Baťovo dědictví žije na Slovensku. Lowa šije boty, které nosí horalové i Obama

Věděli jste, že Slovensko je světovou špičkou nejen ve výrobě aut, ale také outdoorové obuvi? V Bošanech na západě země ušijí ročně zhruba tři miliony párů turistických bot určených k exportu.

Značka Lowa je fanouškům hor dobře známá. Na trhu je již přes sto let a za tu dobu získala důvěru několika generací turistů. Na svém kontě má dokonce i historicky nejprodávanější turistický model na světě.

Málokdo však ví, že se téměř celá produkce značky už léta šije na Slovensku. Jde o miliony bot, které brázdí Alpy, Pyreneje či americké Skalnaté hory. Společnost Lowa Production zde loni vyprodukovala „pohorky“ za rekordních 115 milionů eur a její tržby posledních pět let nepřetržitě rostou. Mezi bošanské klienty patří dokonce i bývalý americký prezident Barack Obama – na letišti byl vyfocen právě v botách ze Slovenska.

Součást italské skupiny Tecnica

Lowa Production z Bošan je součástí obřího koncernu Tecnica Group. Holding italské rodiny Zanattových vyrábí kromě bot Lowa také lyžařskou výstroj Tecnica, Blizzard a Nordica, kolečkové brusle RollerBlade či sněhule Moon Boot. Loni italská rodinná firma dosáhla celkových tržeb 540 milionů eur. Osmdesátiprocentní podíl v německé značce Lowa koupila Tecnica v roce 1993.

Bošanská továrna leží u řeky Nitry, ve stínu komína s hráškově zeleným nápisem Lowa. Nové výrobní a skladové haly ostře kontrastují s rozpadajícím se zbytkem areálu bývalých socialistických koželužen za betonovým plotem. Do závodu denně dochází zhruba osm set lidí, další stovky šijí horní části bot v pobočkách v okolí.

„Je to velmi náročná práce, jedna bota se skládá z 50 až 120 drobných částí, z nichž většinu je třeba sešít ručně,“ říká šéf výroby Eduard Daubner. Pohled na zástupy žen skloněných nad šicími stroji mu dává za pravdu. Svršky bot vznikají postupným vykrajováním kožených a textilních dílců, které lidé následně sešívají. „Máme velký podíl ruční výroby, protože firma dlouhodobě upřednostňuje kvalitu produktu před objemem,“ zdůrazňuje finanční ředitelka společnosti Lowa Production Michaela Juhászová.

Automatizovaná výroba přichází na řadu až při nastřikování polyuretanové pěny. „Pěna zatvrdne po šesti vteřinách, vytvoří mezipodešev a v dalším kroku pevně spojí svršek boty s vibramovou podrážkou,“ vysvětluje chemik závodu Radovan Eliáš. Boty se v závodě finalizují na dvanácti strojích v tempu necelá minuta na jednu botu.

Cena jednoho stroje je více než milion eur a kvůli efektivitě pracují všechny stroje prakticky nepřetržitě – na tři směny. Jeden stroj denně dokončí tisíc kusů bot. Zatímco šití je doménou žen, nepřetržitě rotující stroje obsluhují téměř výhradně muži.

Většina bot má podrážku od italského výrobce Vibram, 99 procent z nich také nepromokavou goretexovou membránu od americké společnosti Gore. „Zbylý materiál, zejména kůže, dovážíme z Polska, Německa, Chorvatska či Itálie,“ říká šéf výroby při pohledu na sklad plný kotoučů a balů látek, který připomíná velkoobchod s koberci.

Oblíbené zejména v Americe

Z brány bošínského závodu vyjíždějí denně dva až tři kamiony plně naložené botami Lowa. Směřují do logistické centrály v bavorském Jetzendorfu, odkud následně putují na trhy zejména v Německu, Švýcarsku a Spojených státech, ale také do Číny, Japonska či Kanady.

„Na americkém trhu jsou naše boty velmi oblíbené, směřuje tam zhruba čtvrtina produkce,“ říká finanční ředitelka Lowa Production Michaela Juhászová. Fotografii amerického prezidenta Baracka Obamy, na které má obuté boty vyrobené slovenskými šičkami, má zarámovanou v kanceláři.

