V Česku byste slavnějšího fotbalového fanouška hledali
stěží. Deset let s megafonem v ruce neúnavně dirigoval kotel Slavie, s pražským
klubem zažil domácí titul, Ligu mistrů, hrozbu krachu i stěhování z
neoblíbeného Strahova do vymodleného stadionu v Edenu.
Byl tváří slávistických příznivců a jeho přezdívku Strašák
znal v českém fotbale každý. Jenže pak se Lukáš Vala vytratil, a i když dodnes
nevynechá jediný zápas Slavie, z někdejšího fotbalového chuligána, který
přiznává, že občas nešel pro ránu daleko, se stal úspěšný byznysmen.
„Stát tu teď v saku je zvláštní pocit, ta kombinace je vtipná,“ usmívá se se třicetiletý Vala, když pózuje pro Forbes pod tribunou Sever, kousek od kovového stupínku, kde dlouhé roky zády k hřišti dirigoval dav fanoušků, který při největších zápasech tvořilo možná až pět tisíc lidí.
Vala, respektive Strašák, jak ho dodnes všichni oslovují, tu naposledy stál před dvěma lety, kdy tehdejší lídr slávistických fanoušků dostal zákaz vstupu na fotbal. A protože nebyl nikdo jiný, kdo by za něj zaskočil, na rok a půl se pod kotel znovu postavil populární Strašák.
„Byl to ale jen záskok, skončil jsem s tím už v roce 2014,
když jsem začal cítit, že se to podepisuje na mém zdraví. Navíc tehdy došlo ke
generační obměně a kolem mě byli na tribuně najednou patnáctiletí kluci, takže
jsem pochopil, že nastal čas skončit,“ vysvětluje svůj ústup do ústraní.
Dnes místo fanoušků na tribuně řídí zaměstnance firmy GetID, kterou z poloviny spoluvlastní (druhá polovina patří Janě Krobové, manželce bývalého ředitele Slavie Martina Kroba) a zároveň firmě šéfuje.
Téměř čtyři roky stará společnost patří k lídrům na tuzemském trhu s identifikacemi osob v zábavním průmyslu, což v praxi znamená, že vyrábí všechno od visaček na krk se jmenovkami přes různé pásky na ruce, které dostanete při vstupu na diskotéku, čipové karty do hotelů až po cashless náramky pro placení na hudebních festivalech.
Ty dnes tvoří největší část zhruba 20milionového obratu celé společnosti a GetID jich ročně vyrobí přes půl milionu. Část výroby probíhá v Česku, na většinu má ale výrobní partnery v zahraničí a dodává je všem hlavním vývojářům cashless systémů, kteří působí Česku.
Valovy náramky jste měli na ruce třeba na loňském koncertu Rolling Stones v Praze nebo na hudebních festivalech, jako jsou Benátská noc, Brutal Assault, Vysočina Fest nebo High Jump. A samozřejmě také na fotbale.
Různé identifikační náramky od GetID používají zhruba tři čtvrtiny tuzemských ligových klubů, ironií osudu včetně pražské Sparty, tedy slávistického úhlavního nepřítele. „Byl jsem nedávno na jednání na Letné, kde se mi smáli, že si mě snad vyfotí. Přiznávám, je to zvláštní pocit, necítil jsem se tam dobře, ale snažím se oddělovat byznys od osobního života,“ usmívá se Lukáš Vala.
Jeho proměna z kluka, který kdysi svlečený do půl těla na tribuně zpíval slávistické chorály, v přemýšlivého a zodpovědného podnikatele vás dost možná překvapí. Zvlášť když Vala sám přiznává, že rozhodně nepatřil k těm, kdo by si na fotbale jen sedli a v klidu pozorovali hru.
„Nebudu lhát, byly situace, kdy jsem nešel pro ránu daleko a kdy jsem ji taky musel umět přijmout. Je pravda, že jsem to v jednu chvíli možná i vyhledával, nebo se toho minimálně nebál. Život fotbalových fanoušků není žádný med, ale zase to není tak drsné, jak je to někdy líčené,“ říká.
Fotbal mu dnes v byznysu pomáhá z několika různých důvodů. Tím prvním jsou kontakty, které kolem své někdejší vášně nasbíral. „Na fotbal chodí úplně všechny skupiny společnosti od zedníků až po doktory. A Slavii navíc ještě fandí spousta známých osobností,“ popisuje Vala.
Při zastupování fanoušků v jednání s klubem se naučil být diplomatický, jeho fanouškovská minulost zase funguje jako dobrý icebreaker při schůzkách s klienty.
„Zážitků mám díky fotbalu strašně moc. Třeba když jsme vyhráli derby a vítězný gól padl do branky, která byla nejblíž k nám, měl jsem pocit, že mi nadšením celá tribuna spadne na hlavu,“ vzpomíná. „Pomohlo mi to také v sebedůvěře. Když na vás kouká čtyři a půl tisíce lidí, odnaučíte se stydět a bát se,“ dodává s úsměvem.
I když už dnes večer, až fotbalisté Slavie nastoupí k zápasu s Karvinou, populárního Strašáka pod tribunou Sever stát neuvidíte, z fotbalu rozhodně nezmizel. Dodnes nevynechá jediné domácí ani venkovní utkání Slavie, v Edenu navíc čte sestavy a stará se o předzápasový program.
„Prožívám nejlepší období v životě. Firmě se daří, mám krásnou rodinu a Slavia hraje Ligu mistrů, takže nevím, co víc bych si měl přát. To už by Slavie musela příští rok tu Ligu mistrů vyhrát,“ usmívá se Strašák. Tedy vlastně pan Lukáš Vala.
