Aktuální hit Netflixu, čtyřdílná dokumentární minisérie o Davidu Beckhamovi, je nečekaně chytlavý i pro ty, kteří fotbalu normálně neholdují.

Od poutavě odvyprávěného příběhu legendy se jen těžko odtrhává zrak. Částečně i proto, že krom samotného Davida je i portrétem doby, v níž byl pro mnohé takřka bohem.

Jedna ze sympatických kvalit nové minisérie, jednoduše pojmenované Beckham, je, že má po celou dobu ke svým respondentům blízko. Zdá se, jako by si s nimi režisér, Fisher Stevens, v průběhu natáčení utvořil přátelský vztah, protože všichni včetně největších fotbalových legend odpovídají uvolněně, s humorem a viditelnou upřímností.

To výrazně napomáhá zábavnosti sledování, protože kolegové, přátelé, koučové a novináři, kteří celému příběhu dodávají potřebný kontext, nepůsobí jen jako nudné mluvící hlavy. Ale jako skuteční lidé, s nimiž se postupně dobře seznámíme. Mluví se zápalem, a když je slyšíme opakovaně, už je poznáme i po hlase.

Je to jasný tvůrčí záměr, kdy je celá série sice formálně udělána s neuvěřitelnou mírou profesionality, ale zároveň se snaží udržet dojem příjemné atmosféry. Jako bychom se ocitli v rodinném kruhu, kde si vyprávíme historky o tom, co zajímavého se v minulosti stalo.

První díl ostatně začíná tím, že Beckhama vidíme, jak se věnuje včelařství. Otevřít celou sérii takto civilním momentem místo záběru z nějakého slavného zápasu funguje výborně a dává to divákům hned najevo, že to zdaleka nebude jen o fotbalu.

Takřka pětihodinová stopáž by to ostatně neutáhla. Ze všeho nejvíc je Beckham klasický příběh o klukovi z dělnické třídy, který měl přísného, ale milujícího tátu, co ho od raného věku vedl k pracovitosti a píli. A protože jeho vášní byl fotbal, chtěl ze svého syna vychovat profesionálního fotbalistu. Místo toho se mu jako zázrakem povedlo vychovat jednoho z nejslavnějších fotbalistů všech dob.

Ze začátku to působí jako scénář plný klišé napsaný v Hollywoodu pro béčkový snímek, ale postupně se ukazuje, že je to prostě a jen pravda. V tomhle ohledu je Beckhamův životní osud se všemi obrovskými úspěchy, ale zároveň peripetiemi, překážkami a osudovými ranami, po nichž musel znovu vstát a bojovat, naprosto ideální filmový materiál. Je zcela pochopitelné, proč po něm dokumentaristé skočili.

Nejvíce je to poznat na prvních dvou epizodách mapujících jeho ranou kariéru v Anglii, které jsou plné emocí a jejich tempo je neúprosné. Nepamatuju si dlouho dokument, který by bylo tak těžké pozastavit, protože každou chvíli se objeví nějaký nový problém nebo se nastíní zvrat, a člověk si nemůže pomoct a dál se dívá, protože potřebuje vědět, jak to dopadlo.

Ideálně se tu navíc střídá Beckhamova fotbalová kariéra s osobním životem: zejména vztah s Victorií Spice. S popovou mega-hvězdou a jeho budoucí manželkou. S tou tvoří dodnes jeden z nejslavnějších párů celebrit všech dob.

Právě reflexe, jak mladý pár tehdy bedlivě sledovala (až doslova stíhala) bulvární média a jak lidé takřka nemluvili o ničem jiném, je jedním z nejzajímavějších aspektů dokumentu, protože přesahuje samotného Davida Beckhama.

Spíše skrze něj portrétuje dobu konce devadesátých let a počátku milénia a zrod současné obsese celebritami. Aniž by to dělal nějak systematicky nebo okázale, stejně v průběhu dobře ukazuje, jak se z jednoho člověka dá vytvořit všeobsahující značka, osobní brand.

Beckham, který celou dobu říká, že vždycky chtěl být jen fotbalistou a ničím jiným, působí, že minimálně od určité chvíle věděl, co dělá a jak se má prezentovat. Bylo mu jasné, že kariéra profesionálního sportovce mu nemůže vydržet věčně, a protože měl vždycky blízko k módě, začal se spojovat s různými značkami, lifestylovými časopisy a hrát v reklamách.

