory, které mohou zlepšit nízkou dostupnost bydlení, patří výstavba nových domů a bytů, zjednodušení stavebních předpisů a povolení, dostupnost hypoték, zlepšení infrastruktury a také podpora pro developerské projekty zaměřené na dostupné bydlení,“ tvrdí ve své zmiňované analýze Deloitte.
Jedním z možných nástrojů je také spolupráce veřejného sektoru se soukromými investory nebo bankami. Například současná britská vláda se zavázala, že v příštích pěti letech postaví ve spolupráci s bankou Lloyds a developerskou společností Barratt Developments jeden a půl milionu nových bytů a domů. Podle deníku Financial Times nicméně výstavba nezačne dříve než v roce 2028.
V Dánsku zase funguje národní model dostupného bydlení, který zřizuje nezisková bytová družstva, z nichž dvě třetiny vybraného nájemného putují do národního stavebního fondu. Z něj se od roku 1967 financuje budování nových projektů a renovace stávajícího fondu.
V roce 2022 žilo v sociálním bydlení téměř milion lidí, tedy šestina obyvatel Dánska. Sektor veřejného bydlení je druhým největším poskytovatelem bydlení v zemi a disponuje téměř šesti sty tisíci byty, což odpovídá jedné pětině národního stavebního fondu.
Zatímco v Česku developeři mluví opakovaně o tom, že dostupnost domů a bytů zajistí především rychlejší a masivnější soukromá výstavba a její efektivnější povolování, vláda se snaží hledat cesty jinde. Už na jaře letošního roku proto spustila program podpory dostupného nájemního bydlení.
Města a obce dostanou od státu pozemky a výhodné úvěry na jeho výstavbu. Nové byty mají stavět buď samotné obce, nebo na jejich výstavbě spolupracovat se soukromými developery. V první fázi bude stát nabízet podporu ve výši osmi miliard korun ve formě zvýhodněných úvěrů na výstavbu bytů s nájmem nižším, než je tržní průměr.
Obce by mohly stavět s podporou státu nebo ve spolupráci se soukromým investorem. Zároveň by ale soukromý investor mohl stavět cenově dostupné nájemní bydlení sám, pokud se s obcí domluví. Další možností je, že obce budou do vlastního fondu odkupovat již postavené domy.
Program podpory dostupného bydlení, jehož výdaje chce ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti) na příští rok navýšit o sedm miliard korun, se však v posledních dnech stal předmětem vnitrokoaličního sporu v rámci jednání o státním rozpočtu na příští rok.
Dostupnost bydlení se snaží řešit i hlavní město, a to především restartem městské bytové výstavby. Před čtyřmi lety město založilo příspěvkovou organizaci s názvem Pražská developerská společnost (PDS), která má jako hlavní poslání zhodnocovat městské pozemky a připravovat na nich projekty pro cenově dostupné nájemní bydlení.
Výstavba městských bytů totiž do roku 1991 klesala a v roce 2008 se úplně zastavila, přičemž naprosté většiny městských bytů se Praha zbavila v rámci několika vln privatizací. Podle údajů Pražské developerské společnosti postavil od roku 1995 celých 99 procent nových bytů v Praze soukromý sektor.
K založení organizace, která má začít stavět městské byty, se Praha inspirovala v Mnichově a také v procesech, na kterých stojí čtvrť Hafen City v Hamburku. Pražská developerská společnost získala při svém založení osm set tisíc metrů čtverečních městských pozemků na území celé Prahy, na kterých by v následujících deseti letech mělo vzniknout až osm tisíc nových bytů.
První bytové domy vlastněné městem by se měly začít stavět v polovině příštího roku. PDS už podala žádosti o stavební povolení na zhruba 450 bytů za zhruba dvě miliardy korun v projektech v Praze 5, Praze 4 nebo Praze 8.
Dostupné bydlení České spořitelny
Největší městské projekty se chystají v Praze 4, konkrétně v chystané čtvrti Nové Dvory, která zatím čeká na změnu územního plánu. Praha tam v horizontu deseti let počítá s bydlením pro pět tisíc lidí, administrativou, mateřskou a základní školou a prostorem pro obchody a služby.
Dalším nástrojem, jak by chtěla Praha dostupnost bydlení zvyšovat, je metodika kontribucí developerů. Ta určuje, jak velký příspěvek do městské kasy musí developer odvést v případě, že žádá o povolení výstavby. Vybrané peníze mají jít především na infrastrukturu a veřejnou vybavenost. Město si ale může určit i jiné plnění, a to může být právě požadavek na vybudování dostupných bytů a jejich převedení do vlastnictví města.
Z dalších subjektů se budování dostupného bydlení věnuje například specializovaná dceřiná společnost České spořitelny. Ta v loňském roce ve spolupráci s Kooperativou koupila rezidenční projekt Opatov II v Praze 11 od developerské společnosti Sekyra Group miliardáře Luďka Sekyry.
Investiční spolupráce pojišťovny Kooperativa a společnosti Dostupné bydlení České spořitelny, která hodlá na Opatově poskytovat dostupné nájemní bydlení například zdravotníkům nebo učitelům, vychází ze spolupráce jejich rakouských mateřských společností Vienna Insurance Group a Erste Group Bank, které mají v Rakousku s podobnými projekty zkušenosti.
