Brno Talks je seriál odlehčených rozhovorů s osobnostmi brněnského byznysu a podnikání. Moravská metropole je plná inspirativních lidí, pod jejichž taktovkou vyrostl nejeden úspěšný byznys. Nebo těch, kteří celý region zvedají svými činy v tichosti a zpovzdálí. Seznamte se s osobnostmi brněnského podnikání.
Petr Krejčí je zakladatel Minutového řečníka, školení které pomáhá lidem minimalizovat stres z mluvení na veřejnosti a prezentace svých projektů. Jeho klienty jsou nejen vysocí manažeři firem typu Kiwi, Zásilkovny, Glami, Notina, Starbucks nebo Mallu, ale i youtuber Kovy.
Když si na ně tedy udělá čas – jeho kurzem prochází až tisíc lidí ročně.
Co tě k řečnickému byznysu vedlo?
Můj problém a strach v dětství. Když jsem byl malý a někdo se na mě jen díval, byl jsem úplně vyřízený a v nervu, a když jsem měl mluvit před ostatními, počůrával jsem se strachy. Byl to obrovský stres, který jsem nakonec překonal házením sebe sama do vody. A právě proto mám pro lidi, kteří se bojí před ostatními mluvit, naprosté pochopení. Jednou jsem takto vytáhl z davu slečnu, která koktala. Hrozně se bála, ale když jí pak celý sál zatleskal… Ta radost se nedá popsat, zamáčkl jsem slzu. Každý člověk má nějaký druh strachu a náš kurz jim ho pomáhá odstranit.
Kolik lidí vám už prošlo rukama?
Celkem už kurzem prošlo přes pět tisíc lidí, od individuálních klientů po skupiny zaměstnanců nebo vysoký management včetně lidí z obálek Forbesu. Opravdu mě baví, když někdo takto úspěšný zavolá a ptá se, jestli bychom na něj měli čas. A je skvělé, když nám následně napíše e-mail: „Wow, jsem teď míň nervózní. Děkuji.“ Za normálního stavu jsme dost vytížení, děláme s týmem například tři školení najednou. Teď máme pandemický výpadek, ale termíny po Novém roce jsou už zase obsazené.
Jaké jsou naše nejčastější chyby při mluvení před ostatními?
Jednoznačně slovní vata. Slova jakoby, prostě, vlastně… Takzvaná výplňková slova. Ona mají svůj význam, ale když je člověk používá příliš často, začnou rušit a nepůsobí v kontextu věty nebo prezentace dobře. Když člověk na kurzu prezentuje a použije jedno z těchto slov, ostatní tlesknou a on musí udělat třeba dřep. V dalších cvičeních zapojujeme ruce, které mají být v pozici vojáka, jen když člověk čeká, nebo trénujeme oční kontakt s publikem. Neudržování vhodného očního kontaktu je nejčastější chybou prezentujících. Minimalizujeme také nevhodné pohyby ve spodní části těla, jako například křížení nohou, přehupování z kyčle na kyčel či nadbytečnou chůzi.
Neučíš lidi mluvit, ale prezentovat, média to občas pletou. Jaký je mezi tím tedy rozdíl?
Já sám neumím mluvit, ale prezentovat ano. Učím lidi vystupovat na veřejnosti, něco sdělovat, k tomu zapojovat vizuální styl a nerušení slovní vatou. Mluvení je součást prezentování. Neučím dýchat a vyslovovat, nenapravuji logopedické vady a rétoriku, ale anotaci, neučím nepolykat koncovky, sykavky a podobně. Sám jsem chodil ještě před osmi lety k logopedovi, kvůli ráčkování.
Takže pokud chce někdo dělat rétora nebo pracovat v rádiu, tvůj kurz pro něj není?
Přesně, to klientům říkáme rovnou, že by vyhodili peníze. Učíme lidi prezentovat, jak správně zapojit ruce, kdy stát a kdy naopak chodit, trénujeme oční kontakt a odstraňujeme slovní vatu. Mluvení v rádiu nebo čtení zpráv v televizi jsou jiné disciplíny, které když po nás klienti chtějí, tak s díky odmítáme, protože to není naše doména.
Jak se dnes cítíš ty sám, po tom, čím jsi prošel v dětství?
Super! Hlavně díky tomu, že jsem ze své totální slabé stránky udělal přednost pochopením zásady práce s vlastním tělem během prezentování. Když někde prezentuji, mám ten klasický nerv, jestli to nepokazím, ale pak od dvacáté sekundy jsem ve flow. Je to úžasný pocit, zbavovat lidi jejich strachů, posouvat je. Kdybys mě viděla v osmnácti… Občas jdu na čumendu na náš kurz, který nevedu, a když vidím jak to lidi baví, je to pro mne jako droga.
Souvisí stres z mluvení na veřejnosti se sebevědomím?
Rozhodně ano! Ale v kombinaci s dalšími věcmi. Roli hraje práce s tělem a tréma. Jsou velmi vysoce postavení lidé, kteří třeba neví, že nemají oční kontakt s publikem, že hážou rukama… To jim ale jejich podřízení neřeknou, že jo. Kdežto my ano. V uvolněné a přátelské atmosféře se tohle o sobě dozví a zpětnou vazbu si umí potom nastavit i ve firmě. Je to najednou otevřené téma, kdy se nebojí se navzájem opravovat. Funguje to také jako terapie, otevřou se i mimo školení.
Čím se tedy odbourává v lidech trauma?
Neodbourává, ale minimalizuje tím, že se naučí ovládat své tělo ve čtyřech krocích. V prvním je nutné ovládnout spodní část těla. Tedy zjednodušeně nerušit chůzí a zkrátka se naučit hezky pevně stát. Dále je extrémně důležité pracovat s otevřenou gestikulací. Řečníci vhodně využívající své ruce mají větší charisma a publikum jim neusíná. Dalšími body jsou práce s očima a také s pauzami, které jsou mnohonásobně vhodnější než známé výplňkové „ééé“. U toho všeho být stále narovnaný a vypnout prsa…
I ženy mají vypnout prsa?
I ženy.
Mohou nějak lidé pokračovat s cvičením sami doma?
Jeden klient si chtěl zcela odbourat slovní vatu a na základě našeho doporučení si ušil sám na sebe bič – řekl svému okolí, že za každé „jakoby“, „prostě“, „vlastně“, „ééé“ a podobně dá lidem padesát korun. Pak mi volal, že ho to stálo deset tisíc, ale je O. K.! Dnes má super úspěšný podcast. Jinak ale oční kontakt s publikem se doma trénuje těžko. Můžete si dát do různých částí bytu plyšáky nebo fotku Miloše Zemana, ale nebude tam interakce. (smích)
Proč vlastně „minutový“ řečník?
Před devíti lety jsem založil seznamku po vzoru amerického speed datingu, kde si pánové po čtyřech minutách přesedávají od jedné slečny ke druhé, a nazval ji Minutové rande. Když jsem později přemýšlel nad platformou, která bude propojovat zajímavé osobnosti napříč obory, bylo skoro jasné, že to bude Minutový networking. Pak když přišel nápad na kurzy prezentačních dovedností, kde budou minutová cvičení… Přemýšlel jsem asi měsíc, jestli to bude Minutové prezentování, prezentér nebo řečník. Od té doby jakékoli nové projekty chystám, vždy je základ „Minutový“.
