skip to main content
Forbes History

Akcie šly ke dnu jako mrtvá jalovice. Fascinující příběh Černého pátku 1869

Na věži newyorského kostela Nejsvětější Trojice začalo odbíjet poledne. Zvon, jehož zvuk letěl ku slávě Boží do nebes, byl slyšet i na Wall Streetu, tam byl ovšem signálem přicházejícího pekla. Při prvním úderu se zlato na burze prodávalo za 160 dolarů za unci. Když zvon utichl, byla cena už jen 138 dolarů.

Černý pátek roku 1869, který stejně jako ten letošní vyšel na 24. září, vypukl naplno. Významný je i proto, že právě od něj se datuje označení „černý“ pro všechny další burzovní krachy. Pátek 1869 je tedy jakousi matkou všech ostatních pohrom na trhu s cennými papíry.

Další významnost vzpomínaného dne spočívá v tom, že přináší ikonické svědectví o době dravého, až loupeživého kapitalismu, jenž však utvářel podobu Ameriky. Paradoxně i její étos nesoucí v sobě dodnes ducha inspirativní činorodosti a svobodného podnikání.

Loupeživý kapitalismus? Označení není nepatřičné vzhledem k tomu, že stejně jako lze výraz „černý“ brát za terminus technicus pádu burzy, pak pro období druhé poloviny 19. století je běžný termín „loupeživí baroni“. Označoval dobrodruhy, kteří si dopomáhali k ohromnému majetku ohromnými nepravostmi, byť – jak průběh textu ještě ukáže – používali tento majetek mimo jiné k bohulibým účelům.

Reklama

Mezi „barony“ patřili Jim Fisk, Daniel Drew a Jay Gould, jejichž cesta ke jmění je lemována mixem záviděníhodné kuráže a opovrženíhodné nehoráznosti.

Kupříkladu Daniel Drew se stal velmi zbožným poté, co ho jednou málem zabil blesk, to mu však nebránilo klít, pít a zejména konat ve vlastní prospěch za pomoci všech prostředků. Zbohatl jako obchodník s dobytkem, přičemž než přihnal svá tisícihlavá stáda na trh, dal jim lízat sůl, aby v nich vzbudil žízeň, a pak je doslova jako nějaké žoky napěchoval vodou.

I když to není pták, pořádně ho oškubej.

Jim Fisk zase zbohatl spekulacemi s bavlnou za občanské války Severu proti Jihu. „I když to není pták, pořádně ho oškubej,“ říkával s oblibou a rčením se řídil i po vstupu do burzovního světa, v němž kráčel po boku s Drewem. Vykutálená dvojka uzavřela záhy spojenectví s Gouldem v záměru oslabit akcie Erijské železnice.

Tahle železnice byla v té době velmi výnosným propojením mezi Erijským jezerem a New Yorkem a zmiňovaný trojlístek o ní svedl nemilosrdný boj s magnátem Corneliem Vanderbiltem. V tomto boji nešlo stranit dobru, poněvadž žádné nebylo – rovněž Vanderbilt došel k majetku nerespektováním zákona a uplácením na všechny možné strany.

Ve vrcholné fázi bitvy vtrhli Fisk, Drew a Gould do hlavní kanceláře železnice, vyvezli z ní osm milionů dolarů, s nimiž se s tlupou najatých gangsterů opevnili v hotelu u řeky Hudson. Tvrz posílili třemi děly a řeku křižovaly čluny se snajpry na palubě.

V podstatě válečný manévr jim přinesl triumf a Erijskou železnici vytunelovali. „Její akcie šly ke dnu jako mrtvá jalovice,“ okomentoval to Drew slovníkem kuplíře s dobytkem, jímž původně byl.

Následně se „baronům“ začala před očima blýskat vidina zlatého pokladu. Respektive toho, jak na zlatém pokladu vydělají. Plán zněl nashromáždit co nejvíc zlatých prutů, vyhnat jejich cenu na burze co nejvýš a těsně před jejich pádem je prodat.

