Psal se rok 2000 a na trh byla právě uvedena Nokia 3310, která umožňovala posílat textové zprávy formou SMS a hrát populární hru Snake. Bylo to v době doznívající dotcom bubliny, sedm let před uvedením prvního iPhonu, který vydláždil cestu k tomu, aby se chytré telefony staly součástí každodenního života. Právě tehdy se zrodil podnikatelský nápad, který ovlivnil miliardy lidí.
Shazam byl založen na zdánlivě jednoduchém požadavku – pomocí mobilu zjistit, jaká písnička právě hraje z reproduktorů. Příběh Shazamu je revoluční v tom, že se zrodil téměř před čtvrt stoletím, v době, kdy aplikace a smartphony prakticky neexistovaly. Svět tehdy ještě nevěděl, co je to iPod, a na iTunes, kde byly digitalizovány tisíce skladeb, si musel počkat další tři roky.
„Myslím, že někdy je docela běžné, že podnikatel opravdu předběhne svou dobu,“ říká zakladatel Shazamu Chris Barton v rozhovoru pro Forbes Slovensko. Společně s Dhirajem Mukherjeem a Philipem Inghelbrechtem se vydali na misi s cílem vytvořit službu, která by uměla identifikovat hudbu z krátkých zvukových vln. V té době na světě nebyla žádná technologie, která by něco takového dokázala.
Jejich první překážkou bylo najít někoho, kdo by jim takový nový algoritmus dokázal vytvořit. Mnozí je od nápadu odrazovali a říkali jim, že jejich myšlenka je nerealizovatelná. Tehdy přizvali doktoranda ze Stanfordu Averyho Wanga, aby doplnil jejich tým.
Hlavní výzvou pro architekta služby bylo, aby dokázal rozpoznat hudbu od ostatních rušivých zvuků v pozadí. Po letech vývoje přišla na svět služba Shazam, která byla na míle vzdálená tomu, jak ji známe dnes.
Protože ještě neexistovaly smartphony, museli uživatelé na svých mobilních telefonech vytočit číslo 2580. Pomocí reproduktoru docházelo k přenosu skladby a na druhém konci linky probíhala analýza. Když byla písnička úspěšně identifikována, obdržel uživatel v textové zprávě za malý poplatek (padesát pencí, tedy zhruba patnáct korun) jméno interpreta a skladbu.
Stejně jako řada jiných začínajících firem, i zakladatelé Shazamu sháněli od investorů peníze na další rozvoj byznysu. V mnoha případech se však dočkali stejné odpovědi: „Nevidím důvod, proč by to někdo někdy používal.“ Nakonec se jim podařilo získat investory pro svůj projekt. A nejen je.
Foto Profimedia
Shazam si prošel mnoha byznysovými modely, protože firma dlouhé roky pálila nemalou hotovost a nebyla zisková. Věci se změnily až s příchodem Apple App Store v roce 2008. Pro Shazam to byla záchrana. Aplikace se rychle stala první volbou pro milovníky hudby a dlouhá léta se držela na prvních příčkách mezi nejstahovanějšími aplikacemi.
V současnosti má Shazam více než dvě miliardy stažení. Příběh startupu končí tím, že Shazam v roce 2018 koupila firma Apple za údajných čtyři sta milionů dolarů (9,3 miliardy korun).
Součástí tohoto fascinujícího příběhu je i Chris Barton, jeden ze spoluzakladatelů společnosti. Sice založil a prodal úspěšný startup, vyzkoušel si ale také práci v korporátu. Osm let totiž pracoval pro Google a čtyři roky pro Dropbox.
Jeho nejnovější projekt Guard se snaží pomocí umělé inteligence detekovat v bazénech topící se lidi. Kromě toho je vynálezcem dvanácti patentů a přednáší na čtyřech online univerzitách. Forbes Slovensko s Chrisem Bartonem hovořil na byznysové konferenci Slovenské spořitelny.
Shazam jste založil poté, co vám každý odborník řekl, že váš nápad je nemožný. Jakou radu byste dal podnikatelům – kdy se držet svých podnikatelských nápadů a kdy raději poslechnout odborníky a nápadu se vzdát?
Největší výzvou pro úspěšné podnikatele je najít správnou rovnováhu mezi přesvědčením o své vizi a držením se jí, i když jí ostatní nevěří, a na druhé straně s pokorou poslouchat lidi a rozpoznat, co je potřeba změnit, nebo se dokonce vize vzdát. Ale musíte dělat obojí, že? Pokud jste přesvědčený pouze o své vizi, můžete být zaslepeni. Může to být ten nejhorší podnikatelský nápad vůbec, ale vy to budete zkoušet dál.
