Kdybyste se s Karlem Divišem prošli po ulici a cvičně se ptali lidí, jestli ho znají, většina asi přitaká. Část možná dodá, že jim je povědomý z obrazovky, a zejména fandové do sportu dodají, že jde přece o někdejší nedílnou součást sportovní redakce České televize. Jenže tenhle člověk je už 19 let hlavně šéfem solidně vydělávající IT firmy. I když ho tak zná jen hrstka kolegů, přátel a nejbližších.
Kde se tohle nesourodé spojení vlastně vzalo? „Já měl vždycky blízko ke sportu. Od pěti do 18 let jsem hrál jako brankář fotbal. Dotáhli jsme to v mladším dorostu až do první ligy a opravdu dlouho jsem si tehdy myslel, že budu profesionálním fotbalistou. Tedy až do 18 let, kdy jsem prodělal vážný úraz hlavy. Shodou okolností tady v Holešovicích, na stadionu, který máme přímo pod okny. Nějaký borec z Tatry Smíchov mě tam tehdy tak kopnul do hlavy, že jsem dostal roční zákaz jakéhokoli sportování z obavy vzniku epileptických záchvatů. I když se nakonec naštěstí nic takového neobjevilo, s kariérou byl rázem konec,“ vzpomíná.
Zužitkoval tak alespoň své teoretické znalosti, v roce 1995 se přes maminku dostal na schůzku se sportovním komentátorem Pavlem Čapkem a po věcné fotbalové debatě si oba Českolipáci plácli. Tehdejší student pražského matfyzu a ekonomie na fakultě sociálních věd se tak rázem objevil před kamerou na dostizích, volejbalu, fotbalu nebo později za moderátorským stolečkem na Kavčích horách. Vedle svého externího úvazku v televizi navíc naplno rozjel i svoji paralelní kariéru. Ještě při škole dostal nabídku od kantorky, a aniž by to v ČT komukoli řekl, nastoupil na plný úvazek do České spořitelny coby analytik cenných papírů.
„Sledoval jsem tam mimo jiné americké IT firmy a viděl jsem, jak rostly. Říkal jsem si, že by v tom nebylo špatné dělat. Spojil jsem se tedy s kamarádem, který v IT pracoval, a v říjnu 2000 jsme založili firmu IDC-softwarehouse. Šlo o klasickou garážovku, nebo spíš kolejovku, protože kancelář jsme měli na pokoji,“ směje se.
Zprvu stálo podnikání na programování e-shopů a skládání počítačů z nakoupených komponentů. „Dalo se na tom udělat klidně 30 procent, což nebylo vůbec špatné. Pak nám ale na dveře zaklepala společnost Asiana, prodávající zájezdy a letenky, že by chtěla udělat online portál,“ zmiňuje Diviš zlomový okamžik. Kamarádi z koleje přibrali pár známých z matfyzu a za tři měsíce vytvořili doteď hojně používaný portál Letuška.cz, tehdy vůbec první online rozhraní na prodej letenek ve střední a východní Evropě.
Jelikož ale z prodeje letenek Divišova firma nic neměla a prodej vyvinutého softwaru konkurenčním firmám Asiana logicky odmítala, nastal rozkol. Firma IDC-softwarehouse si nicméně Letuškou udělala jméno a po pražských ajťácích záhy sáhl daleko zajímavější hráč – globální společnost Galileo, dnes Travelport. Tedy firma, která stojí ještě nad prodejci letenek. Spravuje totiž obří globální distribuční systém, který plní daty z letových řádů všech klasických aerolinek a své unikátní informace následně poskytuje přímým prodejcům.
„Pro Travelport jsme podobných větších či menších Letušek, tedy online prodejních letenkových portálů, vytvořili asi 800 v 25 zemích světa. A někde to mělo opravdu až nevídaný dopad. Třeba na Ukrajině se díky těmto portálům neskutečně zvedl počet prodaných letenek,“ říká Diviš.
Kloubit tehdy práci v rozjeté firmě a moderování v televizi šlo dost těžce. Ostatně nabitý denní program vypadal zhruba takto: „Ve čtyři jsem vstal a jel vysílat Studio 6, pak jsem metrem přejel do IDC, kde jsem vedl obchodní jednání a dělal běžnou manažerskou činnost. Sem tam jsem navíc odbíhal z práce na porady do ČT a následně se zase vracel nazpátek do firmy, kde jsem byl třeba do devíti.“ Jak sám říká, do sportovní redakce si chodil v zásadě čistit hlavu. „Občas mi také diváci psali, že ze mě čiší jakási pohoda a můj projev je nenucený a v klidu. Aby ne.“
Nicméně nic netrvá věčně. Z letenkového byznysu firma vystoupila na konci roku 2015, kdy se Travelport rozhodl vývoj dále neoutsourcovat, ale převzít pod svá křídla. Rok nato skončil Diviš i v ČT, protože se naplno pustil do hledání dalších podnikatelských výzev. Vedle IT infrastrukturálních projektů, ve kterých jede firma doteď, se snažila upíchnout i v cizině, přesněji v dalekém Kyrgyzstánu, kam prvně nahlédla za pomoci České rozvojové agentury.
„Sondovali jsme tamní situaci, co by tam šlo rozjet, a zjistili jsme, že je to pole neorané. Nejprve jsme se pokoušeli uspět s online systémem pro řízení trolejbusové dopravy a posléze se soustředili na vybudování datacentra, které v zemi úplně chybělo,“ popisuje Diviš exotickou obchodní štaci. I když firma našla lokálního partnera a domluvila se s kyrgyzským operátorem, nakonec pohořela na financování projektu.
Milion eur, jež byly na rozjetí slibné vize potřeba, zkrátka nikdo z českých investorů nedal. A to z prosté obavy, že pokud by se záměr zhatil, v kyrgyzské pustině by se po penězích jen zaprášilo. Diviš nicméně Kyrgyzstán z hlavy nepouští a stále věří, že se tam dá na cloudovém datacentru docela slušně vydělat.
Jeho současný byznys ale stojí na jiných pilířích. „Děláme administrátorské služby. Od složitých infrastrukturálních celků, kde konfigurujeme třeba 130 virtuálních serverů pro jeden velký e-shop, až po opravdu běžný uživatelský support. Vedle toho máme vlastní malé datové centrum. A rozvíjíme i svou softwarovou buňku, kde ale máme problém s lidskými zdroji. Sehnat dobrého programátora je o nervy. Hodně mladých jsou dneska ukázková kákáčka. Chtějí kilo a káru a ve výsledku nic neumí,“ postěžuje si Diviš.
I když vše není dokonalé, dokáže firma jen ve službách udělat obrat kolem milionu dolarů. A ještě jedna věc Karla Diviše těší. I když televize se už z časových důvodů vzdal, sportu nikoli. V dresu fotbalového týmu Real TOP Praha, složeného z osobností sportovní a kulturní scény, hraje přes léto týden co týden charitativní mače po celé republice. Tak třeba se někdy kruh uzavře a tým Real TOP sehraje duel i v Kyrgyzstánu – hned vedle zbrusu nového Divišova datacentra.
