Jedny vyrostly ve světě totality, druhé čelí enormnímu tlaku sociálních sítí, další balancují někde mezi. Na pracovištích dnes vidíme snad nejširší věkové spektrum v historii od nejmladších stážistek až po ženy v důchodovém věku. O tom, jak se odlišují přístupy jednotlivých generací, kde to drhne a jak se mohou vzájemně inspirovat, diskutovaly v sídle Vodafonu čtyři šéfky ze čtyř různých věkových skupin.
Vrcholová manažerka Senta Čermáková, která řídí neziskovku Czechitas otvírající ženám svět IT, považuje svoji generaci X, tedy lidi narozené od poloviny šedesátých let do počátku let osmdesátých, za tu nejšťastnější.
„Pokud to vztáhnu na Česko, otevřela se nám, kteří jsme kolem sametové revoluce končili vysokou školu, skvělá profesní budoucnost. Já jsem po studiích kybernetiky dostala rovnou pozici v leadershipu a udělala rychlou kariéru, o čemž se dnešním mladým může jenom zdát,“ řekla během debaty v Experience Hubu telekomunikačního operátora Vodafone někdejší dlouholetá globální manažerka HP, která později řídila i inovace v poradenské společnosti Deloitte.
Senta Čermáková zároveň uvedla, že generace X si své vedoucí pozice stále pevně drží. „Neumíme si představit svoje životy, aniž bychom byli důležití. Na šéfovská místa jsme si zvykli a myslíme si, že na ně máme nárok,“ přiznala Čermáková s tím, že velké kariéry se neobešly bez tvrdé práce.
„Nedbali jsme na work-life balance, byli jsme workoholici. Neměli jsme moc rozvinutou empatii pro druhé lidi. Byli jsme alfasamci, i když jsme byly samice,“ dodala sebeironicky.
Její slova potvrdila Vladimíra Glatzová, zakladatelka přední české advokátní kanceláře Glaztova & Co. a zároveň zástupkyně generace boomerů, tedy lidí narozených od konce druhé světové války do poloviny šedesátých let. Té už po sametové revoluci táhlo na třicítku, takže oproti nastupující generaci X měla určité pracovní zkušenosti.
„Na vlně příležitostí jsem jela na zkušenou do právních kanceláří v Londýně a Paříži a s úžasem sledovala, co se tam děje. Po návratu do Česka jsem založila vlastní kancelář, nebyla tu konkurence, takže jsme mohli organicky růst. Pracovala jsem dnem a nocí, spala jsem tři hodiny. Víkendy jsem se snažila věnovat dětem,“ popsala Vladimíra Glatzová, pro niž teď pracuje přes čtyřicet právníků napříč různými generacemi.
„Jednoznačně pozoruji, že mladší lidé jsou ochotní pracovat méně, než jsme byli my. Neříkám, že to není správné, je to zkrátka fakt. Zároveň bych řekla, že moje generace byla v začátcích loajálnější a pokornější, já jsem svoji šéfovou vždy poslouchala s respektem. Dnešní mladí chtějí být především dobře vedení a placení, chtějí mít čas na své koníčky. Pokud se jim něco vymkne, jsou rozhození,“ svěřila se.
Foto se souhlasem Vodafone
Bára Stárek a Senta Čermáková na konferenci Vodafonu o generačních rozdílech
Podle Glatzové je to v pořádku, ale stále je přesvědčená o tom, že součástí talentu je u advokátů i výdrž. „Klienti nás dobře platí, my dobře platíme svoje lidi, ale za to očekávám vysoké pracovní nasazení i to, že se mnou v kanceláři v případě potřeby prostě zůstanou tak dlouho, jak je potřeba,“ přiznala Glatzová.
Podle zástupkyně mileniálů, tedy lidí narozených mezi lety 1983 a 1995, Terezy Vybíralové, ředitelky Vodafone Business Finance, nepřipravily předchozí generace současným mladým lidem zrovna jednoduchou výchozí pozici.
