Svoje firmy vybudovali od nuly a dovedli k miliardovým tržbám, o jejich prodeji však začínají majitelé uvažovat zpravidla, až když se dostanou do úzkých. A to je podle odborníků špatně.
V Česku není úplně obvyklé prodávat firmu už v době jejího růstu, přitom právě tato fáze je pro majitele nejvýhodnější. V zahraničí je zcela běžné, že rodinné firmy část podílu prodají investorovi, ale dál vedou podnik a jsou zároveň i vlastníky. Češi jsou v tomto ohledu výrazně konzervativnější.
„Majitelé si obvykle byznys drží jako rodinné zlato a nechtějí si připustit možnost poskytnutí podílu třetí straně, i když by to pro podnik často mělo velmi pozitivní vliv. Mají totiž pocit, že by se tím z rodinné firmy stal rázem „korporát“. To je ale špatná interpretace,“ říká Jiří Kroc, ředitel investičních projektů společnosti Jet Investment.
Podle něj se majitelé nad prodejem firmy začínají zamýšlet pozdě, zpravidla až v důchodovém věku. „Samozřejmě prodat firmu trvá nějaký čas, a to nemluvím o tom, že ještě můžete prodávat v době krize. Ty nejlepší příběhy prodejů firem jsou takové, kdy majitel začal přemýšlet nad prodejem deset let předtím, než je standardem. Poskytuje mu to komfort prodávat v době, kdy je firma na vrcholu, a hlavně nemusí prodej řešit pod jakýmkoliv tlakem, který je v takovém případě vždy nežádoucí,“ vysvětluje Kroc.
Nejčastější důvod, proč se čeští podnikatelé zbavují byznysu, je ten, že ho nemají komu předat. Svoje firmy dovedli k miliardovým tržbám, ale zapomněli anebo neměli možnost si vychovat nástupníky. „Styl řízení, kdy je firma vedena jedním majitelem, je určitě v pořádku. Do určité fáze komplexnosti takto řízená firma necítí potřebu změny. Má dobrý produkt, výborné vztahy se zákazníky a nezdržuje ji korporátní struktura ani byrokracie. Od jistého okamžiku ale není možné dál růst a společnost naráží na svoje limity. Jakmile třeba firma obsluhuje více poboček po celé Evropě nebo ve světě a otevírá další zastoupení, tak už jedinec přestává na velikost firmy stačit a začne firmu brzdit,“ doplňuje Kroc.
Jet Investment se specializuje na nákup firem, v nichž pomáhá s financováním a řízením jejich dalšího růstu, či firem, které se ocitly v problémech. Ty pak postaví na nohy a po dosažení cílové mety je prodává dál. „Vždy se snažíme posunout firmu z bodu A do bodu B, ať už se jedná o posílení její pozice na trhu, nebo vyvedení z finančních problémů. Povedlo se nám to už u 28 podniků,“ doplňuje partner společnosti Jet Investment Marek Malík. Na vedení společností, kde obvykle drží majoritu, se podílí zpravidla sedm let.
Nejjednodušší je podle něj dostat firmu z finančních potíží, pokud jejich příčinou nejsou zásadní strukturální překážky, protože tam stačí „jen“ dodat peníze. „Problémem většiny firem, které jsme zachraňovali v letech 2010 až 2013 z insolvence, nebyl produkt nebo trh, ale špatně řízená expanze v kombinaci s nižším výkonem ekonomiky po krizi. Pokud by byl rozlet těchto firem řízen citlivě, nikdy by se do insolvence nedostaly.“
Daleko složitější je repositioning firmy, která se potřebuje například zaměřit na podporu jiného produktu nebo na jiného zákazníka na novém trhu. „Hledáme ty společnosti, které mají dobrý a konkurenceschopný produkt, ale například se dostaly na svůj vrchol v rámci tuzemského trhu. Pro takové jsme pak ideální volbou, pomůžeme jim na nové trhy, zvýšit tržby i ziskovost a zároveň majitelům dáme klidné spaní,“ upřesňuje Marek Malík.
Odhadnout cenu je to nejjednodušší
Do prodejní ceny firmy podle něj vstupuje řada proměnných, standardně používanou technikou ocenění firmy je metoda diskontovaných peněžních toků. „Matematika je na celé transakci ta vlastně vůbec nejjednodušší věc. Hodnotu podniku zvládne spočítat každý vysokoškolák. Ale o tom to není. Kupujícímu i prodávajícímu musí jít především o vizi, o uvážený odhad budoucnosti. Po koupi je pak klíčové odborné řízení změn ve firmě na cestě k naplnění této strategie. Nejhektičtějším obdobím je nákup a prodej firmy, nejvíce práce je ale s jejím řízením,“ upřesňuje Malík.
Jet Investment se vyhýbá investicím do startupů, v rámci průmyslu se ale zabývá širokou škálou oborů. Jeho rukama prošly firmy jako Vinium, Sběrné suroviny, Moravské autoopravny, Českomoravský len, Less & Timber nebo Kordárna Plus, tedy podniky různých zaměření. Aktuálně vidí manažeři firmy potenciál v řadě oborů, mimo jiné v železnici, výrobcích pro výrobu energie s minimálním dopadem na životní prostředí, moderních kompozitních materiálech či elektrotechnickém průmyslu. Investiční příležitosti vidí také v oborech spojených s ekologií.