Na oblékání mu ostatně záleží dodnes a neuplyne měsíc, kdy by nějaký web o pánské módě nezveřejnil fotky jeho nového outfitu, když si šel třeba jen pro kávu.

V dokumentu se tento přerod ze sportovce do ikony nejlépe ukazuje, když jako nový hráč Realu Madrid létá s týmem po světě. Všude, kam přiletí, na něj křičí extaticky fanynky a fanoušci se kolem něj lepí a touží po podpisech.

Ostatní fotbalisti z týmu říkají, že ve velkých metropolích byla jedna reklama s jejich obličejem, a vedle ní třicet s Beckhamovým. Už nešlo tolik o fotbal jako o kult světové celebrity, která svou osobností přesahuje sport, jímž se původně proslavila.

Nejsilnější část je ta z roku 1998, kdy dostal na mistrovství světa Beckham onu nechvalně známou červenou kartu. Trochu se tu spekuluje o tom, jestli by se to stalo, kdyby mu tehdy partnerka večer před nejdůležitějším zápasem neoznámila, že spolu budou mít dítě. Sama říká, že ji to nikdy nenapadlo a ani se nad tím nezamýšlela.

Zrovna fakt, že Victorii fotbal takřka vůbec nezajímá ani po čtyřiadvaceti letech manželství s Beckhamem, je jeden z nejzábavnějších motivů celého seriálu.

Celkově z něj vyznívá jako skvělá a silná žena, bez níž by si Beckham v některých temných obdobích nedokázal poradit. A zároveň se tu ukazuje aspoň na omezeném prostoru, že má i svůj vlastní život a zájmy, což je u sportovních dokumentů, jinak zaměřených jen na jednu legendu, příjemné překvapení.

Po této červené kartě Anglie v zápasu proti Argentině prohrála. A to, co přichází po tom, je neuvěřitelně mrazivá podívaná, kdy se celý národ kolektivně obrátí proti Beckhamovi a viní ho z toho, že prohru způsobil. Lidé na něj na ulici sprostě řvou a plivou. V televizi ho potopí i vlastní kouč týmu, když nepopře, že za prohru může tehdy třiadvacetiletý David.

Dokonce na ulici někdo oběsí figurínu s jeho obličejem. A to netrvá týden nebo dva, ale měsíce po tom, co se Beckham vrátí do Manchesteru United. Lidé na něj agresivně povolávají z publika, házejí po něm věci, a když ho na hřišti zraní nějaký protivník, jásají, jako by zrovna zaskórovali dva góly.

Nabízí se tu otázka, jestli by se to mohlo stát ještě dnes? Jestli by si společnost po vší debatě o duševním zdraví dokázala vybrat znovu takhle mladého kluka a namířit na něj veškerou svou frustraci.

Moc dlouho se u této kapitoly ale nezůstane. Žádná lítostivost – jede se dál. Beckham totiž po tom všem dokázal svou kariéru obrátit, jako ještě mnohokrát poté. Selhání překonal a přišly naopak mnohé další úspěchy.

V tomhle ohledu aktuální minisérie vyniká. Skáče velmi schopně z jedné události na druhou a vždycky z toho vyznívá optimisticky a nesmírně motivačně, což je možná také důvod, proč je mezi diváky tak populární.

Nabízí náhled do životního příběhu jedné z největších ikon tohoto tisíciletí a jako jiné sportovní dokumenty nám tím chce primárně říct, že všechno je možné – hlavní je se snažit.

Tento motivační aspekt tu ale není tak otravný, protože patos tu příjemně vyvažuje suchý britský humor a vyloženě absurdní pasáže. Jako když jeden z paparazzi novinářů řekne, že sledoval každý den Beckhama tak intenzivně, že když si oholil hlavu, měl pocit, jako by mu zemřel člen rodiny.

Nebo úplně všechny scény s recepční týmu Manchester United, která tam pracovala padesát let, a která decentně popisuje, jak obálky s kalhotkami, které Beckhamovi chodily od fanynek poštou, dávala všechny na jednu stranu a nikdy na ně neodpovídala. Jsou to právě takové momenty lidskosti, které jeho neuvěřitelný příběh vracejí zpátky na zem. 

Takový se zdá být i Beckham samotný: normální a při zemi. Otázka, jestli takový je doopravdy, nebo tento dokument prostě zafungoval jako jeho dokonalé PR, je rozhodně namístě. Ale i kdyby to bylo to druhé, je to PR tak zábavné, že to snad ani nevadí.