„Dravá generace pro nás byla nepříjemnou okolností. Když jsme byli v pubertě, rostly firmy jako houby po dešti, vyšlo hodně podnikatelských hvězd. Já tu stála s vysokoškolským diplomem, a rozhlížela se, co bych ještě utrhla,“ popsala Vybíralová.
Zároveň se prý nebála soutěžit se svými staršími kolegy. „Cítím, že poslušnost a úcta k předešlým generacím se u nás vytrácí. Naše předchůdkyně zasely v práci rivalitu a konkurenci. My se snažíme dělat práci lépe než ony, ale nejde nám o vyšší židle, spíš o kvalitu, co se týče prostředí, vztahů. Rozhodně stojíme o oboustranný respekt a důvěru,“ řekla Vybíralová.
Svůj pohled na soužití generací připojila i zástupkyně té na pracovním trhu nejmladší. Bára Stárek, šéfka spolku Díky, že můžem, který organizuje například oslavy sametové revoluce, patří ke generaci Z narozené mezi lety 1996 až 2009.
„Je jednoduché klouzat se po naší generaci. Říkat, že jsme líní, trávíme čas na mobilech, nemáme pokoru. Ale svět nám byl takhle daný, jako první jsme vyrostli s internetem, společenské dění kolem nás není zrovna pozitivní. Není příjemné v tom vyrůstat,“ popsala rozpoložení svých vrstevníků Stárek.
Foto se souhlasem Vodafone
Vladimíra Glatzová, zakladatelka přední české advokátní kanceláře Glaztova & Co
„Doba je strašně rychlá. Naše generace se jí umí přizpůsobit, myslím, že i těm starším dokážeme pomoct se v ní neztratit, a v tom je náš přínos. Na druhou stranu se od nich rádi budeme učit a poslouchat je,“ podotkla Stárek.
Na to zareagovala Senta Čermáková, která s nejmladší generací Z z pozice šéfky inovací v Deloitte každodenně pracovala.
„Mladí lidé velmi rychle chápou trendy a pomohu firmám pomoct je chytit. Na druhou stranu je potřeba naučit je základní návyky, my jsme v inovačním týmu měli lidi mezi patnácti a pětadvaceti, kterým jsme vysvětlovali, co znamená kvalitní a etický byznys,“ popsala Čermáková s tím, že mladá generace z jejích zkušeností vyžaduje neustálou zpětnou vazbu a umí se z ní rychle poučit.
„Generace Y a Z jsou hodně osobní, chtějí váš čas a feedback, což je pro manažera velmi náročné. Pokud jim dáte pozornost, lásku a péči, jsou šťastní. Pokud ne, jdou o dům dál,“ sdělila Čermáková.
Toto vyjádření potvrdila i Magdaléna Wavle, která je ve Vodafonu viceprezidentkou pro lidské zdroje a ve své firmě udělala anketu napříč generacemi.
„Pro generaci Z není důležitá hierarchie, nebojí se úkoly zpochybňovat. Chce, aby práce dávala smysl. Zřejmá je citlivost, zaznělo doslova: Dejte nám feedback, když nejste spokojení, ale dejte nám ho tak, abychom nechtěli spáchat sebevraždu,“ citovala.
Zaměstnanci z opačného spektra, tedy lidé předdůchodového věku, zase svoji generaci boomerů neradi škatulkovali. „Důležitý podle nich není věk, ale ochota učit se novým věcem.“
Za škatulkami se schovávají ti slabí. Naším úkolem je vybírat si ty nejlepší z trhu, pak se nestane, že nebudou loajální.
Během pár let populace výrazně zestárne, skupina ve věku 55 až 60 let se zvětší o osmnáct procent, což se promítne i do zastoupení jednotlivých generací na pracovištích. Mladší generace zkrátka nebudou tak silné a starší budou v práci setrvávat stále déle. To přispívá k výzvám, aby všechny generace byly v práci spokojené.