Na druhé straně, pokud máte hodně pokory a skromnosti, vzdáte se příliš rychle a nedosáhnete přesně toho, co jste si umanuli. Je nesmírně těžké se správně rozhodnout a spíše bych to nazval uměním než vědou. Toto rozhodnutí vychází přímo z vás, vašich pocitů, vlastního zkoumání, výzkumu nebo přesvědčení. V mém případě to bylo přesvědčení, že tato technologie je prostě možná, i když významní profesoři tvrdili, že ne.
Odkud pramenilo to vaše přesvědčení?
Možná pramení z toho, že moji rodiče byli vědci. Vyrůstal jsem ve světě vědy, kde jsem cítil, že věda dokáže ve světě ohromné věci. I když to dnes ještě vědecky možné není, v budoucnu to díky vědě určitě možné bude. Říkal jsem si, že když to dokážou lidé, dokážou to i počítače. To je vlastně definice umělé inteligence. Počítače dělají věci, které normálně vyžadují lidskou inteligenci. Tomu jsem věřil od začátku.
Když jsem si přečetl příběh Shazamu, překvapilo mě, že tato společnost přežila až šest krizových let, během nichž několikrát málem zkrachovala. Měli by podnikatelé za svůj projekt bojovat za každých okolností? Kdy je správný čas říct, že projekt selhal?
Na tuto otázku pravděpodobně neexistuje jedna odpověď. Roli hraje spousta faktorů. Je to o tom, zda jste schopni identifikovat důvody, proč byznys bojuje o přežití, a zda se tyto důvody dají vyřešit. Je nutné si odpovědět, zda vidím v budoucnu způsoby, jak je vyřešit. Mohu uvést příklady mnoha podniků.
Nejde tedy jen o podnikatele, ale i o velké společnosti. Málokdo to ví, ale Amazon byl v minulosti jako internetový prodejce knih až na šestnáctém místě. Co dělalo těch patnáct společností před ním? Možná Amazon nedokázal sehnat každou knihu, možná měli zákazníci problémy s placením, možná měla společnost problém s doručováním. Těch odpovědí je celá řada.
Vraťme se zpět k Shazamu. Byl to váš první podnikatelský nápad a úspěšný startup, nebo jste před tím zažil nějaké podnikatelské neúspěchy?
Před Shazamem jsem neměl žádný startup, takže to byla moje první společnost. Před tím jsem měl i jiné podnikatelské nápady, ale nikdy jsem je nepřetavil do podnikání. Mnoho podnikatelů má spoustu byznysových nápadů a přemýšlí, který z nich bude ten pravý. Neuspějí se svým prvním, druhým, nebo dokonce třetím podnikatelským nápadem, až se jim nakonec podaří ten čtvrtý. To však nebyl můj případ. Měl jsem štěstí, že se mi to povedlo hned napoprvé.
Překvapilo mě, že jste nejprve vytvořili tým lidí, a až poté přemýšleli, jaký nápad přetavíte do podnikání. Je pro vás tým lidí důležitější než samotný nápad?
Obojí je velmi důležité. Upřímně řečeno, pokud vsadíte pouze na jedno a upřednostníte ho před druhým, neuspějete. Musíte mít obojí.
Před nápadem jsem měl jen část týmu, se kterým jsme Shazam zakládali. Řekli jsme si, že budeme společně podnikat, ale nevěděli jsme přesně, co to bude. Poznal jsem je a věděl jsem, že jsou to pracovití a inteligentní lidé, kterým jsem důvěřoval, protože jsem viděl, že jsou motivovaní a podnikaví. Pak jsme našli Averyho, čtvrtého spoluzakladatele, který vymyslel algoritmus.
Shazam jste založil hned po dotcom bublině. Jak těžké bylo tehdy získat investora? Četl jsem o vás nějaké příběhy, že jste si v telefonním seznamu vyhledal čísla na ředitele různých společností a přednesl jim „elevator pitch“ (půlminutová prezentace startupu, pozn. red.), abyste si zajistil schůzku.
Bylo to v době, kdy se všechno hroutilo a bylo nesmírně obtížné najít investory. Prošli jsme asi stovkou venture kapitálových investorů (zaměřených na rizikový kapitál, pozn. red.), kterým jsme odprezentovali náš nápad. Je to šílené číslo, kterým většina podnikatelů nemusela projít. Ještě jsem neslyšel příběh, kdy by firma musela žádat o kapitál tolik investorů. Myslím, že jsme v tom byli opravdu vytrvalí.
