Během mimořádně vyhrocené kampaně před americkými prezidentskými volbami zaznívaly z obou táborů katastrofické scénáře, které měly nastat po vítězství druhé strany. Mezi plamennými prohlášeními o osudu americké demokracie či hrozbě kolapsu USA pod tíhou nelegální migrace však jeden zásadní problém zcela zapadl – otázka rekordního federálního dluhu.
V nominálním vyjádření výše amerického státního dluhu momentálně šplhá ke 36 bilionům dolarů a ve srovnání s hrubým domácím produktem dosáhl dluh vrcholu v roce 2020 (126,3 procenta HDP). Od té doby tento podíl mírně klesl, stále je však výš, než byl dlouhá léta rekord z roku 1946 (118,9 procenta HDP), kdy na Spojené státy dolehly výdaje z druhé světové války.
Poměr amerického státního dluhu k tamnímu HDP.
Podle některých expertů jsou nicméně tahle čísla zavádějící, protože zahrnují vyšší jednotky bilionů dolarů, které federální vláda dluží „sama sobě“. Například kvůli tomu, že si půjčuje z fondu sociálního zabezpečení, kde se shromažďují peníze z daní a příspěvků zaměstnavatelů určené k výplatě různých druhů důchodů.
Pokud bychom srovnávali s HDP pouze dluh držený veřejností, byl by podíl zhruba na úrovni sto procent. Během příští dekády by pak měl podle propočtů federální agentury CBO (Congressional Budget Office) vyrůst na 122 procent.
Ať už počítáme jakkoli, fakt je, že obsluha enormního amerického dluhu je čím dál dražší, splátky úroků nedávno poprvé v historii překročily výdaje USA na obranu. A vzhledem k rozpočtovým deficitům na úrovni krizové éry je výše dluhu – a nákladů na jeho obsluhu – na neúprosné trajektorii směrem vzhůru.
Vláda USA letos vybere na daních zhruba sedmnáct procent amerického HDP – tento podíl se na přibližně stejné úrovni drží posledních padesát let. Na výdajích ovšem utratí 24 procent HDP, zatímco průměr za posledních padesát let je 21 procent. Výsledný sedmiprocentní deficit je tudíž téměř dvakrát vyšší než historický průměr, a to přesto, že se americké ekonomice momentálně daří.
Otázce rostoucího dluhového břemene se v předvolební kampani vyhnuli jak Kamala Harris, tak Donald Trump, byť fiskální odpovědnost bývala kdysi klíčovým politickým tématem Republikánské strany. Oba kandidáti naopak hýřili plány, které státní dluh USA ještě více prohloubí.
„Nejen v USA, ale ani jinde v západních zemích není dluh volebním tématem. Žádný politik tím body nezíská, pokud země už není jednou nohou v krizi. Společnost volí ty, kdo slíbí větší úlevy na daních či dotace. Podle odhadů bude splnění volebních slibů Donalda Trumpa znamenat navýšení dluhu americké vlády za deset let o 7,6 bilionu dolarů, a to nad rámec současného rychlého zadlužování. V poměru k HDP by se tak dluh dostal v roce 2035 na 143 procent,“ líčí hlavní analytik Patria Finance Tomáš Vlk.
USA jednou nohou v krizi nejsou, ani zdaleka. Několik let omílaná recese americké ekonomiky se nedostavila, její růst je nadále solidní a tempem překonává růst dluhu, takže minimálně z pohledu investorů je situace zatím udržitelná.
„Nesmíme zapomenout, že se bavíme o dluhu největší ekonomiky světa, jejíž měna funguje jako hlavní rezervní a jejíž dluhopisy jsou jedním ze světově nejkvalitnějších a nejvíce přijímaných kolaterálů na trhu krátkodobého financování. Taková kombinace je pro americkou vládu s ohledem na poptávku po jejím dluhu vyhovující,“ říká forexový analytik a šéfredaktor finančního portálu Roklen24 Jan Berka.
Varování ohledně dlouhodobé udržitelnosti amerického dluhu ovšem přibývá, obavy z budoucnosti vyjádřil letos šéf americké centrální banky Fed Jerome Powell nebo ministryně financí Janet Yellen.
Dalším varovným prstem je snížení úvěrového ratingu USA od dvou ze tří hlavních ratingových agentur. S&P snížila rating Spojených států z nejvyššího stupně na druhý nejvyšší už v roce 2011, loni udělala stejný krok také agentura Fitch.
„Dopady těchto snížení mají potenciálně větší váhu, než když lamentuje guvernér Fedu či ministryně financí. Například na repo trhu (trh pro krátkodobé financování, kde se státní dluhopisy využívají jako zástava, pozn. redakce) je rating důležitý. Zatím však nedošlo k nějaké krizi nebo výprodeji. Ceny amerických dluhopisů nyní výrazně klesly kvůli vidině většího utrácení za vlády Donalda Trumpa, není to ovšem nic, co by jakkoli narušovalo chod americké ekonomiky a její finanční stabilitu,“ vysvětluje Berka.
„Výprodej v důsledku strachu z neudržitelnosti dluhu by vypadal úplně jinak,“ potvrzuje Vlk. „A v takovém případě by nešlo jen o dluhopisy, v podstatě by se otřásl v základech celý finanční systém. Na druhou stranu, trh má práh bolesti posazený velmi vysoko,“ dodává.
Hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek pak současné hlavní riziko vysokého amerického dluhu vidí v zemích mimo USA. „Investoři budou nadále vládu USA financovat, byť za to budou s růstem dluhu požadovat vyšší výnos. To se ovšem může stát kritickým problémem pro rozvíjející se státy, které se tradičně financují v americkém dolaru,“ říká.
U dolarových dluhopisů těchto zemí požadují investoři vyšší výnos už teď, jako rizikovou přirážku kvůli jejich nestabilním ekonomikám. Pokud vzrostou výnosy amerických dluhopisů, výnosy dluhopisů rozvíjejících se států budou muset narůst o to víc, aby byly pro investory nadále dostatečně atraktivní a vlády tak dosáhly na potřebné financování. Problém by mohl nastat zejména u silně zadlužených zemí splácejících novými dluhopisy ty staré.
„Existuje riziko, že s růstem výnosů dluhopisů USA by mohly vlády silně zadlužených států začít bankrotovat, což by v případě větší dimenze krachů mohlo ohrozit celý globální finanční systém,“ varuje Sobíšek.