Senta Čermáková připomněla, že rozdělení do generací sklouzává ke stereotypům. „Mám pocit, že se za škatulkami občas schovávají ti slabí. Naším úkolem je vybírat si ty nejlepší z trhu, pak se nestane, že nebudou loajální.“
Šéfka Czechitas se ještě vrátila k rozdílným podmínkám dospívání různých generací. „My Xkaři jsme žili bez sociálních sítí, mohli jsme se během dětství a dospívání volně formovat, bylo to moc hezké období. Samozřejmě, žili jsme ve lži, ale věděli jsme, co je pravda a co ne. Černobílý svět je pro mladého člověka příjemný a čitelný. V tomto to mají dnešní mladí mnohem náročnější.“
Advokátka Vladimíra Glatzová jí dala za pravdu. „Generace Z žije ve světě bez řádu, mají mnoho možností, kde žít, co dělat, kam cestovat, zvolit si pohlaví. Vytváří to obrovský tlak, z kterého pramení šílené statistiky ohledně duševního zdraví u mladých. Dítě potřebuje pevná pravidla a řád, který mu dává pocit bezpečí. Svoboda nás dělá křehčí,“ otevřela téma péče o duševní zdraví, která pro mladé lidi přestává být tabu.
„Měly jsme stejné problémy, také jsme řešily pracovní tlak nebo balanc mezi kariérou a mateřstvím, ale nemluvily jsme o tom. Nechtěly jsme překročit svůj stín, hrály jsme si na silné manažerky. Vidím obrovský posun v tom, že o těchto věcech mladí lidé mluví,“ přiznala Senta Čermáková.
Bára Stárek ale namítla, že to u generace Z nemusí být vždy automatické: „Trvalo mi, než jsem se naučila přiznat před podřízenými slabost. Měla jsem obavy, že se moje úzkost přenese na ostatní. Dnes už umím napsat kolegům, že nemám svůj týden, nejsem to já, a potřebuji si o víkendu odpočinout. V pondělí mi pak donesli čokoládu a kytku, bylo vidět, že si upřímnosti váží. Změnila se dynamika v týmu, vneslo to mnohem větší důvěru.“
Senta Čermáková zmínila, že v Deloitte pořádali pravidelná fóra, kde mladí lidé mohli sdílet své pocity. „Nebylo to automatické, museli se to naučit.
Generace Z jede na obláčku sociálních sítí, kde se každý vytahuje, co se mu povedlo, ale neumí mluvit o bolístkách. Když ale zjistí, že i ostatní mají své bolístky, pomůže to. Vždyť každý den není zalitý sluncem, někdy to dře,“ řekla.
Do horkého křesla si podle ní sedali i šéfové, kterým podřízení přímo do očí mohli říct svoji zpětnou vazbu. „Obnažíte se před nimi, oni se pak obnaží před vámi. Díky tomu, že se navzájem poznáme, přesně víme, co čekat v krizi. Jak dobře známe svůj tým,“ prozradila Čermáková.
Nedovedu si představit, že by manžel nepřebalil dítě nebo nezamíchal polévku.
Velké rozdíly panují mezigeneračně také v péči o rodinu. Zatímco Vladimíra Glatzová coby matka dvou synů přiznala, že by ji nikdy nenapadlo požádat muže, aby přebalil dítě nebo uvařil, a svoji kariéru dělala až po obstarání rodiny po nocích, mladší generace to mají opačně.
„Nedovedu si představit, že by manžel nepřebalil dítě nebo nezamíchal polévku. Vždyť dítě je jeho stejně jako moje,“ namítla mileniálka Tereza Vybíralová.
Senta Čermáková přiznala, že to měla podobně jako Glatzová. „Muži byli hrdí, že jejich ženy mají skvělou kariéru, ale zároveň počítali s tím, že manželky uvaří, uklidí. Naši synové už jsou empatičtější, nečekají, že ženy udělají všechno. Pokud jim nedovedou pomoct přímo, někoho na to najmou. Byly jsme blbé, že jsme si to nechaly líbit, ale nás to tehdy ani nenapadlo.“
Magdaléna Wavle v závěru podotkla, že nejdůležitější je, aby se generace dobře poznaly. „Když si navzájem budou rozumět, může být spolupráce nejlepší.“
