Pár desítek popisných čísel a přes 150 stálých obyvatel. Řekli byste, zapadákov. Jenže Lobeč, víska na okraji kokořínských lesů, má co nabídnout.
Z návrší tady shlíží růžový barokní zámek na Pivovar Lobeč, který dnes patří k jedné z nejúspěšnějších značek malých řemeslných producentů piva na trhu vůbec. A z nedaleké, lehce ošuntělé zámecké truhlárny začal do světa před třemi lety expandovat další zajímavý produkt.
Bacha! Cidre, hlásá černý nápis na bílé etiketě. A upozornění sedí. V lahvích s prostou etiketou z kancelářské kopírky najdete kapku jiné pití, než byste čekali – jablka a hrušky kvašené obvykle spontánně, pomalu, naturální metodou. Cidre téměř stoprocentně suchý. Nefiltrovaný. Nepasterovaný. Nedoslazovaný. Nesycený. A hlavně každý rok jiný.
„Dáváme
hodně prostoru přírodě a náhodě,“ shrnuje koncepci Jan Pustějovský, který
značku se svou životní a pracovní partnerkou Terezou Lamperovou původně
rozjel jako příjemnou postranní aktivitu k jejich hlavní práci architektů.
Ta je ostatně do Lobče přivedla – Pustějovský se coby specialista na konverze industriálních staveb autorsky podílel na rekonstrukci zdejšího pivovaru, který také vybudovala a vlastní dvojice architektů. Energie místa mladý pár okouzlila, takže když se objevil vhodný dům, vyřídili hypotéku, vyklidili nájemní byt v pražských Dejvicích a přesídlili na venkov.
A když pak v obci hledali prostory vhodné pro ateliér, narazili na nevyužívanou truhlárnu. „Byl to takový pěkný kus vesnického industriálu, kde jsme mohli všechny zásady nízkorozpočtově revitalizace, o kterých učím studenty na ČVUT, ověřit v praxi,“ líčí Pustějovský , když nás s partnerkou provádí svým panstvím, kde člověk na každém kroku narazí na nějaký příběh.
V zadní hale je ustájeno několik yougtimerů. Vedle starých saabů, které postupně „rozebírá na prvočinitele“ stojí i zetor z roku 1961, který stále slouží pro práci v přilehlém jablečném sadu. „Nedávno jsme pro vědce z Akademie věd, kteří se tu každoročně na zámku potkávají na workshopu a u toho zajdou na ochutnávku i k nám, pořádali závody v jízdě na traktoru,“ přidá čerstvou historku Tereza Lamperová.
V dalším prostoru vytvořilo několik řad divadelních sedaček zachráněných při čistce místní sokolovny základ provizorního kina, kam dvojice občas sezve sousedy na promítání. Ze zdi na ně shlíží školní portréty exprezidenta Havla, které si vyprosili na řediteli nedaleké školy.
Centrálnímu prostoru, moštárně, teď uprostřed léta osiřelému, dominuje repasovaná německá linka Hollmann z roku 1957 na lisování jablek. Nápad dělat tu z jablek cidre prý vykvasil přirozeně a spontánně, jak to u této dvojice bývá i u dalších jejich aktivit. „První šarži jsme zpracovali na podzim 2016 a bez větších znalostí to vlastně dopadlo extrémně dobře,“ říká Pustějovský.
„Hned na začátku jsme se totiž naučili, že je nutné nevzdat se a neházet flintu do žita,“ vypráví se smíchem, jak si v té první sezoně mysleli, že dobrá půlka sudů skončí v kanále. „Ale nakonec jsme si řekli, že dokud to není nutné vylít, necháme to tak.“ A pomalá spontánní fermentace na jaře po zimní pauze zajistila, že to, co zpočátku vypadalo jako přímočarý nezdar, dopadlo dobře.
Za dva roky už Pustějovský s Lamperovou rozváželi první lahve po farmářských trzích, obchůdcích a do gastra. Aktuálně vyprodukují ročně do čtyř tisíc litrů nápoje, který má mezi znalci skvělý zvuk, a k tomu přidali bylinkové sirupy z rostlin z vlastní zahrádky a přilehlého okolí.
„Chceme to dělat zábavně a aby to mělo nějaký šmrnc,“ shoduje se dvojice. A to vedle už zmíněné pomalé fermentace francouzskou metodou a vtipných názvů produktů znamená zejména otevřenost experimentům.
Teď se třeba vedle oranžové sedmdesátkové kuchyňské linky z Jitony v demižonech s jablečným moštem maceruje borovicové a smrkové jehličí – nejžhavější novinka, která chutí trochu připomíná řeckou retsinu.
V chladu skladu pak v lahvích dozrává Letní biohazard – lehoučký, osvěžující cidre z průsvitných letních jablíček. „Všichni kolem nám říkali, že z takových jablek cidre dělat nejde. Tak jsme to zkusili a vyšla z toho takováto zábavná letní záležitost,“ nalévá Pustějovský nejmladší hotovou šarži do sklenic.
Ostatní produkty dozrávají alespoň rok v sudu a další rok v lahvi. „Abychom se dostali k zajímavějším, vrstevnatým chutím, nepřidáváme do jablečného moštu žádné kvasnice, čímž lze docílit autentičtější chuti, kořenitějším, květnatějším tónům,“ vysvětluje Pustějovský.
Zatímco většina konkurentů se snaží uspokojit konzervativní české zákazníky stabilní chutí, u značky Bacha! Cidre je jedinou konstantou jistota, že jejich cidre bude každý rok jiný. Možná ne nutně dokonalý. Ale zábavný. Hravý. Plný radosti. Jako jeho tvůrci.
