Naše výrobky vznikají udržitelným způsobem. Nabízíme pouze bioprodukty. Snížili jsme uhlíkovou stopu na nulu… Zaštítit se podobnou mantrou je v dnešní době, kdy se společnost pod vlivem klimatické krize čím dál víc přiklání k ekologickému chování, marketingová samozřejmost.
A přece se jí některé firmy dobrovolně vzdávají. Jaké je k tomu vedou důvody?
Pavel Ťahan, majitel vinařství Gotberg nedaleko moravských Popic, vyrábí špičková biovína. Pokud se na to ale cíleně nezeptáte, nedozvíte se o tom. Na etiketě žádnou takovou informaci nenajdete.
„Mám certifikaci na biohrozny, ale doteď jsme tím naše vína neoznačovali,“ přiznává. Proč? „Zákazníci se obávají, že bio bude nutně dražší, a často certifikacím stejně ani nevěří,“ vysvětluje vinař.
Tajné bio
Jeho uvažování není ojedinělé. Server Guardian nedávno přinesl příběh oděvní továrny, která spotřebuje na výrobu jedněch džín jen litr vody, přitom běžné náklady jsou nesrovnatelně vyšší. Továrna se však navenek svou šetrností nikde nechlubí.
Dvě portugalská vinařství zase přešla z tradiční výroby vína na organickou. Zprvu chtěla jen ochránit svou půdu, a tak místo používání hnojiv, zhoršujícího úrodu, investovala do technologie, která pomáhá předvídat problémy půdy a vinic. Díky ní jsou jejich svahy zdravější, výnosy ze sklizní vyšší a uhlíková stopa šla dolů. A přece se o svůj trumf nepodělila. Proč ho tajit?
Vinařství Gotberg nedaleko moravských Popic
Příčin může být mnoho. Řada společností se bojí, že by zákazníci takovému kroku nedůvěřovali – buď by ho brali jako předzvěst zdražení, nebo by se zlobili, proč se jejich oblíbená firma věnuje namísto zvyšování kvality jinému problému.
A pak jsou tu lidé sdílející Ťahanovy obavy. Bojí se, že by si zákazníci za organický produkt nechtěli připlatit. Nebo že by zpochybňovali kvalitu bioproduktu, případně takovému označení prostě nevěřili. „Myslím, že u nás je to dané typicky českou skepsí. I když někdo řekne, že nepoužívá chemii, lidé mu stejně nevěří,“ myslí si Ťahan.
Nedávný průzkum mu dává za pravdu: ukázal, že ačkoli lidé podporují efektivní zacházení se zdroji, 45 procent dotázaných nevěří, že se o něj velké společnosti doopravdy snaží. A mnoho dotazovaných zároveň předpokládalo, že „zelené“ zboží bude vždy dražší než jiné.
Přiznat barvu
Další výzkumy stejné společnosti přitom ukazují, že odpovědný přístup se podnikatelům vyplácí. Pokud ho nebudou přiznávat, mohou tím ublížit ekologickému tažení jako takovému.
Jak ostatně připomíná Libby Peake z nezávislého think-tanku Green Alliance: „Víme, že nejlepší výrobci zlepšují svou energetickou efektivitu zhruba pětkrát rychleji než průměrné společnosti. A přinášejí důležitý příklad pro ostatní. Je tedy smutné, pokud se svými úspěchy nechtějí pochlubit. Potřebujeme, aby se udržitelné zboží a služby stávaly mainstreamem a neschovávaly se ve stínech.“
V praxi chce tento názor ověřit i Ťahan ve svém vinařství Gotberg. „Letos jsme se rozhodli asi dva tisíce lahví označit certifikátem biovín a vyzkoušet, jak na to lidé zareagují,“ popisuje. Část stejné odrůdy nabídne jako bio, část jako běžné víno a po pár letech porovná prodeje.
Jak tenhle souboj dopadne?
