Bylo to v roce 2012, když Evropská unie navrhovala členským státům zavést ve velkých firmách kotovaných na burze i ve veřejném sektoru kvóty, které by je dovedly k tomu, mít ve svých nejvyšších orgánech alespoň 40 procent žen do roku 2020. Zbytek pak už ale Unie nechala na nich.
Máme rok 2020. Diskuse v řadě zemí včetně Česka vyšuměla. I spousta samotných žen zpochybnila kvóty s tím, že nechtějí být jen do počtu, aby vycházela hezčí statistika. Jiné země naopak záhy vlastní nařízení ohledně postupné genderové vyváženosti zavedly: Německo, Itálie, Norsko nebo Francie.
O sedm let později se teď organizace European Women On Boards podívala na všechny z nich a vyšla s prvním reálným indexem, který ukazuje celoevropskou statistiku a vrací kvóty do diskuse. Skóre není nikterak radostné.
Organizace zkoumala 600 nejhodnotnějších firem z celé Evropy a spočítala, že jen 28 z nich šéfuje žena. To je necelých pět procent. Pozici předsedkyně správní rady zastává žena ve 32 největších evropských firmách (bavíme se o sedmi procentech firem z celkového výčtu).
Uspokojivější číslo index nabízí při pohledu napříč všemi vedoucími pozicemi ve firmách, které už ovšem nejsou součástí klíčových orgánů společností a nemají takový vliv na jejich celkové strategie. Podle ní zastávají ženy v 600 firmách asi 27 procent různých pozic ve vrcholovém managementu nebo na úrovních jednotlivých výborů správních rad.
Tolik fakta. A co teď s tím? „Zdá se, že prostě musíme něco udělat. Nic moc se nemění a už ani nechci poslouchat nějaké argumenty proč. Jsem v tomhle celkem extrémní,“ uvedla nedávno pro list Financial Times Inga Beale, bývalá šéfka jedné z největších britských bank Lloyd’s.
Narážela tím na nutnost kvót nebo jiného celospolečenského řešení, které by pomohlo ženám a s nímž dosud i Velká Británie otálela. „Ve správní radě jsem měla polovinu žen a mužů, po mém odchodu ale všechny ženy postupně odešly,“ zmínila také Beale, kterou ve funkci loni nahradil John Neal. Žen je obecně víc tam, kde šéfují ženy, praví studie. Žen je také víc tam, kde se před pár léty kvóty zabydlely.
Není to ale pravidlem. Třeba největší francouzské, norské nebo italské firmy postupně zaplnily své boardy ženami. Analytici dávají Evropě za pozitvní příklad třeba společnosti Castellum, Sodexo, L’Oréal nebo Telenor. Naopak Německo je i přes platné kvóty stále spíš černou ovcí indexu.
Dlouhodobě všechny poráží Švédsko, které se podle indexu posunulo ke stavu, kdy mají firmy téměř vyrovnané zastoupení mužů a žen ve vrcholovém managementu a kvóty už pro ně nejsou téma. Jenže Švédové mají před většinou Evropy v téhlo otázce kulturní a společenský náskok.
„Vidíme, že některé země si ani přes kvóty nemusí nutně počínat lépe než ty země, které jdou spíše cestou společenské změny a diskuse,“ podotýká Muriel Anton, zakladatelka české mentoringové sítě pro ženy Odyssey, která je součástí evropské struktury European Women On Boards.
Globální poradenská společnost McKinsey nedávno spočítala, že tempem, jakým přibývají ženy ve vedení velkých firem v některých evropských zemích, ale i ve Spojených státech, se rovnováhy a stejného počtu obou pohlaví dočkáme nejdříve v roce 2040. I proto se znovu objevují hlasy pro kvóty a další celoplošná opatření.
Nově se ale také objevují první výraznější studie a reálné výsledky, které zpochybňují častý argument zastánců kvót a genderové vyrovnanosti. A sice, že vyrovnané počty žen a mužů ve firmách mohou vést k lepší náladě na pracovišti, udržitelnějšímu byznysu a celkově lepší reputaci, ne však nutně k lepším výsledkům.
Například akademici z prestižní byznysové akademie INSEAD shromáždili data z 1600 amerických firem za posledních 14 let a zjistili, že firmy, které do svého vedení dosadily ženu či ženy, po této změně bojovaly minimálně dva roky s propadem na trhu.
Logicky se tak především řadě investorů do diskuse o kvótách příliš nechce. Přesto zřejmě bude muset začít od začátku.
