Bílo-modrý Gulfstream G500 se odlepí od země a nabírá výšku. V klidu, hladce a tiše překonává bariéru mraků. Tak nějak samozřejmě, přiměřeně. Přesně jako jeho majitel a brzy možná další Čech mezi nejbohatšími lidmi světa. Pavel Hubáček.
Tenhle Banku Creditas, Grandhotel Pupp, nejbohatších lidí světa. Má čtyři děti, muž klepe na dveře klubu T energetické společnosti, vilu po Alfonsi Muchovi, obrazy od Kupky i Mondriana, vinařství v Bordeaux, soukromý tryskáč Gulfstream G500 s označením OK-HUB. A taky má rád slovo přiměřeně.
Tohle slovo ho taky výtečně vystihuje. Stejně jako bezelstná odpověď na otázku, jak se to vlastně stalo, že tenhle chlapík z Olomouce vydělává miliardy. „No promiňte, pracuju už nějakých třicet let, to snad miliardu musí vydělat skoro každý, ne?“ A to se, prosím pěkně, bavíme o miliardě dolarů, nikoli korun.
Pavel Hubáček, jeden z nejtišších a nejméně nápadných českých miliardářů. Tohle je story muže, který se přes klasický devadesátkový model nakup na Západě, prodej doma, přes půjčky a obchod s pohledávkami vypracoval v byznysmena, s nímž dělají obchody nejúspěšnější Češi, pracuje pro něj více než tisíc lidí a spravuje účty čtvrt milionu občanů téhle země.
V byznysmena, který má rád svou ohromnou excelovou tabulku, ale nikoho netouží ohromovat. V byznysmena, který začínal na ledě – a na ledě taky doslova začínal tento rozhovor. Zdálo se, že už to nestihne, přesto však David Kämpf nakonec puk dojel a téměř z úrovně brankové čáry zvýšil náskok na 2:0.
Ve vyprodané O2 areně zavládla slovy těžko popsatelná elektrizující atmosféra. Devatenáct sekund před koncem už bylo hotovo. Češi se po čtrnácti letech stali mistry světa v hokeji. Všem kolem, včetně autorů tohoto textu, vypadávaly hlasivky. Více než sedmnáct tisíc lidí bylo na nohou.
Ve svém skyboxu stál i Pavel Hubáček, který si v reakci na Kämpfovu branku vyndal ruce ze zadních kapes a pořádně, avšak jen jednou, tleskl rukama. Lépe byste něčí charakter bez použití slov zachytili jen těžko. I proto vás teď možná napadá – kdo vlastně je a kde se vzal Pavel Hubáček?
Kde to všechno začalo?
U hokeje. Od pěti let jsem hrál hokej, trénovali jsme dvakrát denně. Takto jsem hrál až do dorostu. Při hokeji se člověk naučí disciplínu, makat, týmovou práci… Všechno, co se vám pak v byznysu hodí.
Byl jste šťastný?
Jasně, byl to perfektní kolektiv, strašná legrace. To se nedá s individuálním sportem srovnat. Chodil jsem i na hokejovou školu, velmi zajímavá zkušenost.
A pak?
Jak jsme byli starší, začali jsme jezdit do ciziny, kde jsme měli možnost nakoupit věci, které tu za komunistů nebyly. Třeba jsem nakoupil videa za pět tisíc korun a tady prodával za dvacet.
To je fakt takto prozaické, váš začátek?
Naprosto. A v momentě, kdy váš otec vydělává dva až tři tisíce měsíčně a vy vyděláte patnáct tisíc na jednom videu, vás to podle mě definuje do budoucna. Že nechcete dělat pro někoho, ale být na vlastních nohou.