Existovaly společnosti, které byly podobné YouTube, ale přišly příliš brzy. Takže musíte přijít ve správný čas, kdy se technologie spojí.
Jste rovněž investorem. Jste benevolentnější k mladým podnikatelům, když se na vás obracejí tímto způsobem? Koneckonců, možná jste byl ve stejné situaci.
Nedělám až tolik investic. Nejsem příliš aktivní andělský investor (člověk, který poskytuje rizikový kapitál začínajícím podnikům, pozn. red.), protože jsem do začínajících podniků investoval jen párkrát. Spousta andělských investorů byla v minulosti také podnikateli, takže chápou, co všechno to obnáší. Nemyslím si, že ta rozhodnutí o investicích proto přicházejí snadněji.
Řekl bych, že vám to dá perspektivu, která vás donutí přemýšlet o tom, co by mohlo být dobrým byznysem, ale také si uvědomíte, jak těžké je prosadit se. Takže nevím, jestli jsem vám dal uspokojivou odpověď, ale rozhodně mám k podnikatelům velký respekt. Když se snaží založit vlastní firmu, vždycky jim přeji to nejlepší, protože vím, že se všichni musejí opravdu dlouho snažit.
Jak vzpomínáte na období, kdy byl v roce 2008 spuštěn App Store? Byla to v příběhu Shazamu život zachraňující epizoda?
Kdyby se to nestalo, nevím, jestli bychom to zvládli. I když svět aplikací už byl za rohem. Firmě to změnilo život. Do té doby jsme byli v režimu boje o přežití, pálili jsme peníze a nemohli jsme najít způsob, jak by to mohlo fungovat. Takže v příběhu Shazamu to byla významná událost. Myslím, že někdy je docela běžné, že podnikatel může opravdu předběhnout svou dobu. Načasování je velmi důležité. Uvedu příklad.
Existovaly společnosti, které byly podobné YouTube, ale přišly příliš brzy. Takže musíte přijít ve správný čas, kdy se technologie spojí. My jsme v tomto směru předběhli dobu o šest let. Ale pro samotnou společnost to byly kritické roky.
Pokud je technologická společnost úspěšná, stane se její produkt také globálně relevantní.
Jste také zakladatelem startupu Guard. Společně se Shazamem mají celosvětový dosah. Vybíráte si pouze podnikatelské nápady s globálním dosahem?
Zejména v oblasti technologií se mnoho podnikatelských nápadů snaží o globální dosah. Řekl bych, že Shazam a Guard mají společné to, že oba identifikují a řeší velmi složitý technologický problém.
Shazam identifikuje neznámou píseň a Guard identifikuje osobu v bazénu, která se topí. V obou případech je tato identifikace složitá. Musíte přesně rozpoznat osoby, které se v bazénu skutečně topí, a ne jen někoho, kdo v bazénu plave.
To vyžaduje vyřešení opravdu složitého technologického problému. Mnoho technologií se po uvedení na trh stane globálními. Pokud je tedy technologická společnost úspěšná, stane se její produkt také globálně relevantní.
Dosud jsme se věnovali pouze vašemu podnikání, ale řadu let jste pracoval také pro velké technologické společnosti. Bylo to osm let pro Google a čtyři roky pro DropBox. Takže můžete tyto dva světy porovnat. Které prostředí vám vyhovovalo více?
Na obou bych našel pozitivní i negativní stránky. Myslím, že být podnikatelem a založit si vlastní firmu je těžké překonat – pokud jde o to, jak je to obohacující, protože veškerá vaše energie jde na to, aby to bylo co nejlepší. Na druhou stranu ve větších firmách jde spousta vaší energie do toho, abyste byli součástí většího stroje. Je to také o pochopení politiky firmy, o pozicích. Jednoduše tam hrajete menší roli.
Ve velkých společnostech je to ale také zábava, protože se setkáte s opravdu talentovanými lidmi, a v tom jsem měl štěstí. Byl jsem součástí Googlu a dostal jsem velkou zodpovědnost za vytváření velkých partnerství s mobilními operátory. Bylo to velmi obohacující. Měl jsem možnost pracovat s opravdu úžasnými lidmi.
To je vlastně jedna z těch úžasných věcí. Když se připojíte k velké společnosti, ta je úspěšná a roste s úžasnými lidmi, můžete se naučit spoustu věcí, které byste se sami ve svém vlastním startupu nenaučili. Takže oba světy mají svá pro a proti. Vlastně si myslím, že oba jsou dobré.
