Rostoucí náklady na život, nedostupné bydlení a problémy ve školství přivádějí obyvatele evropských zemí do ulic. Demonstrace se v posledních týdnech rozšířily zejména ve Francii, Španělsku a Portugalsku, lidé protestovali také v Itálii, Belgii a Albánii. Shrnujeme odpovědi na základní otázky.
Proč protesty vypukly?
Ve Francii se do protestů už v září zapojili především středoškoláci. Vadí jim nedostatek učitelů, dlouhá vyučování, špatný stav školních budov i neprůhledný systém přijímání na univerzity. Kvůli neobsazeným místům ve školách přicházejí studenti opakovaně o měsíce výuky.
K jejich pochodům se později připojili také lidé, kteří upozorňují na zdražování a klesající dostupnost základních životních potřeb. Vedle studentů se do protestů zapojují také takzvané žluté vesty, hnutí, které ve Francii vzniklo v roce 2018 v reakci na zdražování pohonných hmot a širší nespokojenost s životními náklady. Další protesty plánují představitelé hnutí na sobotu.
Ve Španělsku se demonstrace zaměřily především na rostoucí ceny nemovitostí a nájmů. Jedním ze spouštěčů protestů bylo vystěhování 87leté Maricarmen Abascal, které investiční fond zvýšil nájemné o 230 procent. Demonstranti požadují dostupnější nájemní bydlení, konec vystěhovávání a zákaz nákupů nemovitostí investičními fondy.
Problém s dostupností bydlení se výrazně projevuje také v Portugalsku. V sobotu se stovky demonstrantů shromáždily v centru Lisabonu a požadovaly podobné změny jako jejich španělští sousedé.
V Itálii se sobotní demonstrace soustředily, podobně jako ve Francii, na rostoucí životní náklady a stále napjatější rozpočty domácností.
Lidé v Albánii vyjadřují nespokojenost s vnímanou korupcí, nedostatkem pracovních míst a nízkou úrovní vzdělávání. Protesty zde začaly už v létě v souvislosti s plánovaným luxusním pobřežním projektem, který podporuje manžel Ivanky Trump, dcery amerického prezidenta, Jared Kushner.
Jak probíhaly protesty a jaké mají následky?
V sobotu davy protestujících obsadily rozsáhlé části Paříže, a to jak na pravém břehu Seiny, tak v některých oblastech levého břehu. Situaci provázely střety s policií, stavění barikád i požáry. Podle ministra vnitra Laurenta Nuňeze se do demonstrací zapojilo přes půl milionu lidí. Policisté zadrželi okolo 2300 lidí, kolem tisícovky příslušníků bezpečnostních složek pak utrpělo zranění.
Podle jednoho z účastníků demonstrací, se kterým je redakce Forbesu v kontaktu, se násilí během protestů v Paříži postupně stupňovalo. Zatímco však část protestů provázelo násilí a ke konci i rabování, na jiných místech se podle něj odehrávaly vcelku pokojně.
Policie se střetla s demonstranty nejen v hlavním městě, ale také například v Lyonu, Bordeaux, Lille a Marseille.
Otázkou zůstává také situace ve školách. Vzhledem k probíhajícím prázdninám, které mají trvat do 2. listopadu, se teprve poté ukáže, zda studenti navážou na dosavadní blokády a do jaké míry bude narušena běžná výuka.
V Itálii se sobotní demonstrace v Miláně soustředila, podobně jako ve Francii, na rostoucí životní náklady a stále napjatější rozpočty domácností. Pochod začal poklidně, později ale vypukly násilnosti. Maskovaní účastníci házeli po pořádkových policistech kameny, kusy dlažby a další předměty.
Protesty v Itálii pokračují i po víkendových střetech, na jihu země blokují menší autodopravci nákladními vozy silnice v okolí Neapole i v dalších oblastech. Protestují proti rostoucím cenám paliv a požadují výraznější zásahy vlády. Na Sicílii oznámili také blokády přístavů.
Jak na protesty reagují vlády?
Francouzská vláda v reakci na problémy ve školství slíbila nasadit další tři tisíce zastupujících učitelů a zapojit studenty do rozhodování o fungování škol. Zároveň ustoupila od plánovaného zvýšení některých univerzitních poplatků, které chtěla zavést v rámci rozpočtu na příští rok.
Ve Francii se k ekonomickým požadavkům přidává také zdražování pohonných hmot. Už v polovině září vedly protesty proti cenám paliv francouzský prezidentský úřad k oznámení, že vláda navýší dotace na benzin pro vybraná odvětví.
Zda tato opatření protestující uspokojí, zatím není jasné. Macron v neděli večer vystoupil s televizním projevem, kterému předcházela krizová schůzka s klíčovými ministry. Jeho slova ale podle jednoho z demonstrantů nespokojenost veřejnosti pouze prohloubila.
Téma dostupnosti bydlení se ve Španělsku dostalo také do centra politického dění. Socialistický premiér Pedro Sánchez se pokusil prosadit mimořádný zákon na ochranu nájemníků, parlamentní většina pravicových a krajně pravicových stran však návrh odmítla.
Sánchez následně vyhlásil předčasné volby na 29. listopadu. Svůj krok zdůvodnil potřebou získat „širší progresivní většinu“, která by mu umožnila prosadit další reformy. Obě hlavní politické síly, Sánchezovi socialisté i konzervativní Lidová strana, slibují, že v případě vítězství podpoří výstavbu nových bytů a budou se věnovat bytové krizi.
