Na Ukrajině pomáhá zachraňovat kulturní dědictví napadené země, v Americe zase novátorsky šíří dědictví české. Filantropické a mecenášské aktivity třetího nejbohatšího Čecha Karla Komárka jsou široké a pestré. Uskutečňuje je skrz nadaci KKFF a mluví o nich šéf nadace Luboš Veselý.
Veselý se s Komárkem potkal minulý měsíc ve Washingtonu. Do kararského mramoru, z něhož je vystavěn venkovní plášť tamějšího Kennedyho centra, se opíralo zářijové slunce, když před ním z tmavého SUV miliardář vystoupil. A to v souvislosti s akcí, za níž stojí nadace, kterou vlastní s manželkou Štěpánkou.
Karel Komárek Family Foundation (KKFF) a společnost Allwyn z Komárkovy skupiny KKCG podpořily vyššími desítkami milionů korun vznik díla Dvořák Dreams od tureckoamerického esa moderního umění Refika Anadola. Dílo mělo minulý měsíc americkou premiéru, celosvětová proběhla loni před pražským Rudolfinem.
Není přitom náhoda, že Anadolův artefakt uvedl Komárek na americké půdě v exteriéru Kennedyho centra, jakéhosi neoficiálního amerického ministerstva kultury, neboť oficiální v USA ani neexistuje. Komárek je štědrým donátorem instituce už dlouhá léta.
Náhoda není ani to, že postavou, jíž Anadolova šestnáctiminutová vizuální a hudbou podbarvená smyčka vzdává hold, je Antonín Dvořák. „Příběh slavného hudebního skladatele v Karlu Komárkovi velmi silně zarezonoval,“ říká Luboš Veselý v rozhovoru, kde mluví i o kulturní pomoci Ukrajině.
Proč zrovna Dvořákův příběh?
Ještě víc než hudba podle mě zaimponovaly panu Komárkovi Dvořákovy životní postoje. Hudebník byl sice věřící člověk, ale na druhou stranu velmi otevřený, liberální. Dnes by se řeklo, že měl správný mindset, díky němuž uměl přijímat podněty z různých kultur, etnik. Tohle všechno dokázal promítnout do své práce a zaznamenal celosvětový úspěch, to je velmi inspirující.
Nadace rodiny Komárkových věnovala Kennedyho centru zhruba 6,5 milionu dolarů.
Z podnětu a za podpory Karla Komárka vznikl v roce 2008 hudební festival Dvořákova Praha, jehož další ročník před několika dny skončil. A víceméně souběžně s festivalem běžela letos ve Washingtonu projekce Dvořák Dreams.
Běžela v Kennedyho centru, s nímž je Karel Komárek úzce spjatý…
Pan Komárek a jeho žena jsou v mezinárodním výboru Kennedyho centra, jeden čas tomuto výboru i předsedali. Zrovna v tom čase začala výstavba nové budovy centra s názvem Reach, která slouží zejména stávajícím – a tedy moderním – formám umění. To Komárkovy oslovilo.
Reach je vlastně takový interaktivní multiumělecký lab, v němž se potkávají progresivní lidé z různých uměleckých oblastí a tvoří v něm. Zároveň poskytuje místo pro vzdělávání, jsou tam také učebny, kde se dělají workshopy pro školy a podobně.
Ze zhruba 6,5 milionu dolarů, které už nadace rodiny Komárkových Kennedyho centru věnovala, šlo pět milionů právě na stavbu Reache.
Prostřednictvím Kennedyho centra je navíc v USA šířena české umělecká stopa, že?
To je pro nás důležité a děje se tak ve spolupráci s českou ambasádou. Ještě před otevřením Reache jsme do Kennedyho centra dostali dvanáct nadějných českých umělců, ale představili jsme zde i ty velmi respektované, jako Českou filharmonii v čele se šéfdirigentem Semjonem Byčkovem. Letošní září jsme sem přinesli Dvořák Dreams.
Toto dílo má být mimochodem součástí sbírky nového umění 0×Collection, kterou pan Komárek připravuje a financuje a měla by být v relativně blízké budoucnosti otevřena pro veřejnost na dosud nespecifikovaném místě v Evropě.
Má tahle sbírka i investiční potenciál?
