Sport přináší velké příběhy a generuje ještě větší peníze. Pro ty, které nebaví šajtle, bekhendy a smeče, ale zajímá je propojení sportu s byznysem, je naše rubrika Branky, body, dolary – dnes se bohužel monotematicky věnuje Ukrajině, Rusku a Putinovi.
Pokud kvůli něčemu vytáhnete z kapes země i jejích nejbohatších lidí padesát miliard dolarů, patrně vám na té věci záleží. Přesně tolik stály zimní hry v Soči 2014, zdaleka nejdražší akce v dějinách olympiád, dozorovaná samotným Vladimirem Putinem. Pokud by se ale konala za týden, Putin i všichni ruští (a také běloruští) sportovci by ji sledovali jen na dálku.
Do balíku ekonomických sankcí – které mnozí už označují spíš za ekonomickou válku – se sice sport nepočítá, zároveň jde však o exemplární příklad toho, jak využít takzvanou soft power.
Pro srovnání: když ropný gigant British Petroleum i kvůli tlaku veřejnosti oznámil, že se bleskově zbavuje téměř pětinového podílu v největší ruské ropné společnosti Rosněfť, odhadovaly se ztráty na horentních 25 miliard dolarů. Což je ale pořád jen polovina nákladů na olympiádu. Fotbalové mistrovství světa v roce 2018 zase stálo Rusko dle odhadů patnáct miliard dolarů.
„Sport měl odjakživa ohromný dopad na společnost,“ uvedl pro AFP Michael Payne, někdejší šéf marketingu Mezinárodního olympijského výboru. „Sportovní bojkot Jižní Afriky kvůli apartheidu měl dost možná nakonec větší význam než ekonomické sankce a přinutil režim ke změně politiky.“
Rusko je aktuálně na černé listině téměř všude. Fotbalové mistrovství světa v Kataru, v němž mohlo být v baráži o postup s českým soupeřem? Zapomeňte. Soutěže pod patronací Mezinárodního olympijského výboru? Zapomeňte. Závody formule 1 v Soči v bývalém olympijském parku? Zapomeňte.
„Pro absolutistické režimy je sport až neúměrně důležitá věc. To, že se nebudou moci ničeho účastnit, Rusy zasáhne,“ uvedl Hugh Robertson, šéf Britského olympijského výboru.
Tvrdý princip razí i česká Národní sportovní agentura, která už od 26. února 2022 pozastavila vydávání povolení ke vstupu pro sportovce z Ruské federace do Česka, Český olympijský výbor se postavil za přístup toho mezinárodního. Naopak až ostudným se jeví lavírování, které několik dní předváděla česká fotbalová federace, nemluvě o postoji Mezinárodní volejbalové federace, která dokonce ještě v úterý dopoledne trvala na tom, že letošní mistrovství světa bude mít v Rusku… Až pak obrátila.
V čem je potenciální síla sportovního bojkotu? Ve světle zvěrstev na Ukrajině a všeobecného napětí to samozřejmě zní jako banalita, hodně symbolický rozměr však má třeba to, že celoživotního judistu a držitele černého pásku Putina mezinárodní federace zbavila titulu čestného prezidenta. Už není nikde doma. Ani tam, kde se mu dlouho dařilo přesvědčovat ty naivnější (případně zkorumpovanější), že sport a politika k sobě nepatří a že ať je země jakkoli prohnilá, má právo dál kopat do míče s těmi nejlepšími.
Rozpadá se rovněž projekt hokejové KHL, což je další Putinovo „sportovní dítě“. Ze soutěže vystoupily finský Jokerit Helsinky a lotyšské Dinamo Riga. Vzhledem k devalvaci rublu v přímém přenosu a mezinárodní izolaci země je navíc téměř jisté, že bleskově budou mizet i zahraniční hokejisté včetně Čechů. Kontinentální liga sice platila za nejkvalitnější soutěž Evropy, ale zároveň odjakživa primárně lákala na velké výdělky.
To, že například hokejové mistrovství světa bude bez „sborné“, je věc, kterou lze už těžko svádět na domnělé ukrajinské fašisty. I když… Deník Sovětskij Sport, etalon ruské sportovní propagandy, za fašistu označil českou hokejovou legendu Dominika Haška.
Hašek se totiž pustil do nejslavnějšího ruského hokejisty současnosti Alexandra Ovekčina: ten se roky nechával fotit s Putinem a veřejně ho podporoval, nyní se ale hvězda NHL zmohla jen na obecné proklamace o nutnosti zastavit válku s tím, že „na tyto věci nemá vliv“.
Hašek ho anglicky označil za „chicken shit“, velmi laskavým překladem za zbabělce. Následná mediální přestřelka byla potvrzením výše uvedených citátů o tom, že sport je pro Rusy více než jen soupeření v gólech a ve skóre. NHL invazi odsoudila a dokonce pozastavila svoji ruskojazyčnou mutaci.
Celkově tím nyní končí provizorní období, kdy kvůli masivnímu a státem řízenému dopingu nesměly třeba na olympiádě vlát ruské vlajky, ale sportovci startovali pod neutrálním označením, jako ještě na nedávných zimní hrách v Pekingu. Teď už nepůjde ani to.
„Vždycky jsem všem zdůrazňoval, že nechápou, jak moc důležitý sport pro Rusy je,“ pronesl Edwin Moses, americký atletický šampion, který se výrazně podílel na odhalení dopingového skandálu.
Sport je zároveň důkazem, jak moc Putin metastázoval do všech vrstev ruské společnosti. Na pořádání akcí bohatli spřátelení oligarchové, stadiony v Soči působily jako výsměch chudým obyvatelům Ruska.
Zároveň i tady vládly mafiánské praktiky režimu. Na olympiádě v Soči se „dobrovolně“ museli podílet privátní investoři a ani jeden z nejbohatších Rusů vůbec, metalurgický magnát a člen blízkého prezidentova okolí Vladimir Potanin, už nevydržel fakt, že se po jeho firmách chtělo navíc přes půl miliardy dolarů a veřejně si na to postěžoval.
„Všechny dodatečné náklady jsou ospravedlnitelné. Nikdy nelze vše vykalkulovat dopředu,“ opáčil mu pro Reuters mrazivě Putinův mluvčí Dmitrij Peskov.
Ano, nelze. A tak například německé Schalke ukončuje letitou spolupráci se svým ústředním sponzorem Gazpromem. Fotbalovou Chelsea zase miliardář Roman Abramovič předal „do dozoru a péče“ charitativní organizaci, což je vykládáno jako snaha obejít dopad sankcí na Putinovy nejbližší, mezi které Abramovič rozhodně patří.
Jedním z truchlivých aforismů dneška je ten, že si Putin konečně splnil sen o obnově Sovětského svazu – od uvalení sankcí vládne kolabující, nenávistné zemi, která se zmůže jen na válku. Ani za SSSR ale nedošlo k tomu, aby jeho sportovci byli vyškrtnuti z mapy v takovém měřítku.
„Pokud by svět sportu neudělal nic, riskoval by mnohem víc, než jestli teď přijdeme o pár ruských sponzorů,“ vystihl Payne.