K úspěšné realizaci byla potřeba nečinnost federálního ministerstva financí, z tohoto důvodu si spekulanti snažili naklonit tehdejšího prezidenta a velkého hrdinu občanské války, generála Ulyssese Granta. Zprvu se jim to dařilo, Grant byl mimo jiné Fiskovým hostem v newyorské opeře a Fisk mu vzápětí připravil impozantní banket na vlajkové lodi své dopravní společnosti.

Reklama

Mezitím pilný Gould kupoval gold čili zlato – ve velkém a na všechny možné účty. Když prezident 2. září 1869 podepsal příkaz, že ministerstvo financí nesmí bez jeho pokynu žádné zlato ze státních rezerv prodával, zdálo se, že prohnaní finančníci drží v rukou veškeré trumfy.

Gould měl nakonec zlato v hodnotě čtyřiceti milionů dolarů – dvojnásobek toho, co bylo v oběhu. V pátek 24. září otevírala burza s kurzem 142 dolarů za unci zlata, a když se hodnota vyšplhala na 162, začali Gould a jeho kumpáni prodávat.

Fotografie tabule v New York Gold Room, 24. září 1869, ukazující kolaps ceny zlata. | Foto Wikipedie

Jiné akcie klesaly – Fiskovými slovy – ke dnu jako mrtvá jalovice a jak píše historik Paul Johnson: „Tlak na ministerstvo financí k hromadnému prodeji zlata dosáhl hysterické podoby.“

Grant se o všem dozvěděl na kroketu, okamžitě zrušil předchozí nařízení a vydal „rozkaz“ ke státnímu prodeji zlata. Panice na trhu už ale nezabránil. Došlo ke krachu burzy, pátek zčernal a „navěky“ byla zaseta nedůvěra ve finanční trhy, která je doteď jejich nehasnoucím evergreenem.

Evergreenem jsou i spory, zda „baroni“ na spekulaci vydělali, či naopak. Černý pátek z nich ale rozhodně neudělal žebráky, dál se čile věnovali velkému obchodu a podnikání.

Hybatelé osudového zářijového dne roku 1869 určitě nejsou kladnými postavami. Ani náhodou ne. Na rozdíl od černého pátku však jejich životy úplně černé nejsou. Ameriku v této éře formovaly kontroverzní postavy, které jakoby mimoděk ctily motto ďábla z Goetheova Fausta: „Té síly jsem já, že chtíc zlo, vždy dobro vykoná.“

Jay Gould vybudoval v pozdějších letech systém železnic Union Pacific na americkém středozápadě a západě. S nesmírnou pílí firmu restrukturalizoval, až se z deprese dostala k životaschopnosti. Nebýt jeho, patrně by nyní z Union Pacific nebyla společnost, jejíchž 8300 lokomotiv obsluhuje nákladní dopravu na téměř 52 tisících kilometrech ve třiadvaceti státech USA.

Je takřka jisté, že všechny události související s černým pátkem by se jinde než v Americe přihodit nemohly.

Jim Fisk zase za vlastní peníze obnovil pluk Newyorské národní gardy a vybavil její kapelu novými nástroji. Po devastujícím požáru Chicaga v roce 1871 organizoval materiální pomoc a vytvořil fond na obnovu zničeného majetku obětí. Štědrými částkami podporoval newyorská divadla, především operu.

Právě na katafalku v budově opery bylo v lednu 1872 vystaveno Fiskovo tělo poté, co ho zastřelil kuplíř jeho bývalé milenky. Do smutečně vyzdobeného sálu se mu přišly poklonit tisíce upřímně truchlících lidí a velkolepý pomník zavražděnému vytvořil sochař Larkin Mead, který navrhl i hrob Abrahama Lincolna…

Černý pátek 1896 není zkrátka černobílým příběhem. A takřka jisté je, že všechny události, které s ním souvisejí, by se jinde než v Americe přihodit nemohly. Nemusí vám to nutně připadat obdivuhodné, pro tohle stanovisko snadno najdete legitimní a nerozporovatelné argumenty. Že je to ale fascinující, nepopřete.

Reklama
Reklama