Nejvhodnější evropská destinace pro výrobní sektor? Česko. Plyne to z čerstvého žebříčku, který každoročně sestavuje realitněporadenská společnost Cushman & Wakefield na základě rozličných kritérií, kupříkladu nákladů na provoz včetně pracovní síly nebo úrovně ekonomického a politického rizika. Opírá se přitom o data ze zdrojů, jako je Světová Banka či Oxford Economics.

Celosvětově se Česko umístilo těsně pod stupni vítězů za Čínou, Spojenými státy a Indií a drží si tak vysoký standard od roku 2016, kdy bylo poprvé do žebříčku zahrnuto. Neohrozilo ho ani letošní nové kritérium – schopnost opětovného restartu po koronavirové krizi, byť v tomto Česko nepatří mezi premianty.

„Celkový výsledek je pro tuzemskou ekonomiku pozitivní zprávou,“ hodnotí Ferdinand Hlobil ze společnosti Cushman & Wakefield. „K top umístění v Evropě významně přispívá strategická poloha uprostřed kontinentu s dobrou dopravní infrastrukturou, vyspělé podnikatelské, ekonomické i politické prostředí s nízkou úrovní rizika a také nevysoké náklady na pracovní sílu, energie či výstavbu,“ shrnuje důvody českého úspěchu.

„V efektivitě nákladů předhánějí Česko levnější asijské země, kterých je v první desítce hned osm, v otázce rizika pak zase třeba stabilnější USA či Německo. Pokud ale veškeré aspekty vyhodnotíme, nabízí Česko optimální podmínky globálním firmám při zvažování, kam umístit výrobu.“

Při posuzování míry rizik pro výrobu je Česko sedmou nejlepší zemí na světě a z Evropy ho předstihlo pouze Německo. Ve schopnosti zotavení se z koronavirové krize je ve druhé čtvrtině nejlépe způsobilých zemí, na úrovni Kanady a USA a z Evropy pak Rakouska, Británie a Švédska. Sousední Polsko či Maďarsko jsou ve třetí čtvrtině.

Prospěla by menší závislost na asijských zemích.

Souběžně s žebříčkem vydal Cushman & Wakefield i doporučení ke zvýšení odolnosti pro eventuální další vlnu pandemie. V takovém případě budou pro výrobu zásadní větší zásoby produktů a součástek, ve střednědobém horizontu diverzifikace zdrojů součástek s důrazem na ty lokální a blízké. V dlouhodobém výhledu je doporučováno přiblížení výroben a zdrojů součástek a restrukturalizace dodavatelského řetězce.

Za tímto doporučením se skrývá poměrně jasný vzkaz: prospěla by menší závislost na asijských zemích, přičemž podle Hlobila společnosti v tomto ohledu skutečně přehodnocují strategii, byť jen málo z nich zvažuje přesunutí výroby do Evropy. „Pokud k tomu v nějaké míře přece dojde, Česko je v dobré pozici stát se cílem těchto snah,“ uzavírá Hlobil.