Firma zaměstnává kromě Slováků i Rumuny, Bosňany či Ukrajince, ti dohromady tvoří zhruba pět procent personálu. „Setkáváme se s nedostatkem uchazečů o práci a ty, které získáme, musíme zaškolit a naučit šít, protože obory jako šička či obuvník zavřely střední odborné školy už před lety,“ říká Juhászová.

Přesto Lowa dosud personálně těží z tradice regionu. Okolí Partizánského bylo desetiletí obuvnickým centrem Slovenska. Otázka je však budoucnost. Lidé, kteří se vyučili tomuto řemeslu, postupně odcházejí do důchodu a mladé manuální výroba obuvi neláká.

Celé odvětví v Evropě navíc bojuje s levnější konkurencí z Asie, takže odborníci již déle skloňují postupný útlum obuvnictví v Evropě. V blízké budoucnosti však Juhászová nepředpokládá odchod italské firmy ze Slovenska. „Vyloučit se nedá nic, ale majitelé loni investovali do závodu jedenáct milionů eur, předloni šest milionů eur a nedávno jsme získali i evropské granty, takže budeme spíše pracovat na udržení efektivnosti výroby,“ odhaduje.

Již dnes firma využívá levnější pracovní sílu i na Balkáně. Část portfolia – taktické boty či některé svršky pro turistické boty – firma vyrábí v Bosně a Hercegovině, kde má tři externí dodavatele. Opakuje se tak podobný scénář z minulosti, kdy manažeři kvůli zvyšující se ceně práce v Německu přesunuli část výroby právě na Slovensko.

Spletitá historie a Baťův odkaz

Výběr Horního Ponitří však nebyl náhodný. Zpracování kůží má v Bošanech dlouhou tradici – už od poloviny 19. století. Blízkost řeky, lesů a kůry stromů vhodné k moření kůží zaujaly tehdejšího rakouského podnikatele Adolfa Schmitta. Ten už měl jednu koželužskou továrnu v Kremži, ale rozhodl se expandovat do malé uherské obce.

V Bošanech založil kolem roku 1850 továrnu a postupně zde spolu se synem vyráběli hnací řemeny, pásky či postroje na koně. Během první světové války se produkce soustředila na řemeny na pušky či kožené „baganče“ (bakancs je maďarské slovo pro boty, pozn. red.).

Obuvnickou pečeť Bošanům definitivně vtiskl podnikatelský génius Tomáš Baťa, který v roce 1930 koupil schmittovskou koželužnu a kompletně ji přestavěl. Ve vesnici postavil průmyslový park i s koloniemi bytů pro dělníky, vybudoval v obci osvětlení, hotel, kino, společenský a obchodní dům. Zakrátko byly Bošany Baťovi malé a rozhodl se postavit nové obuvnické městečko na zelené louce – a tak vznikly nedaleké Baťovany, dnešní Partizánské.

Ze silné tradice výroby obuvi těžil region i po nástupu komunistů. Po znárodnění v roce 1953 se z baťovského závodu staly Koželužny Bošany, součást národního podniku ZDA Partizánske, které zásobovaly botami celý socialistický blok. Po sametové revoluci se podnik rozpadl a v průmyslovém areálu v Bošanech vzniklo několik firem, které se snažily navázat na tradici obuvnické výroby.

Největší úspěch měla společnost Rialto bývalých zaměstnanců obuvnického závodu v Partizánském, kteří se spojili s italským investorem Riko Sport. Rialto šilo na zakázku obuv pro sportovní značku Puma a postupně se stalo také hlavním dodavatelem pro značku Lowa. V roce 2019 Tecnica začlenila slovenskou větev do holdingu a firma Rialto se v roce 2021 přejmenovala na Lowa Production. Bývalý název podniku dosud připomíná živý plot ve tvaru slova Rialto před továrnou.

Vyhledávání...

Nebyly nalezeny žádné výsledky. Zkuste prosím zadat jiné klíčové slovo!

...nebo si přečtěte rubriky

American Dream!