Před lety skoro nejedla. Proto, aby byla hubená. A nejedla tolik, až to zavánělo průšvihem. Markéta Salačová ale situaci nakonec ustála – a ještě na ní dokázala postavit byznys se zdravými sladkostmi.

Po sladké tyčince nebo sušence sáhne skoro každý, i když ví, že o nic zdravého rozhodně nejde. Hřešit se dá ale i tak, aby to nebolelo. Je jen potřeba natáhnout ruku směrem k proteinové tyčince bez cukru, lepku nebo chemických konzervantů – zato vyrobené hlavně z ovoce, ořechů, vlákninového sirupu nebo kvalitní čokolády.

Porucha příjmu potravy dovedla Salačovou právě ke zdravým tyčinkám. Všechno, co v té době jedla, musela mít pod kontrolou do poslední ingredience, a klasické sladkosti byly během šesti let anorexie tabu.

„Uvědomovala jsem si, jak mě to strašně brzdí a limituje. Na druhou stranu to je tak silné, že je neuvěřitelně těžké s tím něco udělat,“ popisuje temné období, které zastavil až vypjatý rozhovor s o rok mladší sestrou.

Ta se tehdy třiačtyřicet kilogramů vážící Markéty zeptala, jestli ví, že když bude pokračovat, může i umřít. „Jo, a je mi to jedno,“ zněla odpověď. „Na to mi sestra řekla něco ostrého a odešla. A ve mně se to tenkrát zlomilo,“ vzpomíná Salačová, které trvalo ještě rok, než se anorexie dokázala zbavit.

Co ale zůstalo, byla schopnost připravit dobré proteinové tyčinky, které chutnaly jí samotné, rodině, kamarádům i zákazníkům na farmářských trzích, kde je začala o víkendech nepravidelně prodávat.

Část malé produkce, vznikající na jednom domácím mixéru punkově a bez potřebných potravinářských razítek, pak začala prodávat i v sestřině jógovém studiu. I tam byl o její tyčinky zájem.

Vydání Forbesu Popstar

Shodou náhod se pak v roce 2015 dostaly až k managementu řetězce Bubbleology, který si jich objednal deset tisíc, aby je pod vlastním názvem prodával ve stáncích v obchodních centrech.

Žena, která do té doby vyráběla desítky tyčinek denně, najednou získala zakázku za víc než 200 tisíc korun. A přijala ji, i když vůbec neměla vymyšlené, jak tyčinky vyrobí.

Nakonec je s pomocí brigádnice a už zmíněného mixéru dělala dva týdny. „Všechno jsme dělaly ručně, takže každá tyčinka byla trochu jiná, a proto nám například nepasovaly do obalů,“ směje se ještě teď, ovšem s dovětkem, že znovu už by to zažít nechtěla.

Na nečekané zakázce sice skoro nic nevydělala, ale Bubbleology měli zájem pokračovat ve stejném rytmu dlouhodobě. Bylo tak potřeba najít způsob, jak proteinové tyčinky vyrábět ve velkém. S tím nakonec pomohla německá firma, která přesně za tímto účelem upravuje své stroje navržené k výrobě párků a jitrnic. A také rodina, která víc než milionovou investici do výroby zafinancovala jako dar.

Jenže Bubbleology zanedlouho přestalo existovat a Markéta ztratila hlavního odběratele. Tehdy naštěstí tyčinky připravovala jen ve dvou lidech a vedle toho ještě provozovala sportovní areál, tudíž o zas tak velkou katastrofu nešlo.

Navíc výpadek brzy nahradili jiní odběratelé v čele s velkým e-shopem se sportovní výživou Aktin. Všichni ale tyčinky balili do svých obalů a dávali jim vlastní názvy – Markétina značka Passion Bars zůstávala bokem. To se změnilo teprve loni, kdy se začala objevovat ve fitness centrech, jógových studiích a vlastním e-shopu.

„Výrobu pro jinou značku jsem vnímala tak, že jsem se při tom učila to ostatní kolem. Věděla jsem, že umím udělat dobrý produkt, ale neuměla jsem marketing a prodej,“ připouští Salačová, která k tyčinkám postupně přidala ještě sušenky cookies a granolu. A přímý a finančně zajímavější prodej pod jménem Passion Bars začal růst.

Zatímco loni dělal z celkových prodejů kolem deseti procent, letos už je to čtyřicet. Denně přitom z výrobny vyjde v průměru na pět tisíc kusů zdravých sladkostí. Výsledkem je dvoumilionový měsíční obrat, který meziročně vyskočil o sto procent – a zajištěná práce pro šestičlenný tým.

Aby značka dál rostla, snaží se Markéta Salačová zviditelnit hlavně e-shop. Logicky se nabízí snaha proniknout do velkých obchodů, ale tu zatím podnikatelka nevyvíjí a v nejbližší době tomu tak nejspíš zůstane.

„Jeden pokus mám za sebou. Byla jsem na schůzce a nakonec mi z toho vyšlo, že to pro nás není. Obrovsky tlačí na cenu a já neumím nabídnout levný produkt v kvalitě, na které trvám. Navíc bych musela kývnout na velké pokuty za včas nedodané zboží a ještě platit za lepší místa v regálech. To jsou podmínky, které nemám zapotřebí,“ obhajuje svůj postoj.