Nejsem v tomto směru odborník, ale jak znám pana Komárka, tak určitě. Především je to ovšem další znak toho, jak velkou vášeň v něm vzbuzují formy moderního, digitálního umění.
Co ho na něm tak baví?
Myslím, že se to propojuje se zálibou ve všem, co je nové, progresivní, a to zejména z pohledu technologií. Pana Komárka to baví a současně fascinuje. Umí ho to pohltit, ale zároveň je k tomu často velmi kritický.
Putin vtrhl na Ukrajinu ve čtvrtek, dva dny poté už byl náš kamion ve Lvově.
Ještě ale s dovolením zpět k donátorské podpoře Kennedyho centra: systém, jakým se tak děje, se snažíme částečně okopírovat i pro celkové fungování nadace.
Jak to myslíte?
Snad už někdy v roce 2015 nám Karel Komárek říkal, že si musíme jako nadace shánět i další peníze a nespoléhat se jen na něj. Pravdu měl v tom, že pro nadace je jednoznačně výhodnější mít víc mecenášů. Znamenalo to však změnit myšlení lidí. Aby pochopili, proč dávat peníze do nadace miliardáře.
Podařilo se?
Ano, a hlavně díky tomu, že se objevily projekty, u nichž jsme byli schopni prokázat, že umíme rychle reagovat, že jsme flexibilní a transparentní. Naše pomoc měla rychlý a přímý dopad, ať už to šlo o covid, tornádo na Moravě, nebo o válku na Ukrajině.
Dokázali jsme lidi zvenčí přesvědčit, že značka naší nadace je zárukou, že jejich peníze budou doručeny na správné místo.
Zastavme se u pomoci Ukrajině, při níž jste byli velmi aktivní. Můžete shrnout, co vše jste dělali?
Putin vtrhl na Ukrajinu ve čtvrtek, v pátek už jsme sehnali kamion s matracemi a v sobotu ho poslali do Lvova. Zároveň jsme začali spolupracovat s Člověkem v tísni, během prvního týdne odbavili okolo deseti kamionů, takhle se celá pomoc rozjela.
V jejím rámci jsme také poskytli na zámečku u Prahy ubytování pro třicet čtyři maminek s dětmi a v rámci koordinace různých nadací jsme se ujali tématu podpory mimoškolního vzdělávání, protože jsme se dozvěděli, že tuto oblast stát podporovat nebude.
Vznikly adaptační skupiny, začali jsme organizovat příměstské tábory, pak jsme vymýšleli systémový nástroj ve prospěch této oblasti. Výsledkem je projekt Darujeme kroužky dětem, dnes digitální platforma, do které je zapojena velká spousta organizací, od skautů přes školy a kluby.
Donoři navíc vložili do projektu peníze, díky kterým může potřebná rodina čerpat až dva tisíce na dítě a z nich platit různé kroužky, zápisné a tak dále. Toto bylo primárně určené pro ukrajinské děti, avšak následně se tento druh pomoci rozšířil i na české. Pak je tu i projekt Archa na záchranu ukrajinského národního dědictví.
Jak přesně Archa funguje?
Připravili jsme ji v součinnosti s českým ministerstvem kultury. Ze společných diskusí a v rámci spolupráce s Národní knihovnou se narodila mobilní digitalizační jednotka, v podstatě kontejner, který převeze kamion na Ukrajinu a uvnitř něhož jsou skenery a další sofistikované věci pro digitalizaci knižního fondu.
Nyní připravujeme Archu číslo dvě pro digitalizaci uměleckých předmětů, na tom spolupracujeme nejen s Národní knihovnou, ale také s Národním muzeem a ukrajinskou Národní knihovnou.
Jde o unikátní koncept, v jehož rámci jsou v dlouhé dodávce tři mobilní digitální pracoviště. Prvním je 3D skener, druhou část tvoří počítače, třetí přenosná skenovací jednotka. Cílem je naskenovat umělecký předmět, kupříkladu vázu, ze všech stran a nahrát ho na cloud, aby byl k dispozici online archivům. Archa číslo dvě by měla být do konce roku hotová.
Kolik tyto Archy stojí?
První stála deset milionů, KKFF dala polovinu. Cena druhé Archy se bude teprve soutěžit, ta bude vzhledem k větší technické náročnosti pravděpodobně stát ještě o něco víc.
